Od doby, kdy před tisíci lety první mořeplavci napjali plachty svých člunů, se rozsáhlé a nevyzpytatelné plochy oceánů staly zdrojem četných mýtů a záhad, místy zabydlenými podivnými obludami s nevysvětlitelnou mocí.


Přírodní vlivy jako možné přirozené příčiny

Záhy se objevily úvahy, co je vlastně příčinou všech nevysvětlitelných katastrof - třebaže autoři těchto úvah povětšinou dobře věděli, že ono "nevysvětlitelné" je a bylo ve většině případů vysvětleno především bedlivými pojišťovnami. Je známo, že pojišťovny hned tak nevydají peníze a všechny událostí bedlivé šetří. Při haváriích letadel a lodí jde totiž o nemalé částky. Byly publikovány všelijaké úvahy. Z uvedených případů jasně vyplývá, jak asi probíhají zmizení v Bermudském trojúhelníku. Od zmizení v jiných částech světových oceánů se liší hlavně tím, že většinou nehlásí žádné potíže, nevolají rádiem o pomoc a po jejich zmizení se nenajdou žádné trosky. Tragédie v této oblasti jsou dvojího druhu:

a) ztrácejí se celé lodě a letadla včetně posádky

b) někdy zmizí jen posádka - občas je nalezena tzv. bludná loď, tj. loď, která se plaví bez posádky.

Oblast nazývaná Bermudský trojúhelník se vyznačuje několika velice podivnými jevy či zvláštními skutečnostmi, z nichž některé si teď vyjmenujeme:

* Bílé vody na Bahamách. Je to zvláštní záře v moři, která se vyskytuje u Baham poblíž západních okrajů Sargasového moře. Je vidět samozřejmě jen v noci. Posádka Apolla 12 informovala, že tyto svítivé pruhy byla poslední světla ze Země, která při svém letu na Měsíc viděla. Tento úkaz bývá vysvětlován různě: jako slin rozvířený rybami ve vodě, jako hejna ryb nebo jiná organická hmota, zřejmě plankton.

* Magnetické anomálie. Bermudský trojúhelník je prý jedno ze dvou míst na světě, kde magnetický kompas ukazuje ke skutečnému (tj. geografickému) severnímu pólu a nikoli k magnetickému, jak je tomu u zbytku světa. Rozdíl mezi těmito dvěma směry (ke geografickému a magnetickému severnímu pólu), který je třeba brát v úvahu ve zbytku světa, se označuje jako variace kompasu. Pokud se člověk plaví kolem světa, pohybuje se rozpětí variace v odchylce až o 20 stupňů. Jestliže se variace kompasu neeliminuje, může navigátor skončit daleko mimo zamýšlený kurs. Další neblaze proslulou oblastí, kde se tento jev (střelka kompasu ukazující ke geografickému severnímu pólu) vyskytuje, je Ďáblovo moře, které se nachází u jihovýchodního pobřeží Japonska. Taktéž ono je známé záhadnými zmizeními.

* Poruchy přístrojů. V největší míře to jsou poruchy kompasů, které nelze vysvětlit předchozí popsanou anomálií. Kompasy se v určitých oblastech Bermudského trojúhelníku doslova zblázní, střelky se protáčejí, ukazují úplně nesmyslné a pokud je k dispozici více kompasů, každý ukazuje úplně jinak. Často také ostatní přístroje na lodi či v letadle přestanou fungovat. Občas je posádka konfrontována s jevem, který často hlásí lidé, kteří se blíže setkali s UFO - tzv. energetické vysátí, tj. veškerá elektrická energie se najednou ztratí.

