... aneb, když se pletou dojmy s pojmy. Konečně máme naše české megality.

To bylo řečí archeologů a historiků, že nic takového na území našeho státu neexistuje. 

 

 

Koncem srpna 2008 dokončil místní podnikatel na poli u známé jihočeské vesnice Holašovice výstavbu kruhové sestavy 25 velkých lomových kamenů. Kruh o průměru několika desítek metrů vznikl údajně na základě inspirace megalitickým Rollright Stones ve střední Anglii.

Odborníci z oboru historie musí zajásat. Všechny dosavadní české kamenné objekty, podezřelé z megalitické minulosti, byly odborně odsouzeny jako „sporné“. Nyní konečně známe tvůrce i způsob a dobu výstavby. Holašovické kameny všem otevřely oči a národ nestačí zírat. Nyní již v naší zemi nepotřebujeme nějaké pochybné, bůhví jak staré, nevzhledné a v křoví zarostlé kameny. Proč si drásat nervy a obtěžovat úředníky památkové péče postupující devastací Kounovských kamenných řad. Není třeba si lámat hlavu záchranou posledních fragmentů autentických mnohatunových křemenců největší megalitické sestavy Evropy u Klučku na Lounsku. Koho by zajímaly prořídlé řady povalených menhirů v lese u Nečemic. Nebo silně poničené kruhové objekty „henge“ u Horního Metelska na Domažlicku, skutečná obdoba rané fáze anglického Stonehenge. Kdo by se namáhal pracně hledat tyto staré a silně deficitní neolitické objekty zarostlé v lese? A k čemu by vlastně byly normálnímu člověku zbytky starých kamenů, o jejichž významu pochybují i samotní odborníci? Když u Holašovic si každý pěkně v pohodlí může prohlédnout, jak taková megalitická stavba má vypadat.

V údajném „cromlechu“ ani jeden kámen nechybí, žádný není povalený nebo dokonce poškozený. Všechno jak má být. Dokonce i význam zbudovaného objektu je zřejmý. Psychotronici potvrzují „silnou energii“ s léčivými účinky, vyvěrající ze stojících holašovických kamenů. Archeologové by si měli vzít ponaučení pro svou bezradnost o významu skutečných prehistorických megalitů. A také poopravit svůj dosavadní názor, podle kterého využívání kamenných staveb poslední megalitické fáze skončilo začátkem 2.tisíciletí před narozením Krista. Holašovická kamenná stavba jasně dokazuje, jak byl nesprávný dosavadní poznatek, že konec pozdní doby kamenné definitivně ukončil také éru budování megalitických objektů. Holašovická doba kamenná prostě pokračuje navzdory času i v dnešních dnech.
Jak to bylo kdysi s megality doopravdy? Velké kameny prehistorie lze považovat jen za jeden z atributů celého komplexu megalitické kultury, nastupující v raném období neolitické zemědělské revoluce někdy v závěru mezolitu, tedy již v 6.tisíciletí před naším letopočtem. Neolitická megalitická kultura není zdaleka prezentována jen stavbami z nepochopitelně rozměrných a hmotných kamenných monolitů. Do jejího rámce náleží celá pravěká technologie zpracování materiálů, použité výrobní postupy, využitelné pracovní nástroje, těžební a přepravní postupy mnohatunových bloků kamene. A také asi značně komplikovanější sociální vztahy v tehdejších raných fázích vývoje prvobytné společnosti, než se doposud pravěku přisuzovaly. Způsob života, obstarávání výživy, organizace práce a úroveň duchovního života pravěkých budovatelů megalitických staveb vyvolávají doposud řadu otázek. Zatím není vysvětlen ani hlavní důvod budování megalitů.

Žádnou stavbu pozdějšího data, následující po odeznění mladší a pozdní doby kamenné, byť by to byla stavba i z těch největších kamenů, nelze nazývat „megalitickou“. Také proto, že původní neolitické a eneolitické kamenné stavby byly budovány na místech splňujících specifické geofyzikální podmínky a prokazatelně plnily kultovní a archeoastronomické účely.

