Již 130 let se už nechávají čtenáři unášet hrdinnými činy a bystrozrakem slavného Sherlocka Holmese, detektiva z londýnské Baker Street 221 B, muže se skobovitým nosem a nevídaným důvtipem a náruživého kuřáka dýmky.

 

Ještě dnes, v době vědy a techniky, je jeho postava živá, jeho příběhy neztratily nic ze svého půvabu. Proto se znovu a znovu objevují na plátnech kin, na televizních obrazovkách.

A přece to bylo již v roce 1886, kdy sir Arthur Conan Doyle zaznamenal s postavou Mr. Holmese první triumf. Od té doby byla dobrodružství slavného detektiva přeložena do desítek jazyků. Odhaduje se, že celkový počet všech vydaných knih o Sherlockovi Holmesovi dávno překročil stovky miliónů. Díky autorskému právu, které platilo do roku 1980, vzniklo tak patrně největší jmění z literatury. Holmes byl neohroženým hrdinou ve stovkách filmů, televizních inscenací a divadelních her. Po celém světě existují kluby příznivců Sherlocka Holmese, mezi jejichž členy patří profesoři, lékaři, spisovatelé, umělci, i literární vědci — a ti všichni se pravidelně scházejí, aby vysvětlili některá místa díla Conana Doyla, jejichž smysl zůstal čtenářům dosud utajen.

Vědecké detektivní metody Sherlocka Holmese použité poprvé před 130 lety mají dodnes všeobecnou platnost: důkladné hledání stop na místě činu, snímání vzorků pneumatik a otisků podrážek, mikroskopické prohlídky prachu v oděvech podezřelých osob atd. Svazky příběhů Sherlocka Holmese používala egyptská policie ve svých počátcích jako příručních knih a francouzská Sureté poctila Conana Doyla tím, že své velké laboratoře soudního lékařství v Lyonu nazvala jeho jménem.


Arthur Conan Doyle se narodil roku 1859 v Edinburghu. V sedmnácti letech začal studovat medicínu a brzy na sebe upoutal pozornost známého chirurga a diagnostika dr. Josepha Bella a stal se jeho asistentem. Dr. Bell měl vysoce vyvinutý pozorovací talent a velmi bystrý úsudek. Na klinice udivoval své studenty tím, že rozpoznával nejen choroby svých pacientů, ale také jejich povolání, třídní příslušnost a zemi, odkud přicházejí.

„Milý pane," řekl například jednomu pacientovi, „vy jste nedávno penzionovaný poddůstojník a vracíte se z Barbadosu. Trápí vás elephantiasis."

Studenti žasli překvapením a dr. Bell jim podal vysvětlení: „Tento pán celým svým držením těla prozrazuje vojáka. Když vstoupil do místnosti, neodložil klobouk, z toho se dá usoudit, že vojenskou službu opustil teprve před krátkou dobou. Vyzařuje z něho autorita, jaká je charakteristická pro poddůstojníky. Jeho opálená pokožka a jeho trápení ukazují, že pochází z tropů - nejpravděpodobněji z Barbadosu, tato nemoc je zejména tam velmi rozšířena."

Doyle snil o tom, stát se jako dr. Bell chirurgem a diagnostikem, nedostatek peněz ho však přinutil, aby přijal místo lodního lékaře na velrybářské lodi. Po návratu z moře si zařídil praxi v Southsea, předměstí Portsmouthu. Měl však jen velmi slabou klientelu, a tak začal psát v naději, že si vydělá nějaké peníze, než jeho lékařská činnost bude dostatečně výnosná. Napsal celou řadu dobrodružných povídek pro mládežnické časopisy, ale honoráře byly dosti hubené. Pro svůj první román nenalezl nakladatele. Tu si vzpomněl na diagnostické kousky dr. Bella a rozhodl se uplatnit je v detektivní historii. Usedl ke stolu a napsal nejprve titul svého budoucího díla: „Studie v šarlatově červené.“ Jméno svého hrdiny sestavil, jak se zdá, z křestního jména jednoho populárního hráče kriketu a z příjmení amerického spisovatele a lékaře Olivera Wendella Holmese. Tak se zrodil Sherlock Holmes.

V tom prvním příběhu přijde do Londýna jakýsi dr. Watson, který byl zraněn v bojích s Afgánci, a nějaký přítel ho odvede k Holmesovi a Watson se u něho v Baker Street 221 B ubytuje. Holmese vypodobnil Conan Doyle jako velkého hubeného muže se skobovitým nosem a s očima blízko u sebe. Tento popis se hodil téměř přesně na dr. Bella. Dr. Watson brzy poznal neobyčejné pozorovací schopnosti svého domácího. Stál jednou u okna a pozoroval muže dole na ulici, který patrně hledal nějaké číslo domu. „Co to jen ten chlapík hledá?" mumlal si pro sebe.

„Myslíte toho bývalého seržanta od námořního dělostřelectva?" zeptal se Holmes. Všiml si, že muž dole měl vojenské držení těla, předpisový knír a vytetovanou kotvu na předloktí. Doyle zde použil jen s nepatrnou obměnou historku s vojákem z Barbadosu. Ukázalo se, že kombinace dr. Bella vložené do vražedného příběhu jsou správným receptem pro vytvoření nesmrtelné postavy Sherlocka Holmese.

