Výzkumné cesty za příšerami a dosud neznámými zvířaty na jiný kontinent jsou velice nákladné a organizačně náročné.

 

 

Přitom málokdo ví, že za nestvůrou typu obrovského červa zabijáka olgoj chorchoje se nemusíme trmácet až do vzdálené gobijské pouště. Něco podobného a neméně tajemného máme hned za rohem - v rakouských Alpách!

Alpští horalé si odedávna vyprávějí o podivném a nebezpečném zvířeti, kterého nazvali tatzelwurm, což v překladu znamená "prackatý červ". Objevuje se na skalnatých úbočích a v málo přístupných údolích Alp. Vědci ho dosud neuznali a nepojmenovali, takže se jeho jméno mění od údolí k údolí. Vypadá jako metrový doutník s krátkými nožkami. Tělo má pokryté šupinami a z tlamy mu vyčnívají trojhranné ostré zuby. Jde prý o útočného a agresivního tvora a navíc tak jedovatého, že pouhý jeho dech dokáže zabít. Objevoval se sice málokdy, převážně před bouřkou po delším období sucha.

První písemná zmínka upozorňující na toto zvláštní zvíře pochází z roku 1799. V Thalbruckském průsmyku u Mösener Leistube napadli dva tatzelwurmové sedláka Hanse Fuchse, který na místě zemřel. Pamětní cedule, na které je zobrazen sedlák ležící na zádech, nese nápis: Při hrozném leknutí zde zemřel, pronásledován skákavým červem, Hans Fuchs z Unkenu, 1799.

Jiná, mnohem novější zpráva o útoku tatzelwurma na člověka pochází z roku 1908. Tenkrát jistý myslivec J. E. jedno letní odpoledne přecházel při horské túře kamenitou stráň poblíž Murau ve Štýrsku, ve výšce asi 1700 m n. m. Náhle za sebou spatřil neznámé, asi půl metru dlouhé zvíře, připomínající tlustého červa. Zvíře se najednou nahrbilo a ze vzdálenosti dvou až tří metrů skočilo myslivci směrem do obličeje. Ten naštěstí uhnul a ostřím nože jen lehce poškodil tvrdou kůži záhadného tvora. Skákavý červ raději zmizel v dutině mezi balvany.

Podobné příhody se množily a existence záhadného červa se začala přetřásat v široké veřejnosti. Na výzvu přírodovědeckého časopisu Kosmos se v roce 1931 ozvalo šedesát osob, které mohly podat přímé svědectví. Nezávisle na sobě se v jeho popisu shodovali. Před útokem prý vydává krátký syčivý nebo pískavý zvuk. Je zaznamenáno pět případů napadení člověka. Zatím poslední zpráva o výskytu tatzelwurma pochází z roku 1984.

Kam však tohoto tvora zoologicky zařadit? Podle popisu očitých svědků připomíná nejspíše scinka uťatého. Ten však není jedovatý. Z ještěrů je jedovatý pouze jediný druh - korovec mexický nebo texaský. Jiný názor má ovšem německý kryptozoolog Ulrich Magin. Podle něj je to jakási evropská odrůda asijského mloka obrovského. Jeho kožní žlázy vylučují jedovatý salamandrin a od toho je už jen krok k přehnaným zprávám o prudké jedovatosti "hrozného tvora".

Ing. Ivan Mackerle

Čtěte:  Album kryptozoologických případů. KPUFO.CZ, internet: http://www.kpufo.cz/oblasti/kry/wzoo/index.htm

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 780