Angličani, ti se mají! Jejich Stonehenge je známé široko daleko. A kdyby jen to! Mají ještě na devět stovek dalších kruhových staveb včetně třeba Avebury! Tedy těch zatím objevených. Ve zbytku Evropy a v Česku jsme zatím za Británií pokulhávali. I tak je asi osmdesát kontinentálních rondelů úctyhodné číslo. S rondely se navíc můžeme setkat různě po celém světě. Náhodná nebo nenáhodná shoda?

Pokusme se tedy o určitou - byť nutně omezenou - srovnávací studii známých lokalit. Začněme od toho nejznámějšího - Stonehenge (3000 - 1400 př. n. l.). Bezpečně lze podle něj východy a západy Slunce o slunovratech a nejjižnější a nejsevernější západy a východy Měsíce (cykly 18,61 roku a 56 let). Stavitelé a uživatelé Stonehenge tedy rozlišovali období tzv. vysokého a nízkého Měsíce. Výška Měsíce nad obzorem je totiž proměnlivá, protože dráha Měsíce kolem Země je vůči ekliptice nakloněná a dvakrát ji protíná - ve vzestupném a sestupném uzlu. Spojnicí obou uzlů vznikne tzv. uzlová přímka, která se po ekliptice posouvá proti pohybu Měsíce - celý kruhový pohyb uzlová přímka vykoná za 18,61 roku a za tu dobu se vystřídají dvě období nízkého a dvě období vysokého Měsíce. Když Měsíc vychází nejseverněji a nejjižnějši, je zároveň nejvýše na obloze. Proč naše předky zaujal právě tento celkem neužitečný údaj není jasné. Domnívám se však, že pozorování Měsíce, jak vychází stále níž a níž nad obzorem mohlo vést k obavě, že se ztratí úplně - jako třeba při zatmění.

Bylo proto třeba ohlídat, kdy dojde k bodu zvratu (měsícovratu?) a Měsíc zase začne bezpečně stoupat nad obzor. Zdá se také, že nejjednodušší bylo začít s pozorováním vysokého Měsíce v úplňku, kdy bylo jasně vidět nejen jej, ale také celé okolí - včetně vizírů příslušné stavby. Podle některých odborníků je podle Stonehenge rovněž možné vypočítat zatmění Měsíce a Slunce.

Zajímavý názor předkládá polský archeolog dr. Stanislav Iwaszewski. Podle něj je možné ve Stonehenge a jemu podobných stavbách vysledovat tzv. dvanáctnici, posloupnost dvanácti dnů po zimním slunovratu. Kalendáře od doby kamenné až po středověk ji považovali za velmi důležitou - ráz jednotlivých dnů předpovídal, jaké bude počasí v příslušném měsíci následujícího roku. Také viditelně přibývalo dne.

Další známou lokalitou je kamenný kruh u vesnice Callanish (3000-2000 př. n. l.) na skotském ostrově Lewis (Vnější Hebridy) dělený do tvaru keltského kříže a doplněný 82 metrů dlouhou "cestou" tvořenou alejí kamenů. Podle probíhajících výzkumů (Edinburská univerzita) ukazuje nejméně 12 různých astronomických směrů spjatých hlavně s Měsícem, zcela jistě přinejmenším jeho západ o letním slunovratu.

Pozoruhodná je i stavba zvaná Couplandské hrazení (4000 - 3800 př. n. l.) v severní Anglii pod Cheviot Hills, kruh o průměru 110 metrů. Napříč ho protíná "ulička" tvořená dvojicí příkopů. Tato "ulička" končí až o 1700 metrů dál, u brodu přes řeku Till. Velké množství organického materiálu v uličce i hrazení by podle archeologů mohlo být zvířecím trusem a hrazení by tak mohlo sloužit jako zimní ohrada pro dobytek.

Nemůžeme zapomenout ani na objev roku 1999. Tehdy Severní moře odplavilo u anglického městečka Holme u Norfolku letité nánosy bahna a objevil se kruh promptně nazvaný Seahenge. Je vytvořený pětapadesáti dubovými kmeny (poraženými podle C 14 roku 2049 až 2050 př. n. l.). Poslední, šestapadesátý největší dub stojí uprostřed - ovšem kořeny vzhůru. Pouhých sto metrů od Seahenge byl o dva roky později objeven jeho větší "bratříček" vyrobený rovněž z dřevěných břeven, z nichž dvě se nacházejí uprostřed kruhu. Není jasné, zda šlo skutečně o kruh anebo "jen" o systém podpěr mohyly, kterou mezitím vzalo moře.

