V dobách studené války se Rusové všemožně snažili dohnat a předstihnout západní svět. Štvali své sportovce k maximálním výkonům, soutěžili s Američany v dobývání vesmíru, toužili po prvenství v umění i ve vědě. Je možné, že by tenkrát chtěli pokořit i pověstnou lochneskou příšeru?

 

V srpnu loňského roku se v Rusku znovu rozvířila otázka existence jezerní příšery v sibiřském jezeře Chajyr. Vrátila se odtud expedice s úplně novými, převratnými poznatky. Na světě je už totiž jen málo míst, kde by se dala objevit dosud neznámá nebo údajně už vyhynulá zvířata. Zraky kryptozoologů se proto s nadějí upínaly k jednomu z posledních – k Sibiři. Do jejich odlehlých oblastí pronikli vědci až teprve poměrně nedávno. Kromě lovců a stavitelů koncentračních táborů – gulagů, zajímala tajga jen geology. A právě jejich hledačské výpravy za nerostným bohatstvím přinesly v šedesátých letech minulého století senzační zprávy, které se sice moc neslučovaly s tehdejší marxistickou ideologií, ale vzrušily kryptozoology celého světa. V některých jezerech prý žije tvor podobný lochneské nestvůře.

„Čert“ s obrovskou tlamou

Celý kolotoč spustil v roce 1953 ruský geolog V.A. Tvěrdochlebov, když se vrátil z geologické expedice k jezeru Labynkyr, ležícím v rozsáhlé jezernato-močálovité plošině Sordonnoch ve východním Jakutsku. Jezero dlouhé patnáct kilometrů a široké tři kilometry je vlastně zatopená část údolí staré řeky, přehrazená velkou přírodní hrází, a dosahuje hloubky až šedesáti metrů. Jakutský průvodce expedice vyprávěl, že v jezeře žije vodní nestvůra, které tady říkají čert. Má prý velkou tlamu a šířku mezi očima větší než rybářský vor z deseti klád. Požírá zvířata plující po hladině. Někdy prý dokonce útočí i na čluny rybářů. Jednou se vrhl do vody za zastřelenou kachnou lovecký pes. Náhle se za ním objevila obrovská rozevřená tlama a nešťastné zvíře navždy zmizelo v hlubinách. Jeden z místních obyvatel nalezl tou dobou na břehu čelist záhadného tvora. Byla tak obrovská, že když se postavila svisle, mohl pod ní podjet jezdec na koni. Tvěrdochlebov to zpočátku bral jako místní povídačky a nevěnoval tomu zvláštní pozornost. Za tři týdny se výprava přemístila na břeh jezera Vorota vzdáleného od Labynkyru asi dvacet kilometrů. Toto jezero je sice mnohem menší, ale stejně hluboké. Při jedné procházce po břehu jezera si Tvěrdochlebov i jeho kolega Boris Baškatov všimli bělavého předmětu ve vodě, pohybujícího se ve vzdálenosti asi čtyřiceti metrů směrem k nim.

„Muselo to být něco živého, nějaké zvíře,“ zapsal si Tvěrdochlebov do svého deníku. „Myslím, že rozevíralo tlamu aby lovilo ryby. Čím více se k nám přibližovalo, zachvacovala nás podivná mrazivá hrůza. Nad vodou jen nepatrně vyčníval tmavošedý oválný hřbet, ale pod vodou se rýsovalo ohromné masivní tělo. Podívali jsme se po sobě a jako na povel jsme vyšplhali na srázný svah. Co, když to vyleze z vody? Vždyť před námi byl bezpochyby dravec. Tvor sebou najednou ve vodě prudce hodil, zvedly se vlny a nadobro zmizel pod hladinou.“

Geologové vůbec nepochybovali, že viděli zdejší legendární příšeru, „čerta“. Jenomže ten měl žít v Labynkyru a oni ho viděli v jezeře Vorota. Musel se tedy dostávat z jezera do jezera buď po souši nebo průlivem spojujícím Vorota s jinými jezery a pak pravděpodobně i s Labynkyrem.

Zveřejnění Tvěrdochlebového deníku v ruských novinách v roce 1958 vyvolalo mimořádný zájem. Možná, že v zapadlém koutě Jakutska nedaleko od nejchladnějšího místa na světě Ojmjakonu žije sovětská „lochneska“! Skupina nadšenců z Moskvy spolu s pracovníky jakutské odbočky Sibiřského oddělení AV SSSR věnovali v roce 1962 měsíc zkoumání jezera Vorota, pročesávali jeho hladinu, potápěli se do hlubin a několik dní nepřetržitě ve dne v noci sledovali jeho hladinu. Příšeru neviděli, a neviděla ji ani další expedice o dva roky později. Výzkumníci rovněž vyvrátili spekulace, že se nestvůra může přemisťovat z jednoho jezera do druhého buď spojovacím průlivem nebo nějakým podvodním tunelem. Podvodní tunel zde nemůže existovat, poněvadž hladina v jezeře Vorota je o sto sedmdesát metrů výše než v Labynkyru, takže by kanálem všechna voda přetekla do Labynkyru. A do údajného spojovacího průlivu by se nestvůra zase nevešla, protože se zužuje na šířku patnáct až dvacet centimetrů a místy dokonce vysýchá. To znamená, že pokud skutečně příšery žijí v obou jezerech, pak existují nezávisle na sobě.

