V odlehlých koutech karelské tajgy jsou památky, které se vymykají všem znakům místních kultur. 

 

Nejvyšším bodem Západo-Karelské vrchoviny je hora Vottovaara - 417.3 metrů nad mořem. Asi před 9000 lety na místě dnešní hory došlo k silnému zemětřesení, které způsobilo gigantickou průrvu. Tak se v centru hory objevil přírodní amfiteátr, posetý malými jezery a útesy.

Karelští vědci věří, že Vottovaara je unikátní geologická památka. Ukazuje se ale, že je to nejen geologická, ale i historická a kulturní památka.

Na vrcholu Vottovaara, což je plocha asi šest kilometrů čtverečních, jsou obrovské obdélníkové kameny, úžasné kamenné bloky v dokonalém kruhu a kolem je dalších 1600 kamenných sestav, postavených nějakým záhadným způsobem.

Nejhustší koncentrace kamenných sestav je na nejvyšším bodu hřebene a na svazích amfiteátru.

Kameny jsou umístěny převážně ve skupinách po dvou až šesti kusech. Některé velké kameny o hmotnosti až kolem tří tun jsou umístěné na podstavcích – na několika menších kamenech. Většina kamenů leží na březích rybníků a starých útesů.

Kdo, kdy a proč tyto kameny zde postavil?

Místo těchto kamenných skulptur se nazývá „Seid“. Podle některých badatelů kořen slova "Sejd" ("sid“, "set", atd.) – je velmi starý, možná spadá až k paleolitickému, severskému prajazyku, který lingvisté částečně rekonstruovali. Význam tohoto kořene zřejmě spadá do oblasti působnosti posvátného jazyka. V dávných legendách Keltů byli „sejdy“ elfové, kteří přešli do jiného a magického světa skrz neviditelné brány v kopcích a horách. Slovo "Seid" znamenalo i "tajné vědění". V tomto smyslu se používá i v dávném severském eposu "Starší Edda", příběh o hledání runy bohem Odinem. (Připomeňme si slova jednoho z "elfů" Tolkiena, jehož moudrá civilizace existovala, podle legendy, před lidskou: "... věže našich pevností se stále dívají na svět, ale lidé je považují jen za skály.")

Jedním slovem – sejd – je místo uctívání pohanských bohů a kamenů, jež jsou obdařeni nadpřirozenými, magických vlastnostmi a silami, místy provádění starých šamanských rituálů, o jejichž významu se nyní můžeme jen dohadovat. Tyto objekty prý patří k místní, tzv. saamské tradici. Podle saamských pověstí je toto místo střediskem zlých sil: rostou zde ošklivé stromy, není zde téměř žádná fauna, jezera jsou mrtvá.

Ale, jak navrhuje karelský archeolog Mark Šachnovič, komplex na Vottovaara se zdá být mnohem starší a patří do období megalitické kultury, tedy mezi stavby, které byly postaveny na evropském atlantickém pobřeží od Španělska, Francie, Velké Británie až po Norsko v době bronzové. 

Stavby by tedy měly být starší než z doby 2000 let př. n. l. Snad je postavili starověcí obyvatelé severní země Hyperborea

Někteří vědci tvrdí, že Vottovaara má neobvyklé účinky na elektronická zařízení a dokonce i na lidský organismus. Při expedicích badatelé zaznamenali řadu poruch hodinek a digitálních fotoaparátů hned u několika členů. Lidé zabloudili i při cestách na velmi viditelné cíle. Skupiny turistů zde slyšely podivné cvakavé zvuky, které vycházely z kamenů. Nebo podivné bzučení, které přicházelo svrchu a připomínalo vypouštění raket při ohňostroji.

Mohou to však být jen náhody a nepotvrzené pověsti. 

Podle jiných názorů jsou kamenné skulptury daleko starší, 8 – 10. tisíc let. Kamenné bloky mají pravoúhlý tvar, a zapadají do sebe velmi přesně.

Ale různě starý původ kamenů ukazuje, že komplex se mohl tvořit  poměrně dlouhou dobu.

S největší pravděpodobností je na Vottovaara obrovský kultovní komplex, kde se v průběhu staletí odehrávaly nějaké obětní obřady.

Není však vyloučeno, že umělý původ má jen několik staveb a ostatní jsou jen výtvory přírody, ze kterých nadšenci dělají zbytečné záhady.

Mnoho otázek vyvolává nejpozoruhodnější útvar – tzv. "Schody do nebe" – třináct kamenných stupňů, které končí v hluboké rokli.

Archeologové se vší zodpovědností tvrdí - místní kmeny v dávných dobách prostě nemohli znát ideu žebříku nebo schodiště, jako i u jiných starých národů neexistovala "idea kola".

Hornina skulptur - šedý křemenec, pravděpodobná hustota 2,6-2,7 t/m3, pevnost 19. Rozměry objektů - od 5 m a více, odhadovaná hmotnost až 500 tun. Zeměpisné souřadnice: 63 ° 3'54 .00 "N 32 ° 38'6 .00" E

Otázka umělého nebo přírodního původu staveb na Vootovaara ještě není rozřešena.

Jak řekl kdysi známý britský archeolog Paul Devereux: "Kameny začnou odkrývat některá ze svých tajemství, ale jsme jen děti v megalitické školce. Stále se ještě máme hodně co učit."

 

 

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 196