Své specifické rysy má také malý kamenný kruh u Castle Fraser u skotského Aberdeenu. Horní okraje kamenů a překlad na nich jsou zcela vodorovné a vzniká tak zajímavý úkaz. Když je Měsíc období nízkého Měsíce vůbec nejníže nad obzorem, vypadá to, jako by se po vodorovném kameni kutálel. Podle archeologa dr. Aubreyho Burla se zde v tu dobu konaly děsivé obřady - nedaleko se našlo množství drobných dětských kostí. Dojem obřadu patrně umocňovaly i vyrovnané kulaté křemínky - malé Měsíce.

Vědomí toho, že "správný" rondel musí mít příkop, se pozoruhodně projevilo u kamenného kruhu Brogar na Orknejích (3100 př. n. l.). Zatímco na jiných místech byl příkop do "normální", tady na stavitele čekalo kamenné podloží. Tvůrci Brogaru nezaváhali - a příkop vytesali do kamene. Orkneje jsou vůbec archeologickým "zlatým dolem" - na jednu čtvereční míli ostrova připadá až osm neolitických památek. Včetně kruhů o průměru až 500 (!) metrů. O způsobu vyměření a stavby kruhů takových rozměrů, natož o jejich účelu zatím nemáme ani hypotézu. Ledaže bychom se pokusili o analogii s kruhem Hindwall ve Welsu. Šest let trvající vykopávky ukončené předloni doložily existenci tamního kruhu o průměru přes kilometr.

Aby to nebylo tak jednoduché, kruh byl vytyčen sedmimetrovou palisádou. Aby byl vnitřní prostor zajištěn před nepovolanými zraky, byly kmeny do třetiny výšky pro jistotu ještě pobity deskami. Uprostřed kruhu vyvěrá pramen a kolem něj byly rozmístěny svatyně s vchody orientovanými na západ Slunce o letním slunovratu. Do areálu se vstupovalo branou na západě zajištěnou devítimetrovými kmeny. Kruh vznikl kolem roku 2700 př. n. l. a byl "v provozu" až do roku 43 př. n. l., kdy si Římané na jeho místě zřídili tábor.

Kde nebyl dostatek kamenů anebo stromů, museli stavitelé vystačit s pouhou hlínou. To je případ kruhu Wandlebury (cca 2500 př. n. l.) u Cambridge. Samozřejmě, že také ukazoval východy a západy Slunce a Měsíce, kromě toho však také leží na pozoruhodně vytyčené linii spojující Wandlebury s další hliněným monumentem v Hatfield Forest a protíná přitom hned celou řadu dalších neolitických památek. Tato linie je pozoruhodná jednou věcí - je to loxodroma, křivka, která je nejkratší možnou spojnicí dvou míst na zeměkouli. A Polárka je z ní vidět pod stále stejným úhlem. Britský badatel Tim O´Brian se domnívá, že stavitelé této linie a objektů na ní se pokoušeli zjistit velikost Země - podle změny úhly mezi ní a východem Slunce o některém přesně daném dni, třeba rovnodennosti nebo slunovratu. Tak zjistili zeměpisnou šířku dvou různých míst a dopočítali velikost Země. Museli ovšem, přinejmenším, vědět, že Země je kulatá.

Ukazují stejné nebo podobné údaje i naše kruhové stavby - rondely? Tady jsou údaje zatím poněkud skromnější. Celkem známý rondel u obce Byseň u Slaného (5. tis. př. n. l.) umožňuje ze svého středu pozorovat východ Slunce o letním slunovratu, kdy je vycházející slunce v zákrytu s Řípem a bližším kopcem Řípec. Lunární měsíc před slunovratem a lunární měsíc po slunovratu vychází Slunce při pozorování z téhož místa v sedle Bezdězu. Pokud nedojde k dalším objevům, je "sluneční divadlo" u Bysně možné považovat jen za místní hříčku využívající zvláštnosti daného terénu.

Poněkud více údaji se může pochlubit rondel mezi obcemi Těšetice a Kyjovice u Znojma (rovněž 5. tis. př. n. l.) Jeho delší osa rondelu je orientována ve směru východ-západ a na východě směřuje do prostoru mezi blízkým návrším a Děvínem (odklon od severního směru 82 - 95 stupňů). Právě v tomto prostoru vychází Slunce o jarní a podzimní rovnodennosti. Je to tedy obdoba slunečního divadla u Bysně. Navíc zde údajně bylo možné pozorovat i nejjižnější a nejsevernější východ Měsíce. Dalším "slunečním divadlem", rovnodennostním východem Slunce nad údolím Košáteckého potoka, se může pochlubit rondel v pojizerských Krpech.

