kongama  Čas od času se v tisku nebo v jiných médiích objeví zpráva o záhadných obřích ptácích s neuvěřitelnou silou a dravostí. Jejich výskyt by pak potíral tvrzení, že takoví tvorové na Zemi již dávno vyhynuli.

 


Z července 1977 pochází zpráva z amerického Illinois, kde k takové podivně události opravdu došlo. Byl večer a na dvorku si hrál chlapec, jehož rodiče pracovali na přilehlé zahradě. Byla jasná obloha, a proto bylo ještě dobře vidět. Najednou zcela tiše přeletěli po obloze nezvykle velcí ptáci, jaké dosud nikdo neviděl. Jeden z nich se oddělil, snesl se na dvorek, popadl do svých pařátů chlapce a odletěl s ním.

Jak potvrdil jeho otec, chlapec vážil 30 kg. Šerif, v jehož kanceláři otec tragickou příhodu hlásil, mu to nevěřil, ale muž trval na svém. Rodiče uneseného hocha hledali a nakonec ho našli dost daleko od místa bydliště. Byl ještě v šoku, třásl se hrůzou, ačkoliv to jinak byl odvážný než hýčkaný venkovský kluk. Vyprávěl, jak onen hrozný pták s ním letěl při zemi a on přitom doslova řval strachem. Pták letěl těžce a ve vzduchu se potácel, když sebou hoch házel ve snaze se vyprostit. Popsat únosce však nedokázal, protože ho ani pořádně neviděl. Když ho po chvíli konečné pustil do vysoké trávy, hoch se otočil a viděl, že tajemný pták má dva bílé proužky na krku.

Policisté zaznamenali i další svědectví přeletu obřích ptáků. Mělo jich být deset a svědkové tvrdili, že to rozhodně nebyli supi. Rozpětí křídel odhadovali na 2,5 až 3,5 metru.

V kanceláři šerifa jim ukázali v encyklopedii divokých zvířat obrázky různých ptáků i oněch již vyhynulých, ale žádný se neshodoval s těmi viděnými. Tvrzení, že únoscem mohl být mimořádná vyvinutý kondor z nedalekých hor, ale odmítli všichni svědci. Odborníci ze státního úřadu ochrany přírody zase popírali možnost, že by na Zemi ještě mohli existovat ptáci, kteří by dokázali zvednout ze země třicetikilogramovou zátěž a ještě s ní letěl takový kus cesty.

Jeden ze zoologů dokonce prohlásil, že všichni museli zřejmě podlehnout nějakému optickému klamu. Ovšem události dalších dnů vyvrátily i tuto hypotézu. Za týden na policii volal jiný manželský pár, že spatřil nad svou farmou obrovského ptáka s dvoumetrovým tělem a rozpětím křídel přes tři metry. Příští den ho viděli i další. Jeden takový pták dokonce přiletěl na zahradu a paní, která tam právě pracovala, se ho hrozně lekla. Později ho popsala jako nesmírně velikého krocana. Prý hrozivě skřehotal, což připomínalo nepovedený hlas trubky.

Jiní lidé viděli ptáka v noci sedět na stožáru telefonního vedení a jeden místní rybář dokonce ptáka vyfotografoval u jezera. Větší jedinci ze skupiny ptáků museli podle něho vážit aspoň 120 kg a rozpětí křídel odhadl na 3,5 metru. Když film vyvolal a zholovil fotografie, předložil je expertům. Ani ti však nedokázali ptáky určit a nic podobného nenašli ani v publikacích o vyhynulých druzích.

Hlášení o oněch obludných obřích ptácích se šířilo krajem doslova jako epidemie a přicházely stále nové zprávy o jejich výskytu. Vynořily se i informace ojejich nafilmování, o rvačce menšího hocha s ptákem atd.

Podobné zprávy o útocích ptáků na lidi pocházejí však i z jiných zemí. Např. v Iránu v roce 1977 napadl obrovský orel dvouleté dítě, které odnesl. Nikomu se všaknepodařilo vypátrat orlí hnízdo, kam orel zřejmě odletěl. V takových hnízdech se nacházejí kostry z jehňat i zbytky ovčích i kozích kůži, takže je oprávněná domněnka, že tito ptáci vynikají značnou silou. Tady je vysvětlení celkem logické, ale odkud se vzali a kam zase zmizeli obří ptáci z Illinois?

Jiří Neumann

Archiv KPUFO

ZAZ 1/2012