Nestvůra vylezla na břeh

Zatím, co se v tisku vedly spory mezi nadšenci a skeptiky o možnosti existence sibiřských jezerních nestvůr, uveřejnily noviny Komsomolskaja pravda další senzační zprávu. Podobný tvor byl spatřen na dalším místě Jakutska, v jezeře Chajyr za polárním kruhem. Jakutský biolog dr. Nikolaj Gladkich z expedice, která zkoumala čtvrtohorní usazeniny v této oblasti se brzy ráno vypravil k tomuto jezeru, nebo spíše jezírku o rozměrech 500 krát 600 metrů, pro vodu. Uprostřed vodní plochy se prý neočekávaně objevila hlava a potom trojúhelníková hřbetní ploutev. Zvíře se Gladkichovi předvedlo dokonce v celé své kráse, když vyšplhalo na protější břeh jezera. Malá hlavička na dlouhém lesknoucím se krku, ohromné tělo s modravě černou kůží a dlouhý silný ocas. Než mohl Gladkich přivolat další členy výpravy, šplouchla nestvůra zase do jezera, přesně podle zvyku všech svých kolegyň, které ani v jednom případě nezanechaly nic, ale vůbec nic, pro chudáky vědce. Ani stopu, ani dokumentární foto, ani, s odpuštěním, hromádku trusu. Gladkich se ji alespoň pokusil nakreslit. Vedoucí expedice dr. G. Rukosujev sice sám nestvůru neviděl, ale Gladkichovo pozorování podpořil dalšími překvapivými informacemi. Během 2. světové války prolétali často nad jezerem vojenští polární letci Čerevičný a Akkuratov a jednou zahlédli na hladině dva podivné černé živočichy. Piloti letěli ve výšce asi tisíc metrů a aby zvířata lépe viděli, spustili se do výšky padesáti metrů. Hluk letadla tvory polekal a ti se ponořili, přesto si je letci stačili prohlédnout. Vypadali jako obrovští čolci. Rukosujev dál uvedl, že ačkoliv v okolních jezerech žije mnoho ryb, v tajemném Chajyru žádné nejsou. Na jeho hladinu nikdy neusedají vodní ptáci a k jezeru, se neodvažují chodit ani lovci. Místní obyvatelé tvrdí, že je mimořádně hluboké a často od něj slyšeli zvláštní zvuky a podivné pleskání.

Vše si vymyslel

Jaká šokující překvapení tedy přinesla poslední expedice k jezeru Chajyr? Jak vloni uvedla ruská Pravda, všechna dosud uváděná tvrzení byla expedicí vyvrácena. V jezeře ryby jsou, a ptáci na jeho hladinu usedají! Dokonce ani nikdo z místních obyvatel tam neviděl žádného tajemného tvora a ani žádné neobvyklé zvuky neslyšel. Přesto expedice jezero důkladně prozkoumala. Zjistila, že je poměrně mělké, hloubka zde dosahuje max. 7 m. V tak malé vodní nádrži by popisované velké nestvůry vůbec neměly podmínky pro svůj život. Nic neobjevili ani potápěči s dýchacími přístroji, marné bylo pročesávání dna pomocí velkých rybářských sítí. Největší překvapení ale přineslo setkání členů expedice s původcem celé kauzy, s Gladkichem. Ten se nakonec přiznal, že si celý příběh vymyslel. Nedokázal však vysvětlit proč. Aby se pobavil? Nebo proslavil? Mimo jiné… Gladkich nebyl biolog a doktor, ale jenom pomocný dělník najatý pro expedici.

K takovým ostudným odhalením bohužel v kryptozoologii, a ne jen tam, občas dojde. Je to pochopitelně voda na mlýn skeptikům, ale potěšitelné je, že s pravdou přicházejí samotní kryptozoologové a luštitelé záhad, kteří z toho nemají škodolibou radost, ale sami jsou zklamáni. Bude teď nutno mnohem opatrněji přistupovat ke všem novým senzačním zprávám. A těch neubývá. Zrovna teď začala lovce nestvůr vzrušovat další vodní příšera s hadí hlavou a krokodýlím tělem skrývající se údajně v zatopených krasových jeskyních na dně 56 metrů hlubokého jezera Somin v západní Ukrajině. A opět se píše, že nestvůra občas vylézá na břeh a útočí na zvířata i na lidi. Místní obyvatelé se ji prý už přes sto let bojí. Za 2. světové války se záhadného tvora neúspěšně pokoušeli ulovit i němečtí vojáci s pomocí sítí a potápěčů. Ale raději si počkáme co zjistí nějaká solidní, důvěryhodná expedice, která se tam zaručeně brzy vydá. Není to od nás zase tak daleko, takže … třeba bude česká.

Ing. Ivan Mackerle

Čtěte:  Album kryptozoologických případů. KPUFO.CZ, internet: http://www.kpufo.cz/oblasti/kry/wzoo/index.htm

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 783