* Moře. Většina zmizení se odehrála právě v tomto zvláštním kousku oceánu, známým hlavně coby oblast tření úhořů. Stojaté vody Sargasového moře naháněly dřívějším námořníkům hrůzu - často se totiž stalo, že buď díky tomuto aspektu, nebo vinou chaluh, jimiž bohatě oplývá, či bezvětřím, které v této oblasti často panuje, zde lodě uvízly. Ani dnes není tato oblast zrovna nejbezpečnější. Jsou zde i další, spíše drobné zajímavosti, jako například ta, že občas potápěči v těchto místech pozorují, že ryby plavou břichem vzhůru (samozřejmě živé ryby), čehož příčinou mohou být právě magnetické poruchy.

* Počasí. V karibsko-atlantické oblasti je počasí velice proměnlivé a nepředvídatelné. Bouře přicházejí rychle a náhle, což způsobuje problémy lodím a letadlům.

* Topografie. Dno zdejšího oceánu je neobyčejně rozmanité - jsou zde jak rozsáhlé mělčiny kolem ostrovů, tak i některé z nejhlubších vodních příkopů na světě. Vlivem působení silných mořských proudů nad mnoha útesy je dno ve stavu neustálé změny a nová navigační nebezpečí vznikají velmi rychle. Oblastí protéká Golfský proud, a to poměrně velkou rychlostí. Ten může trosky zanést daleko. Pokud se trosky potopí, mohou zmizet v pohyblivém písku, který je právě v oblasti kolem Floridy, kudy protéká Golfský proud. Tekoucí písky mohou lehce pohltit i značně velké lodě. V oblasti se také předpokládá výskyt nevybuchlých bomb a leteckých min ze světových válek, případně ze současných cvičných bojových akcí. Pod mořskou hladinou se ukrývá i další nebezpečí, a to tzv. modré díry. Jedná se o tunely mezi vápencovými útesy a dalšími podmořskými vápencovými útvary, které se vyskytují v celé oblasti Baham. Před dávnými časy byly tyto díry vápencové jeskyně ve skalách nad povrchem moře, ale následkem vzestupu hladiny oceánu, zapříčiněném táním ledovců (asi před 12 000 - 15 000 lety) se z těchto jeskyní staly "modré díry". Tyto vápencové jeskyně a chodby, které se často větví, směřují až k okraji pevninského prahu; některé z nich pokračují dolů, skrz vápencové formace do hloubky až 500 metrů, další jsou spojeny podvodními chodbami a jeskyněmi s ostrovními jezery a nádržemi na větších ostrovech Baham, které se sice nacházejí kilometry od moře, ale přesto se jejich hladiny snižují a zvyšují v souladu s přílivem a odlivem oceánu.

Stává se, že mořské ryby se objeví daleko ve vnitrozemí - byly tam zaneseny podvodními proudy tímto podmořským systémem. Jednou se dokonce stalo, že v nádrži vzdálené 32 km od pobřeží se objevil sedmimetrový žralok. Modré díry jsou v různých vzdálenostech od hladiny moře.

Potápěči informují, že uvnitř modrých děr jsou velmi silné proudy, které souvisejí s přílivem a odlivem - ty vylučují obrovské masy vody dovnitř děr a způsobují tak efekt trychtýře se silnými víry na hladině. Takový vír může do modré díry stáhnout malou loď i s posádkou, čehož důkazem jsou menší lodě a čluny, nalezené v hloubce mezi 20 a 30 metry vklíněné uvnitř modrých děr. Tyto útvary a jevy s nimi spojené mohou tedy vysvětlit zmizení některých malých plavidel, ne však velkých lodí a už vůbec ne letadel. Ovšem víry jako takové jsou v oblasti Bermudského trojúhelníku obzvláště hojné. V oblasti také velmi často zuří tornáda, která vznikají v určitých obdobích a která zvedají do výšky obrovské tunely vody. Jedno či více tornád nad mořskou hladinou může na kusy rozmetat malou loď či nízko letící letadlo. Za denního světla lze tunel tornáda uvidět a vyhnout se mu, ne tak však v noci.