 

Obr.1 Rekonstrukce rondelu v Goseck (SRN)

Výzkum následujících tří rondelů na Znojemsku koordinoval v roce 1997 Ústav archeologie a muzeologie Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (prof. Vladimír Podborský). U rondelu u Vedrovic (2500 př. n. l.) byly prokázány čtyři astronomicky orientované vstupy (Alena Humpolová, Vladimír Ondruš). Uprostřed rondelu nedaleko Šumic (1600 př. n. l.) se podařil jedinečný objev sloupové budovy o rozměrech 65 x 7 metrů se dvěma vchody a kostrovým pohřbem. U zadního čela stavby se navíc nacházel kruh tvořený šesti kůly. Tento rondel navíc vyniká i dvojitým příkopem a rovným dnem (Stanislav a Jana Stuchlíkovi). Rondel u Troskotovic (1700 př. n. l.) se může pochlubit linií periodicky rozmístěných kůlů z vnitřní strany hrazení (Jaromír Kovárník). Pokud by se prokázalo, že jde o kalendář, byl by to první objev tohoto druhu ve střední Evropě.

Na "naši" znojemskou rondelovou oblast patrně navazují další nálezy rondelů v okolních státech. Podrobnější jsou údaje zejména o slovenských rondelech:

  • Ružindol-Borová, západní Slovensko, 4500 př. n. l. - dvojitý příkopový rondel byl objeven na leteckém vojenském snímku v roce 1988, vnější průměr rondelu 116 metrů, vnitřní průměr 89 - 93 metrů, vchod téměř na severu s odchalkou 20 stupňů na východ. Rondel byl nedokončen pravděpodobně z důvodu masakru jeho stavitelů nepřítelem.
  • Svodín 1 a 2, jihozápadní Slovensko, 4500 př. n. l. - dva rondely zachycující nejsevernější a nejjižnější východ Měsíce.
  • Bučany, jihozápadní Slovensko, 4500 př. n. l. - rondel s linií na místní kopec, Záruby, zachycuje i polohu nízkého Měsíce a slunovratové západy Slunce.

Evropsky vzato odborníci předpokládají jednolitost rondelové kultury od Slovenska a západní Maďarska přes Moravu, Rakousko, Čechy, Bavorsko (např. Kothingeichendorf u Isaru) až do Porýní (zdejší zatím nejsevernější kontinentální rondel Quenstedt) a dále přes Anglii a Skotsko až na Shetlandy a Orkneje. Průměry těchto rondelů obvykle kolísají od 40 do 300 metrů. V době, kdy tyto rondely vznikaly, tedy kolem 4500 - 4000 př. n. l. byla taková kontinuita snadno možná.

Díky nižší hladině moří tehdy neexistoval lamanšský průliv, Anglie byla součástí Evropy a Temže ústila do Rýna. Předpokládá se přitom, že "rondelová kultura" se šířila z východu na západ. K jejich tvaru se váže ještě jedna drobná pikantnost. Nejsou to obvykle zcela přesné kruhy, ale na jedné straně jsou trošičku zploštělé - stejně jako vycházející slunce. To je však vidět pouze z výšky. Proto třeba němečtí archeologové vymysleli pro své rondely poetickou přezdívku. Říkají jim "hvězdné hlídky".

Astronomické i další údaje zatím chybí (anebo se o ní alespoň nepíše v dostupnějších pramenech). např. u rondelu u obce Velíš u Hradce Králové (konec 5. tisíciletí př. n. l.., u rondelu u Čakovic (1300 - 700 př. n. l.) a dále u rondelů u obcí Vochov, Bylany a Lochenice, stejně jako u rondelu v Bulharech nebo v Kuřimi na Moravě (750 - 400 př. n. l.), který uprostřed patrně dotvářel kultovní strom. Zajímavá je lokalita Obora u Dobříše. Už proto, že místo kruhu zde najdeme elipsu o rozměrech 80 x 40 metrů, údajně slovanské hradiště. Tomu však odporuje zjevně strategicky nevýhodná poloha elipsy. Podobně nejasný je původ a účel tzv. ringvalů nacházejících na Chebsku a v sousední bavorské Falci. Byly to snad pevností na tamní obchodní stezce? V určité souvislosti s ringvaly mohou být i další dva rondely objevené díky letecké archeologii nedaleko saského města Kyhn (5000 př. n. l.). Větší z nich má průměr 120 metrů. Oba kruhy byly vytvořeny dubovými, dnes dávno zetlelými palisádami z tisíců kmenů. Mají každý čtyři brány, z nichž ta severovýchodní je orientována na východ slunce o letním slunovratu. Další tři směřují na jihovýchod, jihozápad a severozápad.