Důvod pro stavbu holašovických pseudomegalitů lze spatřovat v rozvernosti tvůrce, snažícího se vybudovat něco originálního, co by přitáhlo pozornost veřejnosti. Ohlas, který tato stavba vzbudila u poloinformovaného národa nasvědčuje skutečnosti, že se záměr iniciátora zdařil. Holašovická hospoda bude nyní jistě pořád plná. Nelze tvrdit, že to je hlavní záměr investora. Snad si obdivovatelé kamenů také povšimnou skutečného jihočeského skvostu – návesních zdobených staveb holašovického „selského baroka“, zapsaných na seznamu UNESCO. Staří holašovičtí hospodáři, budující v polovině 19.století svá stylová obydlí, byli jistě nadáni velkou pílí, péčí o vzhled svých obydlí a také snahou o zlepšování úrodnosti svých polí. Jistě celé generace zemědělců pečlivě vybíraly všechny kamínky, překážející polní orbě a sklizni úrody. Nyní se kameny na holašovická pole vracejí. Jistě po náležitém „územním rozhodnutí“, složité předprojektové a projektové přípravě a s vyjádřením příslušné Agentury ochrany přírody a krajiny. Získání stavebního povolení na tak prospěšnou stavbu ale jistě nečinilo potíže. Nejde přece o nějakou bezvýznamnou zahradní besídku. Není možné si představit trvalejší a bytelnější stavbu, než je kamenný objekt, svým rozsahem i hmotností přesahující běžně realizované stavby. Že ukousne kus pole? Zemědělskou půdu dnes již přece nepotřebujeme. Proč se plahočit na poli při pěstování potravin? Když uhodí hlad, zaskočíme pro něco k snědku do supermarketu. Že tomu může být za rok, za dva, zcela jinak a orná půda nezbytná k obživě národa bude chybět? Zatravněná pole se dají opět zorat a osít. U „zamegalitovaných“ ploch to bude obtížnější. Na těch se bude muset zemědělská půda opětovně zúrodňovat dynamitem. V minulosti se tento postup již nejednou osvědčil. Na přelomu 19. a 20. století byly zničeny trhavinami zbývající autentické megalitické objekty Čech a Moravy, které nedopatřením přežily středověké církevní metody likvidace všeho pohanského. Spolu s mohylovými pohřebišti odstranili tehdejší sedláci vše, co překáželo v hospodaření na jejich polích. Velké kameny zabíraly velkou plochu, obvykle úrodných náhorních rovin. Trhavina a tři páry koní dokázaly výrazně zvětšit polní plochu a tím i bohatství zemědělce.

Žijeme v moderní době, poskytující nám obrovské technické možnosti. Využívejme těchto vymožeností rozumně, ku prospěchu rozmnožení nejen materiálního ale také duchovního bohatství společnosti. Bagry, buldozery a jeřáby dokáží snadno a rychle vytvořit bezcennou napodobeninu i velmi hmotného objektu. Je dokonce možné, že za padesát let se budou nadšenci přít s odborníky o historický význam této stavby. Objekt se může v krátké době stát zavádějícím archeologickým pseudoartefaktem. Tím víc se stává holašovická megalitická aktivita pro budoucnost nežádoucí.

Podobné nesmyslné hrůzy, jako ta holašovická, ještě umocní přezíravý postoj současné vědy k českým megalitům. Stopy prehistorické megalitické kultury k historickému odkazu naší země neodmyslitelně patří a je jen otázkou času, kdy si to uvědomí i příslušná odborná pracoviště. Snad to nebude tak pozdě, aby naši potomci měli jedinou možnost představy o někdejších megalitech jen podle holašovické kamenné imitace.

MVDr. Pavel Kroupa

Blíže viz, foto: 

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1037