aneb

Záhadný tvor z podhůří Altaje 

 

 

„Tady někde se to stalo," zatahal mne za rukáv můj mongolský průvodce. Náš terénní automobil právě projížděl skalnatým průsmykem, oddělujícím nejzapadlejší výběžek gobijské pouště od norských útesů altajskéno pohoří. Bylo to ponuré místo se sráznými skalními stěnami, plnými vyhledaných děr a jeskyní. V jedné z nich uvěznila před několika lety divoká žena Almaska mongolského pastevce a držela si ho tam jako milence.

     Obr.1 Samice Almase si s oblibou unáší mongolské pastevce, aby se s nimi milovala

Skrývá se v jeskyních

V učebnici zoologie či v Brehmově Životě zvířat byste Almase hledali marně. Nepatří totiž mezi živočichy vědou uznané, popsané a zaškatulkované. Oficiálně tedy neexistuje, a přesto vám o něm budou pastevci v podhůří Altaje vyprávět celé hodiny. Tento divoký chlupatý člověk prý žije samotářským životem, jen výjimečně je vidět se svou družkou, ale to jen tehdy, mají-li spolu mládě. Do větších skupin se sdružuje málokdy. Za obydlí mu slouží většinou jeskyně, kde se pres den skrývá, a až teprve v noci vychází na lov. l když je velice plachý, rád pozoruje člověka a občas ho i unese, aniž by mu tím chtěl ublížit.

Nejčastěji to bývá v případech, kdy samice Almase přijde o své mládě a hledá za něj náhradu. Stalo se už několikrát, že v nestřeženém okamžiku ukradla mongolské nemluvně přímo z jurty pastevců. Vypráví se ale i pikantní příběhy o tom, kdy si Almas v milostném roztoužení unesl mladou ženu a samice Almase naopak muže, aby si ho ve svém doupěti držela jako milence.

Před pár lety to na vlastní kůži zažil pastevec Bátar v odlehlém údolí Acá gardag. Almaska ho držela ve svém doupěti sedmnáct dnů a snažila se ho přimět k sexuálnímu styku. Z vyděšeného pastevce strhala šaty a neustále ho jazykem olizovala po celém těle. Když časem pochopila, že její snaha je marná, začala o pastevce postupně ztrácet zájem. Ten toho využil a jedné noci z jeskyně uprchl.


Obr.2 Vyobrazení Almase můžeme najít i ve staré mongolské lékařské a přírodovědecké knize z konce 19. století.

Záhadná mrtvola

Není to ale vše jen pouhý výmysl a výplod fantazie místních domorodců? Jaký důkaz by bylo potřeba získat, aby věda existenci Almase oficiálně uznala? Samozřejmě, že nejlepším důkazem by bylo jeho tělo. Nikdo však nemůže říci, nakolik je toto stvoření lidské. Pro lov by tedy připadaly v úvahu pouze narkotizační strefy nebo různé pasti a sítě. Takový hon na Almase dosud nebyl v Mongolsku uskutečněn. Dříve to nebylo dostatečně ideologické, dnes na to pro změnu nejsou peníze. Zatím tedy neexistuje žádná kvalitní fotografie, žádný film ani videozáznam. To je samozřejmě voda na mlýn skeptiků: „Kdyby Almas existoval," namítají, „muselo by se přece po něm najít něco hmatatelného, minimálně kosti nebo kostra". V tom se ale mýlí. Divoce žijící zvířata se před smrtí uchylují do ústraní a umírají na skrytých místech. Vždyť i v lesích plných nejrůznější zvěře se málokomu podaří najít, řekněme, lebku obyčejného jelena, pokud zemřel přirozenou smrtí a nebyl postřelen.

Celá řada zvířat má své hřbitovy, kam je před smrtí zavede instinkt a kde pak čekají na svůj konec. Známá je záhada sloních hřbitovů, které už dlouhá léta mamě hledají lovci slonoviny a dobrodruzi z celého světa. Samozřejmě, že se občasné výjimky najdou a tu a tam někdo zdechliny divokých tvorů objeví. Platí to i v případě Almase.

V roce 1930 nalezl v poušti Gobi daleko od všech lidských sídel jeden Kazach mrtvolku asi sedmiletého děcka, nahého a porostlého hustou srstí. Mládě Almase nešťastnou náhodou zavadilo o nalíčený samostříl na škodnou, který přes všechny zákazy mongolští lovci občas používají. Ve čtyřicátých letech vyprávěla skupina mongolských vojáků, že na jihozápadní hranici zastřelili několik Almasů. Považovali je v ranní mlze za záškodníky. Těla nechali ležet na místě. Dne 26. června 1953 nalezl Aimasovu mrtvolu pracovník experimentální stanice pro pěstování ovoce mongolské akademie věd v Bulganu Čoijoa.

„Stalo se to, když jsem hledal zaběhlé velbloudy v místě nazývaném Almasyn ulán chada (Rudá hora Almase)," popsal svůj zážitek. „Pospíchal jsem, abych odtud zmizel dříve, než polední slunce rozpálí okolní skály do nesnesitelného žáru, a najednou jsem uviděl pod zakrslými křovisky v koutě jedné odlehlé strže nějaké chlupaté tělo barvy velbloudí srsti. Když jsem se k němu přiblížil, zjistil jsem, že je to vysušená, člověku podobná mrtvola, napůl zasypaná pískem. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Nebyl to medvěd ani opice, ale ani člověk. Vlasy na hlavě to mělo mnohem delší než chlupy na těle. Kůže na slabinách a v podpaží byla tmavá a svraštělá. Nikde v okolí jsem nenašel ani stopu po nějakém boji či zápase. Po návratu jsem na svůj nález upozornil místní úřady i vedoucího naší výzkumné stanice pano Čimeddorže, ale nikoho to nezajímalo. Až teprve po deseti letech jsem se dozvěděl, jak velkou vědeckou cenu by tato mrtvola měla pro některé výzkumníky z Ulánbátaru."

Potomek neandrtálce?

Vědcům se tedy zatím do rukou tělo Almase nedostalo, ale tak beznadějné to s těmi hmatatelnými důkazy přece jen není. Existuje totiž několik fotografií a sádrových odlitků Almasových stop, ať už byly nalezeny ve sněhu, v blátě nebo v písku. Kuriózní byl nález otisku Almasovy nohy v uschlém kravím lejnu, který byl tak dokonalý, že na něm bylo možno vidět papilární linie. Nález byl odeslán k prozkoumání Mongolské akademii věd do Ulánbátaru. V liduprázdné krajině se také občas najdou primitivní kamenné nástroje, které na rozdíl od pazourků pračlověka leží přímo na povrchu země, jako by zde byly pohozeny teprve nedávno. Kdo je ledy onen tajemný Almas? l když se většina kryptozoologů domnívá, že by to mohl být dosud přežívající tvor z některé slepé vývojové větve člověka, nejspíše potomek neandrtálce, naskýtá se i další možnost. Co když to není divoký, ale zdivočelý člověk? Mohli by to být potomci vyhnanců nebo uprchlíků z lidské společnosti, kteří už po několik generací přežívají v odlehlých neobydlených končinách, chodí nazí a zapomněli mluvit. To, že používají nástroje a touží po sexuálním styku s lidmi, by tomu jenom nasvědčovalo.

Ing. Ivan Mackerle

 Čtěte:  Album kryptozoologických případů. KPUFO.CZ, internet: http://www.kpufo.cz/oblasti/kry/wzoo/index.htm

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 784