amfibiaV některých městech na břehu Kaspického moře lidé tvrdí, že se setkali s člověkem – obojživelníkem…

 

 

 Tyto pověsti se léta tradují hlavně od města Čaluz na severu Íránu až po ázerbajdžánský Lenkoran. V tomto roce se setkali s obojživelníkem rybáři z lodi Baku na konci března 2004.

„Delší dobu cosi podivného plavalo souběžně s námi,“ řekl po přistání v íránském Enzeli místním novinám kapitán lodi Gafar Gasanov.

„Dlouho jsme si mysleli, že jde o nějakou velkou rybu. Ale potom jsme si všimli, že na hlavě tohoto divného tvora jsou jasně vidět vlasy, a v předu to nejsou ploutve, ale … ruce!“

Íránce však toto vyprávění nepřekvapilo. Od nepaměti si vyprávěli zkazky o „člověku z moře“. A po publikování rozhovoru s kapitánem „Baku“ redakci novin zaplavily dopisy prostých Íránců. Ti jednoznačně dávali najevo, že objevení podivného tvora vždy souviselo s probuzením podmořské sopky v oblasti Babolseru a aktivita těžařů nafty v Kaspickém moři, při otevření nových vrtů.

Popisy mořského člověka se příliš neliší. Je střední postavy, spíš menší, 165 – 168 cm vysoký, pevné stavby těla, s vypouklým břichem, s chodidly, podobným ploutvemi, se čtyřmi prsty na rukou, mezi kterými jsou plovací blány. Jeho kůže má barvu měsíčního svitu. Na hlavě má tvrdé, černo – zelené vlasy. Ruce a nohy jsou kratší a silnější, než u normálního člověka. Velkým nosem se podobá delfínu. Uši nejsou patrné. Hlava je velká, okrouhlá. Ústa jsou velká, s vystouplou horní čelistí, s plavným přechodem do šíje, bez podbradku. Podobá se tak žraločí tlamě.

V Íránu tohoto obojživelného člověka nazývají „Runan-šáh“, což znamená vítěz nad vodami a řekami. Říká se, že v místech jeho pobytu se náhle nachází více ryb, a tam, kde byl spatřen se moře stává čistějším a jiskřivějším.

Rybáři říkají, že tam, kde se Runan-šáh“ objevil, ryby za 2-3 minuty projevují nebývalou aktivitu. „Runan-šáh“ na jejich víření odpovídá jakýmsi bublavým klokotáním. O kontakt s lidmi však nemá zájem.

V květnu 2004 viděli Runan-šáha u rybářských ázerbajdžánských osad mezi městy Astara a Lenkoran.

Množství svědectví od seriózních svědků přimělo místní odborníky k šetření a k názorům, že nemůže jít jen o jediný exemplář, ale o celou rodinu lidí podmořského světa.

Vývoj lidského plodu kopíruje celou evoluci – určité fázi má i žábry. Novorozenci umí překvapivě plavat již 15 dní po porodu. Není to automatický návrat k životu v děloze. Aktivně zadržují dech, což v děloze není možné. Koordinují i své pohyby ve vodě. Po několika měsících schopnost plavat ztrácí.  

Kaspický Runan-šáh zřejmě není prvním a jediným představitelem podvodní větve lidstva. Už Herodotos i Platón mluvili o obojživelném člověku.

Ve vědeckém sborníku „Vesmír a lidstvo“, vydaném roku 1905 v Petrohradu, byl popsán případ „mořské ženy“ v Karibském moři. Pozůstatky podivných tvorů byly prý nalezeny na pobřeží Azorských ostrovech v roce 1876 a velmi se podobaly Runan-šáhovi. Známý je i obojživelný člověk z Karélie. V roce 1928 na Vedlozeru ho vidělo mnoho obyvatel, takže tam byla vyslána vědecká expedice z Petrozavodské univerzity. Bohužel, výsledky, ke kterým expedice došla, byly utajeny a všichni účastníci po několika letech zmizeli ve válce.

Podařilo se však uchovat svědectví velitele sovětského pohraničního oddílu na hranicích Moldávie a Rumunska, který se v roce 1963 v řece Kagul setkal s obojživelným člověkem. O tomto příběhu podal zprávu Nikolaj Nepomjaščij ve své knize „Tajemství přírody“ (Moskva, 2002).

Zprávy o obojživelném člověku, množící se na pobřeží Íránu, přiměly odborné kruhy k zahájení odborného šetření.

Podle ruských zdrojů