megal dracMezi pozoruhodné pravěké památky severozápadních Čech patří především megalitické stavby. Kromě složitějších celků, jakými jsou kounovské a nečemické kamenné řady, či kamenná seskupení na Špičáku a u Klučku, jsou to především samostatné kamenné stély - menhiry. O jejich účelu již bylo napsáno mnoho dohadů, oficiální výklad je však dosud velmi opatrný.


V 80. letech minulého století dospěl RNDr. Milan Špůrek k závěru, že rozmístění menhirů u nás není náhodné. Všechny naše dosud známé menhiry (dnes jich je doloženo přes 30) se nachází na přímkách, které často souhlasí s azimuty západu či východu Slunce při slunovratech. Tento fakt je o to podivnější, že mezi jednotlivými objekty není přímá viditelnost.

Menhirová síť však ukazuje i jiné pozoruhodné geometrické vlastnosti, které se nápadně podobají síti tzv. dračích žil. Dračí žíly jsou pomyslné linie na zemském povrchu, odpovídající drahám podzemních proudů jakési neznámé, fyzikálně dosud neurčené, zemské nebo také vesmírné energie. Nejedná se ani o sílu čistě magnetickou, ani elektrickou, souvisí však pravděpodobně s tzv. H-pásy, u kterých byla kromě dvou globálních sítí objevena nedávno i 3. a 4. síť. Ty jsou ale podstatně slabší. Nad H-pásy pak jsou i tzv. kosmické zóny, hlavně Curryho-Whitmann pásy. Ani v jednom případě se však nejedná o sítě pravidelně uspořádané. Pásy se štěpí, různě protínají a opět spojují. Na ně pak navazují i tzv. astrální zóny, které jsou však již opravdu těžko definovatelnou energií. Jisté však je, že mohou působit na živé organismy. Proutkaři a senzibilové je dokáží detekovat. Podél těchto linií putují zvířata, v dávných dobách je instinktivně vycítili i lidé, kteří byli mnohem vnímavější než dnes, takže se často kryjí se starými cestami a spojnicemi mezi pradávnými sídly a objekty. Kněží a šamani o nich dobře věděli a dovedli je využívat. Na určitých místech, především v bodech jejich překřížení, vztyčovali mohutné kameny - menhiry, které zemské proudy zesilovaly a usměrňovaly.

Tyto menhiry bychom mohli přirovnat k akupunkturním jehlám na lidském těle, stimulujícím a řídícím vitální energii člověka, taktéž fyzikálně nezjištěnou. Zemskou či vesmírnou energii, koncentrovanou na křižovatkách dračích žil a zesílenou pomocí menhirů a megalitických staveb bylo možno v těchto místech čerpat, což umožňovalo kněžím konat zdánlivě nadpřirozené činy. Posilovalo to jejich léčitelské, telepatické, věštecké,ale i jiné schopnosti.

Tato síla může být ale pro člověka i nebezpečná. Pobyt nad některými místy dračích žil mívá za následek závratě, ztrátu orientace, odčerpání životní energie, při delším pobytu i vznik různých nemocí. V těchto místech často dochází i k podivným jevům. Byla objevena souvislost mezi těmito dračími žilami a zjeveními. Poměrně často zde dochází k řádění poltergeistu a ke zjevování přízraků. V blízkosti megalitických památek, tedy na křižovatkách dračích žil, je i mnohem častější výskyt dalšího fenoménu - UFO ! Přesvědčivě to dokazují statistiky mezinárodní archeoastronautické společnosti. Situaci kolem UFO však komplikuje jedna skutečnost. Některé výskyty UFO totiž mohou bez problémů sledovat všichni přítomní, a bývají jich při opakovaných náletech i desítky (např. Voroněž 1989, Lutych 1990, i Louny 1991). Ve většině případů se však okruh pozorovatelů zužuje pouze na určité procento přítomných.

L. Šafařík, tajemník plzeňského Klubu psychotroniky a UFO, proto navrhuje zkoumat nejen samotné zprávy o UFO, ale i vlastní pozorovatele. Jakkoli toto zní coby výsměch všem účastníkům setkání prvého až třetího druhu, mnohé případy dokazují, že UFO mohou spatřit většinou jen osoby senzitivní, schopné se naladit na vyšší frekvence šestého smyslu. V nejednom případě pak dochází i k telepatické konverzaci s posádkou. Je otázkou, zda psychotronické schopnosti některých vyvolených jsou jakýmsi atavismem - dědictvím po našich přírodních a citlivějších předcích, či imunitou vůči civilizačním tlumičům.

Zdá se, že "E.T." používají onen druh energie, který je příčinou psychotronických nebo chcete-li paranomálních jevů. Tyto jevy jsou tajemné a záhadné, ale pouze proto, že jsou vědou nepoznané. Psychika a vědomí může mít pravděpodobně řadu dimenzí, o nichž většina lidí nemá ani tušení.

Zdá se tedy, že naše vyspělejší návštěvníky přitahují megalitické svatyně a menhiry, která vyzařují onu zvláštní energii do éteru. Tuto energii potvrzují všichni senzibilové, kteří navštíví místa megalitických staveb počínaje Stonehenge a konče kounovskými řadami. Proč se tak děje, nedá se zatím jednoduše vysvětlit. Někteří parapsychologové předpokládají, že na křižovatkách obzvlášť silných dračích žil se dokonce v určitých časových cyklech vytváří i jakési pomyslné mosty mezi naším světem a jinými paralelními světy, i či říšemi Bytí. Tudy tak mohou pronikat do našeho světa různá zjevení, která se projevují nejen jako subjektivní halucinace, ale mohou za dosud neznámých podmínek zasahovat i do naší reality.

Jaroslav Helšus

 Doporučená literatura :

Kol. aut.: Víry a vyznání. Slovart, Bratislava, 1993, s. 144-145 an.

Buttlar, J. von: Dračie cesty. Slov. sp., Bratislava, 1992, s. l60 an.

Charpentier, L.: Tajemný pravěk Evropy. Práce, Praha, 1992, s.125 an.

Z časopisu ZAZ č. 3, roč. 1993, s. 26 – 27