Tajemné "koleje" jsou na dvou ze tří ostrovů Maltského souostroví – na Maltě a Gozo. Některé vypadají, jako by je vyjela kola nějakých kočárů, jiné jsou široká jako od aut. Některé jsou do kamene vtisknuta až do hloubky 70 cm.

 

 

Cesty, které nikam nevedou

Koleje se táhnou po celém ostrově, přes hory, mohou se rozbíhat jako železniční tratě na velkém nádraží. Některé končí na útesech, jiné vedou do moře. Existují takové, které někde mizí a po nějaké vzdálenosti se znovu objeví. Jako kdyby tyto stopy vytvořil objekt, který vzlétl, a pak znovu přistál.

První věc, která návštěvníkovi přijde na mysl: zde po staletí jezdily velké vozy, trvale projíždějící stále stejnou trasu svými koly.

Třeba tak, jako na našich asfaltových silnicích se vytvoří "vyjeté koleje" po projetí mnoha těžkých kamiónů, a které je potřeba opravit. Nadšenci, kteří změřili brázdy, dokonce spočítali, že kola, které je vytvořily, musely mít  průměr dva metry, a byly vyrobeny z velmi odolného materiálu - s největší pravděpodobností z kovu.

„Malta byla 700 let pod vládou Římské říše,“ říká viceprezident Maltské archeologické společnosti při Maltské univerzitě, profesor Anthony Bonanno„Římské vozy mohly vytvořit tyto hluboké koleje.“ 

Tato velmi rozumná verze má jen jednu nevýhodu: na Maltě nebyl nalezen ani jediný takový vůz. Dokonce ani jedno dřevěné kolo ne.

Soudě podle vykopávek, první kolo se objevilo u Sumerů v Mezopotámii (dnešní Irák) někdy v období 3500 do 3000 před naším letopočtem. Tam také byly nalezeny. Ale stáří "kolejí", podle archeologů, nemohou být mladší než 6 nebo 7 tisíc let. A možná, že jsou mnohem starší ...

Tajemství "kolejí" vyvolává mnoho domněnek a hypotéz.

Maltský architekt George Gron de Vassa, například kdysi tvrdil, že Malta je část potopené Atlantidy…

Tak i "koleje" jsou zanechané Atlanťany, kteří zde řídili svá vozidla. Možná i pod vodou.

Ufologové jim přisuzují mimozemský původ: cizí kosmonauti se zde v prehistorii proháněli na jakýchsi vozítkách.  Místní vědci se tomu jen smějí, ale nic lepšího nevymysleli.

"Koleje" jsou blízko starobylých megalitických chrámů (původně jich bylo přes 40, nyní jich zbylo kolem 20), což vede k domněnce, že se po nich dopravovaly kamenné bloky pro stavbu,“ domnívá se kurátorka oddělení archeologického výzkumu "Dědictví Malty" Katya Stroud.

„V blízkosti některých chrámů bylo nalezeno mnoho vápencových koulí o průměru 40 - 60 cm. Mohly být použity jako ložiska. Prosekali kamennými nástroji koleje, položili do nich koule, na ně položily desku, a na ně náklad. Tak se náklad pohyboval dopředu, a za nákladem se koule sbíraly a nosily dopředu.“

Ale smůla: většina brázd, za prvé, je v úplně pustých oblastech, daleko nejen od chrámů, ale i osad, a za druhé, průřez brázd je převážně „koryto“ a ne půlkruh, který by odpovídal průřezu koulí. 

Vydržely by vůbec vápencové koule tlak balvanů o hmotnosti několika tun? A kdo by tlačil takové vozidlo?

„Je možné, že tyto stopy mohou být umělé kanály pro sběr dešťové vody,“ tvrdí historik Stefan Florian. A zase fiasko: proč by musela být taková koryta provedena v párech se stále stejnými rozestupy? Se stejným „úspěchem“ lze předpokládat, že těmito koryty rozdělovala vodu obyvatelům – v jedné - chladná, v druhé – horká voda…

Nouzové evakuace ?

Zajímavé vysvětlení maltských artefaktů podal ruský geolog, absolvent petrohradského Hornického institutu, jenž strávil 15 let na Dalekém severu Ruska, a nyní podnikatel Dmitrij E. Bech-Ivanov. 

„Je to jednoduché: nikdo nedobýval vápenec, netahal je v prachu na kolech,“ řekl Dmitrij Evaldovič. 

„Projeďte bahnem - a máte totožnou stopu jako na Maltě. Proto ta nedokonalost geometrie otisků – nikdo je neudělal schválně.“

Bahno? Malta je přece z tvrdého vápence! 

„Tvrdým se stal vápenec až později,“ říká geolog. „Ale kdysi byla Malta a Gozo potaženy měkkým, vápnitým bahnem, měkkým jako je hlína, která později vyschla a vytvořila vápenec. Obyvatelé vytvořili dřevěné saně, a tak přepravovali zboží. Pro pohyb v bahně jsou saně nejlepší prostředek.“

A to Malťané vozili zboží přes celý ostrov? Proč?

„Evakuovali se na saních, aby se zachránili. Na Maltě došlo k nějaké katastrofě, země se na mnoha místech pohnula a zvedla. A přeživší lidé, obývající břehy ostrova, museli rychle utéct, neboť místo vody byli obklopeni mazlavou bažinou. Sebrali všechny věci, odjeli do nového bydliště, k druhému břehu. Proto, "koleje" jdou z hor do nížin, k vodě. I stopy lidí jsem našel.“

Hypotéza Bech-Ivanova také není bez pochybností. Koleje jsou i ve dvou vrstvách, v takzvaném "korálovém vápenci": horním a dolním.

Stáří první vrstvy geologové odhadují na 5 až 7 miliónů let. A druhá - 25 - 35 miliónů let.

Je možné, že by lidé žili na Maltě v tak vzdálené době?

„Samozřejmě že ne. Ale není vyloučeno, že před 6 až 7 tisíci lety na Maltě nastala katastrofa, která posunula a promíchala vápencové vrstvy.“

Pokračování

 
***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 456