První Holmesův příběh nevzbudil v Anglii mnoho pozornosti, zato ve Spojených státech dosáhl pěkného úspěchu. Druhý — nazvaný „Ve znamení čtyř“ — způsobil malou senzaci již na obou stranách Atlantiku. Doyle podepsal smlouvu na dvanáct příběhů anglickému časopisu Strand a s každým novým případem rostla popularita Holmese a dr. Watsona u čtenářů.

Conan Doyle vydělal v krátké době pěknou sumu peněz, ale přesto nepovažoval psaní za zaměstnání, nýbrž jen za vhodný zdroj vedlejších příjmů. Chtěl vykonávat nadále lékařskou praxi, a protože se mu zdálo, že ho psaní detektivních historek vzdaluje od jeho povolání, nechal svého hrdinu v roce 1893 v souboji s profesorem Moriartym ve Švýcarsku zemřít. Čtenáři byli roztrpčeni a Doyla zaplavili množstvím protestních dopisů. Ale autor zůstal ve svém rozhodnutí pevný, chtěl se věnovat plně medicíně.

Proto se přihlásil roku 1900 jako dobrovolník do burské války. Stal se šéfchirurgem polní nemocnice a ve dne v noci bez potřebných léků, obklopen epidemiemi, bojoval s nemocemi a zraněními. Na konci války byl za své služby povýšen do šlechtického stavu.

V roce 1903 se konečně sir Arthur Conan Doyle uvolil probudit Sherlocka Holmese opět k životu. Čtenáři se v novém příběhu dověděli, že nedostižitelný detektiv unikl zázračných způsobem smrti, nějaký čas strávil v Tibetu a potom se vrátil do Londýna, aby osvětlil záhadnou smrt jednoho šlechtického synka. Sherlockův návrat na stránky časopisu Strand a amerického Collier's byl čtenáři nadšeně přijat a přinesl těmto časopisům značné zvýšení nákladu a tím i velké finanční zisky.

Doyle vytvořil postavu, která byla tak opravdová, že mnozí lidé prostě nechtěli věřit, že je pouze výmyslem fantazie. Autor dostával pravidelně dopisy, které byly určeny Holmesovi, pisatelé žádali o pomoc při vyšetřování opravdových kriminálních případů. Některé z nich daly Doylovi příležitost, aby se blýskl svými detektivními schopnostmi.

Policie například marně pátrala po muži, který si vyzvedl z banky všechny své peníze, najal si pokoj v londýnském hotelu, večer navštívil varieté, vrátil se do hotelu, převlékl se a beze stopy zmizel. Příbuzní zmizelého se obávali, že došlo k nějakému zločinu; a když policie neuspěla v pátrání, obrátili se o pomoc na Holmese. Conan Doyle rozřešil problém v krátké době. „Toho muže naleznete nejpravděpodobněji v Glasgowě nebo v Edinburghu," řekl, „a jel tam docela dobrovolně. Že vybral všechny peníze z banky, ukazuje na předem promyšlený útěk. Varieté končí svá představení okolo jedenácté hodiny. To, že se v hotelu převlékl, svědčí o úmyslu odcestovat. D-vlaky do Skotska odjíždějí z nádraží King's Cross okolo půlnoci." Muž byl skutečně objeven v Edinburghu.

Ještě jednou se Doyle na delší dobu odmlčel. V roce 1906 zemřela jeho žena a sir Arthur ztratil úplně zájem na životě. Netěšilo ho ani jeho lékařské povolání, ani vymýšlení a psaní detektivních historek. Uznávaný autor žil jako bez ducha. Až po čase se starostlivé sekretářce podařilo probudit jeho zájem o případ, jehož byly plné noviny. Jakýsi George Edjali byl odsouzen k několikaletému vězení za týrání zvířat a za psaní výhrůžných dopisů. Po třech letech byl propuštěn na svobodu, protože vzrůstaly pochybnosti o jeho vině. Nebyl však rehabilitován, nemohl se vrátit ke svému zaměstnání a žil v bídě. Doyle se případu ujal, brzy objevil pravého viníka a Edjalimu byla vrácena všechna práva a byl i finančně odškodněn.

Sir Arthur Conan Doyle zemřel v roce 1930 ve věku jedenasemdesáti let, tři roky potom, co napsal poslední příběh o Sherlockovi Holmesovi. V té době uplynulo již více než čtyřicet let od chvíle, kdy Holmes a dr. Watson zahájili své vítězné tažení světem, ale dějištěm jejich dobrodružství zůstal elegantní Londýn osmdesátých let 19. století.

Mlhavými londýnskými ulicemi jezdil slavný detektiv stále ve dvoukolových drožkách, revolver nosil v kapse své peleríny a kočímu přikazoval: „Charing Cross, a když to uděláte v deseti minutách, dostanete sovereign navíc!"

Čas nezničil kouzlo a nesmazal půvab těchto příběhů. A ještě dlouhou dobu asi nesmaže.

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 800