Dalším jevem, který by mohl být odpovědný za mizení lodí, a také je z toho do značné míry podezírán, jsou slapové vlny. Ty vznikají obvykle v důsledku podmořských zemětřesení, občas i výbuchu podmořské sopky. Vznik těchto velkých vln závisí na několika podmínečných jevech: podmořských zemětřeseních a sesuvech půdy, atmosférickém tlaku, větru, bouřkách a hurikánech. Tyto obrovské vlny se mohou zničehonic objevit na klidném moři a mohou dosahovat výšky až 40 metrů.

Dalšími nebezpečnými vlnami jsou vlny tsunami. Taktéž tyto vlny jsou způsobeny seismickými poruchami, avšak dosahují značně větších výšek - až 70 metrů, i tyto vlny se objevují bez varování a velice snadno dokážou loď převrátit či potopit Někdy se loď při střetu s tsunami dokonce rozlomí napůl. Velmi neobvyklé a ničivé jsou sešové vlny. Jsou to stojaté vlny, které obvykle vznikají podvodními sesuvy půdy, způsobenými oddalováním jednotlivých ker zemské kůry. Tyto menší stojaté vlny nevypadají tak dramaticky jako tsunami, jejich ničivá síla však není o nic menší - mají nesmírnou sílu díky velkým přívalům vody, které se za nimi hromadí. Jsou velmi nebezpečné i v tom, že když se přibližují, dají se hůře rozpoznat. Toto byty tedy jevy, které by mohly být odpovědné za zničení lodí. A letadla?

Tak jednak jsou to již výše vzpomínaná tornáda, ta však nejsou jediná. I v atmosféře existují jevy, které lze v určitých směrech přirovnat ke slapovým vlnám. V různých výškách vanou různé větry, a proto se může stoupající nebo klesající letadlo mnohokrát setkat se silnými větry, které vanou z jiného směru, než který určoval větrný pytel na letišti. Když je tento nečekaný vítr dost silný, může to mít pro letadlo tragické následky. Tento faktor je označován jako "větrné smýkání" a mezi příčinami ztrát letadel všeobecně zaujímá jedno z předních míst. Zesílená forma tohoto jevu se nazývá turbulence za jasného počasí (zkratka CAT) a přirovnává se ke stojatým sešovým vlnám, protože se stejně jako ony objevuje náhle a neočekávané za klidného počasí. Turbulence může jít buď horním nebo dolním směrem či v různých vodorovných směrech. Při nepříznivé kombinaci rychlosti a směru CAT a letu letadla je následek srovnatelný s čelní srážkou letadla s kamennou zdí. Bohužel, CAT se nedá přesně předpovědět, i když obecně platí, že se s ní lze setkat na okraji rychlého vzdušného proudění, které je ekvivalentní k mořskému proudění a pohybuje se oblohou nad zemí podobně jako třeba Golfský proud oceánem. Samozřejmě, že jeho rychlost je značně větší - oproti Golfskému proudu, který proudí rychlostí čtyř a méně uzlů, vzdušné proudění může dosahovat rychlosti až dvě stě uzlů.

Právě účinkem CAT by tedy bylo možné vysvětlit zmizení některých lehkých letadel v Bermudském trojúhelníku - CAT je mohla roztrhat na kousky či svrhnout do moře. Bermudský trojúhelník je skutečně enormně neklidná oblast a pravděpodobně za většinou zmizení stojí právě tyto neblahé přírodní vlivy. Zcela jistě však ne za všemi, protože zde pravděpodobně fungují ještě jiné vlivy, které jsou možná přírodního, možná ale také umělého původu. Wilbert B. Smith, expert na elektroniku, stál v čele výzkumného projektu o magnetismu a gravitaci, který mu zadala kanadská vláda a který proběhl v roce 1950. Podle něj se právě tyto elementy (tj. magnetismus a gravitace) podílejí na ztrátách letadel. Prohlásil, že objevil specifická, rozlohou relativné malá místa (asi 335 metrů v průměru, které se však směrem vzhůru rozšiřují a sahají do značné výšky), o kterých se vyjadřoval jako o "oblastech snížené vazby". Tyto oblasti mohou podle něj vyvolat turbulenci, schopnou roztrhnout letadlo. Tyto oblasti jsou neviditelné a nezmapovatelné, což vyplývá z následujícího zápisu, který provedl sám Smith: "Nevíme, zda se oblasti snížené vazby pohybují nebo zda po čase mizí. Když jsme některé z nich hledali po třech až čtyřech měsících, nenašli jsme po nich ani stopu."

