Anglická tajná služba v roce 2006 zveřejnila tajný 450 stránkový dokument o výzkumu UFO.

 Pomohou nám dolmeny ?

   

     První práce britských expertů nanesla na vojenské mapy body, nad kterými se často objevovala UFO. S udivením zjistili, že množství objektů se objevilo tam, kde jsou památníky architektury nebo historie. Zjistilo se, že stojí takřka ideálně na pomyslných přímkách táhnoucích se na desítky kilometrů. A UFO podél nich létají. Mimochodem, i gigantické kamenné prstence Stonehenge jsou na jedné z těchto linií. Experti předpokládali, že starobylí zruční mistři určili, kde jsou podzemní vodonosné vrstvy, které jsou často v přímce, vedou blíže k povrchu a v těchto místech stavěli kultovní a vojenské stavby. Ale proč je to tak, zůstalo nejasné.

    Někde v těchto místech tečou podzemní řeky, jinde existují skalní praskliny. To ale znamená, že UFO se mohou objevovat ve spojení s přírodními jevy jako chemická luminiscence nebo společně s geomagnetickým polem Země. Je známo, že popraskané skalní horniny jsou schopny propouštěním způsobovat na vzduchu záření. Je ještě místo, kde vzniká pravidelně. Britští vědci se odvolávají na „Projekt Hessdalen“ vědeckého výzkumného centra ministerstva obrany Norska.

    Údolí létajících ohňů

    Hessdalen je maličké, ale v celém světě známé údolí ve středním Norsku. Zde takřka každou noc se rozsvěcují stovky nepochopitelných světel. První zprávy o nich pocházejí z prosince 1981. Tehdy ohně jako světla visela bez pohybu, jindy se pomalu pohybovaly. Každým rokem jejich rychlost narůstala. A v roce 1985 se jejich rychlost stala takřka kosmickou – jednotlivá světla nabíraly rychlost až do 8 km/sek. Zjistit rychlost pohybu bylo možné jen s pomocí speciální techniky.

    Nepovažuje se toto za UFO?

    Norští vojenští specialisté zhotovili množství snímků. Rozdělili je do tří kategorií:

    1. maličké, bílé nebo bělavé barvy, které se chaoticky přemísťovali po celé obloze
    2. ojedinělá žlutá světla, visela bez pohybu nebo se přemísťovaly velmi pomalu
    3. velká žlutá světla, která vždy v pevném rozstupu letí za malým červeným světlem

Samotný jev je možné aspoň nějak připsat prudkým změnám elektromagnetického pole v zóně skalních zlomů. Ale proč mají světla různou barvu?  Ale hlavně, proč se seskupují a létají, přičemž se pohybují obrovskými rychlostmi? Odpověď na tyto otázky nemáme dosud. Zvlášť takovou, která by nebyla v rozporu  teoriím stavby Země. Po roce 1985 se intenzita objevování světel v údolí Hessdallen snížila. Projekt Hessdalen byl přerušen. Přesto zde zůstaly v činnosti automatické sledovací stanice. Světla se sice zřídka, ale přece jen objevují i nyní.

Pokračování

 

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 155