Badatelé zkoumají staré legendy o dávných obyvatelích ostrova Malta.

 

 

 

Jedny z nejúžasnějších starověkých památek na Maltě jsou megalitické chrámy Hagar Qim a Mnajdra.

Jsou sestaveny z obrovských kamenných bloků, stojících majestátně na planině, vzdálené od sebe navzájem asi 500 m. Kameny nejsou v kruhu, jako v anglické Stonehenge, ale při pohledu z ptačí perspektivy připomínají jetelový lístek. 

Proč tomu tak je, se vědcům zatím nepodařilo objasnit.

Ale právě tento tvar přiměl vědce k domněnkám, že stavba Stonehenge mohla dojít až do tvaru maltského chrámu. Proč však byly postaveny – to stále není jasné.

Historici naznačují, že by to mohlo souviset se slunečním nebo lunárním kalendářem, nebo šlo o chrám k uctívání bohů, nebo prostě obydlí pro kněze, členy vyšších kast. Navíc tam zůstal kamenný nábytek - lavice a stoly.

V těchto chrámech je úžasná místnost - malá, s malými vchody, kterými lze prolézt jen po čtyřech. Mohli tam být maximálně tři nebo čtyři lidé. Byla Malta obývána trpaslíky?

Profesor Michael Morwood z University of New England, před několika lety objevil v jeskyni na indonéském ostrově Flores devět koster o výšky 92 cm. Ostrov Flores je stejně velký jako Malta. Proto i historie jejich obyvatelstva mohla být hodně podobná.

Během doby ledové byly ostrovy Maltského souostroví spojeny souší se Sicílií, Sardinií, na jihu s Libyí a Tuniskem. I Flores byl součástí souostroví Sunda. Při zvyšování hladiny moří, se z Malty i Flores staly ostrovy. A lidé, kteří tam zůstali, byli v naprosté izolaci.

Žili odděleni od zbytku světa, postupně zmutovali, protože do manželského svazku vstupovali dost blízcí příbuzní. To mělo vliv na potomstvo, a ostrované se stali trpaslíky.

Byl toto i osud Malty? Jenže kosti trpaslíků na Maltě dosud nebyly nalezeny. Jediné nepřímé důkazy o jejich existenci by byly jen malé místnosti v chrámech. Proto většina historiků pochybuje o jejich existenci.

„S největší pravděpodobností tyto otvory v kamenných zdech chrámů nejsou ani dveře, ani okna,“ říká historik, archeolog a profesor na Maltské universitě Stephen Florian.

Návštěvník se může přesvědčit, že chrámy mají výbornou akustiku. Jasně slyšíte, co zašeptá muž, který se nachází o pár metrů dál v jiné místnosti chrámu. Zní to, jako kdyby zvuk pronikal přes kámen.

„Ale je možné, že jde o rituální prostor, kde se prováděl obřad znovuzrození v lůně matky,“ myslí si další maltský badatel Jada Balzan.

Existuje také hypotéza, že šlo o boxy pro obětní zvířata. Během vykopávek se v některých chrámech našly kosti.

Ale chrámy jako pohřebiště?

Možná, že v těchto stavbách trpaslíci prostě chovali své domácí mazlíčky?

Má to však několik problémů – Malí trpaslíci, sužovaní nemocemi a degenerací, by těžko pohybovali tak velkými kvádry. (I když v mnoha místech světa jsou v pověstech megality právě s trpaslíky spojováni, pozn. red.)

V jeskyni Dar Dalam byly nalezeny pozůstatky trpasličích slonů a hrochů o výšce 80 cm a délce asi 150 cm. Snížení velikosti zvířat na ostrově vědci také vysvětlovali mutaci kvůli izolaci. Ostrov je velmi kamenitý, s minimem obživy, déšť je vzácný. Bylo snazší se uživit pro ty, kdo byli malé postavy.

Ano, i dravce postihlo zmenšování. Jen si představte ten idylický ráj: malí lidé jedou na svých malých slonech…

V chrámu Hagar Qim byly nalezeny "kamenné idoly" – sošky velmi obézních lidí, vypadají jako velmi tlusté ženy nebo zápasníci sumo. Některé nemají hlavu a je zřejmé, podle zářezů a děr na krku, že je měly výměnné. Nicméně jejich pohlaví je nejisté. (obr. 2)

Kdo byli tito lidé? Kdo se rozhodl pro život na malém ostrůvku? A kde sebrali tolik jídla? Nebo sošky měly ukazovat spíše nedostižný ideál – blahobytné bohy na strádající Maltě?

Vědci neví.

„Gigantické stavby spíše vedou k úvahám, že zde žili obři," říká historik Julia Portelli. „Tento neuvěřitelný nápad vytane na mysli na ostrově Gozo, kde můžete vidět v přední části val kolem chrámu. Ten je prokazatelně nejstarší na světě. Ggantija vůbec znamená "věž obrů." Je uveden v Guinessově knize rekordů jako nejstarší vyrobená stavba na planetě.

Podle všech odhadů je starší více než 6000 let. A možná i více. Radiokarbonová analýza uvádí jen přibližné datování.

Některé z kamenů stojí vzpřímeně, mají 5,5 m na délku a váží 50 tun! Dodnes není známo, kdo by tehdy uměl pohybovat a zvedat takovou váhu.

Další legendy o obrech se vážou k Velké jeskyni (v maltštině Ap-il-Kbir), která se nachází na planině "Clapham", rozbrázděné vyjetými kolejemi.

Ap-il Kbir byla největším shromaždištěm troglodytů na Maltě. Dánský jezuita a matematik Afanasius Kirsher, který navštívil Maltu v roce 1637, popisuje ve své knize "Mundus Subterraneus“ hospodáře katakomb, jako lidi velmi vysokého růstu a mohutné postavy. Je možné, že to byli potomci starověkých obrů? 

Navíc, některé sochy v chrámech představují ženy s velkými ňadry, obrovskými stehny a boky. Socha, nalezená v chrámu Tarxien, jíž je dnes jen torzo, musela mít výšku přes 3 metry! Dokonce dostala název "Maltská Venuše". Podle koho tvořil dávný sochař? 

Existují důkazy, že ve IV. – III. tisíciletí před naším letopočtem na Maltě převládal kult bohyně - obryně Sansuny. Do této éry patří většina megalitických staveb. Kromě toho, Sansuna byla uctívaná bohyně plodnosti, byla obryně a matka obrů.

Můžeme připomenout, že v Bibli se také píše o obrech, titánech, polobozích. 

„V té době byli obři v zemi, a zejména v době, kdy přišli synové Boží k dcerám lidským, a rodily se jim: je silný a dobrý lidi od dávných časů" (Genesis 6:4).

Podle legend obři, synové Sansuny, postavili na Gozo chrám Ggantija. Oni prý nosili obrovské bloky kamene, a přesně je ustavovali do stavby, která vydržela tisíce let.

Když před několika lety v chrámu Mnajdra byly provedeny restaurátorské práce, byl potřeba k přesunutí některých z těchto kamenů silný jeřáb. Kdo naučil starověké obyvatele takové dovednosti ?


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 454