Hypotézy

* Přirozené příčiny

Mnoho badatelů se přiklání k názoru, že naprosto všechna zmizení se dají vysvětlit přirozenými příčinami, a to buď přírodními vlivy popsanými výše, selháním lidského faktoru nebo kombinací obojího.

Ivan Sanderson je autorem teorie o vírech elektromagnetických poruch. Když tento člověk mapoval zmizení lodí a letadel na celém světě, zjistil, že většina záhadných zmizení se soustředila do šesti oblastí, které mají víceméně tvar kosočtverce a zahrnují i Bermudský trojúhelník a Ďáblovo moře. Ivan Sanderson vytvořil teorii, že takovýchto míst s projevujícími se anomáliemi je na světě celkem 12 a rozkládají se v dvaasedmdesátistupňových intervalech po celé zeměkouli. 10 z nich je na 36. stupni severní či jižní šířky - tedy 5 na jižní a 5 na severní polokouli a zbylá dvě jsou na obou pólech. Největší věhlas Bermudského trojúhelníku vysvětluje tím, že právě v něm je provoz nejhustší a tím pádem zmizení nejčastější. Pravé elektromagnetické poruchy s největší pravděpodobností zapříčiňují bláznění kompasů a nefunkčnost palubních přístrojů.

* "Okna"

Dr. Michael Persinger, vědec specializující se na výzkum elektromagnetických a jiných energetických polí a jejich působení na lidský mozek, je autorem teorie tzv."oken". On a jeho tým přišli s představou tzv. tranzientů, což mají být malé "bubliny" elektrické energie, které volně plují atmosférou podél magnetických polí. Ty mohou vzniknout řadou geofyzikálních procesů a jsou většinou neviditelné. Obvykle se dají odhalit jenom podle účinků, které způsobují, když mozek absorbuje jejich energii a reaguje na ni. Právě v místech, kde jsou údajně "okna“ se tyto tranzienty vyskytují ve velkém množství. Bermudský trojúhelník je považován za oblast s „oknem", a právě vzduchem plující tranzienty při střetu s lodí či letadlem mohou zapříčiňovat poruchy přístrojů. Je docela dobře možné, kov tyto útvary přitahuje. Navíc "okna" jsou prý i branami do jiného časoprostoru, čímž by dala vysvětlit zmizení beze stopy - dopravní prostředky mohly "oknem" vstoupit do jiného časoprostoru, ze kterého se už nevrátily. Tyto teorie také určitým způsobem vysvětlují aspekt UFO. Dr. Persigner zastává myšlenku, že pozorované svítící koule nemusí být UFO, jak se všeobecně předpokládá, ale mohou to být planoucí tranzienty, které se vznáší vzduchem.

Obě předchozí hypotézy mají hlavní prvek společný - za příčinu mizení považují elektromagnetické anomálie. Teorie elektromagnetické energie jako příčiny se dotýká i lidských selhání - bylo zjištěno, že osoby, jejichž duševní stav ovlivnily silné magnetické proudy, mohou ztratit kontrolu nad letadly nebo loděmi a tím způsobit jejich zřícení nebo potopení, anebo že takto postižení lidé mohou loď v důsledku silného psychologického stresu opustit (jinými slovy naskákat do moře). Je však nutno říci, že lidé, kteří přežili setkání s podivnými jevy v trojúhelníku, si na žádné duševní poruchy nevzpomínají. Teorie magnetických anomálií taktéž podporuje domněnky o časoprostorových deformacích či zborceních. Není jisté, zda elektromagnetické poruchy v Bermudském trojúhelníku jsou stálé nebo je musí něco aktivovat.