Letecká archeologie si může na konto připsat také celé "hnízdo" kruhů objevených v Bavorsku ze vzduchu mezi Dunajem a Isarem. Nejvýznamnější z nich leží u Meisernthalu a dostal pracovní název Isarhenge. Má tvar elipsy, a to ne ledajaké.

Součet vzdáleností mezi kterýmkoliv bodem na jejím obvodu a oběma ohnisky je stále stejný. Spojnice ohnisek je orientována téměř přesně severojižním směrem a brány elipsy umožňuji pozorovat východy a západy Slunce o slunovratech. Stavitelé elipsy při její tvorbě zjevně použili také známý "neolitický yard" (o délce cca 83 cm). Místní badatelé s jistou hrdostí připomínají, že tradice této délkové míry přetrvala sedm tisíc let - ještě v 19. st. se zde používal tzv. bavorský loket dlouhý 83,3 cm.

Velmi sporný je kruh pěti žulových balvanů na Vyhlídce píseckých lesníků nad Pískem. Podle pamětníků i pamětní desky bylo toto uskupení vytvořeno postupně (v letech 1861 - 1972) posluchači místního lesnické učiliště, není však jasné, zda a které kameny přesně už na místě byly a které byly přidány. Z Vyhlídky je možné pozorovat východ slunce o jarní rovnodennosti nad nedalekým kopcem s příhodným jménem Jarník.

Podrobnější astronomické proměření by si zasloužily i pražské rondely objevené teprve před dvěma roky na místě zvaném Společenská zahrada v Praze 4 - Krči. Dr. Lubor Smejtek, Ústav archeologické památkové péče středních Čech, který zdejší výzkum vedl, uvádí: "Zkoumáno bylo celkem 1398 zahloubených objektů z několika období pravěku, mezi nimiž na první pohled vynikají dvě samostatné kruhovité struktury, představující pozůstatky tzv. sociokultovní architektury z období kultury s vypíchanou keramikou. Větší rondel o průměru přes 60 m se nacházel v jižní části zkoumané plochy a byl tvořen dvěma různě širokými koncentrickými palisádovými žlaby.

Vnější žlab sice byl na několika místech přerušen, ale skutečný vstup přes obě palisády byl zachycen pouze jednou, a to od východu. Protilehlá část rondelu s pravděpodobným druhým vstupem však již bohužel ležela mimo skrytou plochu. Opačná situace nastala u menšího sousedního rondelu, sestávajícího z jednoduchého palisádového žlabu, ústícího do brány na západní straně, a pozůstatků nejméně tří mělkých koncentrických žlábků uvnitř. Rovněž v tomto případě je předpokládaný protilehlý vchod již za hranicemi zkoumané plochy. Další významnou doloženou komponentou je časně eneolitický lineární palisádový žlab, probíhající přes celou zkoumanou plochu zhruba ve směru východ - západ a přetínající větší rondel.

Zajímavé je jeho několikanásobné přerušení v poměrně nevelkých vzdálenostech od sebe, indikující snad nějaké komunikační prostory."

Podle tohoto popisu se pražské rondely skutečně svojí podobou blíží některým britským rondelům.

Nakonec nepotvrzený zůstal předpokládaný rondel o průměru 40 - 100 metrů u Seloutek na Prostějovsku objevený v roce 1999.

V této souvislosti je třeba se zmínit ještě o jedné, byť nekruhové stavbě, a to poměrně známé čtvercové svatyni (?) u Makotřas u Kladna (3500 př. n.l). Kromě běžných astronomických orientací, jako jsou západ a východ Slunce o letním a o zimním slunovratu a nejsevernější východ Měsíce, jako by některé linie této stavby dané jejími rohy a branami ukazovaly např. na hvězdy Sírius, Betelgeuze v Orionu nebo Plejády. Proč však byl tentokrát použit čtverec a ne kruh jako obvykle?

Jitka Lenková


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1065