* UFO

Z oblasti Bermudského trojúhelníku jsou často hlášena pozorování neidentifikovaných létajících objektů, což mnohým badatelům vnuklo myšlenku, že právě UFO by mohlo být odpovědné za mizení lidí, lodí a letadel. Obzvláště opuštěné lodi provokují fantazii zastánců této teorie, kteří tvrdí, že posádky byly uneseny mimozemšťany, pravděpodobně za účelem výzkumu. Zmizení lodí či letadel se interpretuje tak, že byly buď uneseny, aby cizí bytosti zkoumaly stupeň našeho technického vývoje, anebo že byly zničeny při střetu s UFO, a to spíše neúmyslně - jeden z autorů uvádí domněnku, že mimozemská loď ve tvaru disku by mohla mít po obvodu generátory katodového paprsku, které by ionizovaly vzduch před strojem a tím by vznikalo vakuum, do kterého by se stroj pohyboval.

Kapsy ionizovaného vzduchu, které by po sobě takový stroj zanechával, by mohly docela dobře zapříčinit turbulenci za jasného počasí, která může znamenat pro letadla s ní se střetnuvší zkázu. Tato hypotéza se větví na dva směry, z nichž jeden praví, že mimozemšťané přilétají z vesmíru, druhý zahrnuje domněnku, že si pod mořskou hladinou zřídili kolonie a odtamtud vysílají průzkumné výpravy.

V tomto bodě se tato hypotéza částečně kryje s hypotézou následující. Teorie vinící z mizení lodí a letadel mimozemšťany vychází ze skutečnosti, že v oblasti Bermudského trojúhelníku byly neidentifikovatelné předměty viděny jak na nebi, tak pod vodou. Mnozí svědci také uvádějí, že viděli UFO vlétnout do moře či z něj vylétnout.

* Podmořské civilizace

Teorie podmořských civilizací zahrnuje jednak mimozemšťany, jak již bylo řečeno pod bodem předchozím, tak i civilizace, jejichž původ je "domovský". Mají to být tvorové, kteří prošli svou vlastní evolucí a kteří mohou být cřviliza6 ně mnohem vyspělejší než my. Oni možná unášejí lodě a letadla za účelem výzkumu, jak daleko jsme v technickém pokroku. Možná se strachují o svou říši a v nás tuší její nebezpečí.

* Stále činné energetické komplexy dávné civilizace

Bermudský trojúhelník je jedno z míst, kam badatelé umisťují ztracený kontinent - Atlantidu. Jestli existovala či ne, to dnes nikdo neví, faktem však je, že v blízkosti Bimini a Baham vůbec byly na dně moře nalezeny velké komplexy budov, pocházely-li však z Atlantidy, není vůbec jisté. Tyto budovy však značí, že zde před několika tisíci lety musela existovat vysoce rozvinutá civilizace, avšak s příchodem tání ledovců, kdy se hladina světových oceánů zvedla zhruba o 200 metrů, navždy zmizela v moři. Teorii energetických zdrojů dávné civilizace vlastně poprvé vyslovil spící prorok Edgar Cayce - slavný americký léčitel a médium, který v transu určoval léčebné prostředky a metody, které vždy fungovaly. Cayce sdělil, že dávní Atlanťané používali jako zdroj energie určité krystaly, které byly umístěny v oblasti Bimini a které se podle všeho později potopily do Tongue of the Ocean, hlubokého podmořského kaňonu u ostrova Andros na Bahamách. Podle tohoto výkladu se krystal jakožto zdroj energie ponořil do hloubky asi dvou kilometrů na západ od ostrova Andros a stále ještě vysílá svou energii tak ovlivňuje kompasy a elektronická zařízení dnešních lodí a letadel stejně jako kdysi mátly navigátory falešné ohně na západě ostrova Barbados.

Pokračování

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 933