Před časem mi dostalo do ruky množství článků z internetu o tajemném tvorovi z Portorika, zvaném chupacabra. Do té doby jsem o tuto otázku zabýval jen okrajově, téměř vůbec ne.

Množství článků v nejrůznějších jazycích, zejména ve španělštině, provázela řada vyobrazení, údajně sestavených podle svědectví těch, kteří se s tímto "zabíječem koz", jak zní český překlad, setkali.

 

 

 

Při prohlížení obrázků tohoto podivného tvora mě stále více naplňoval pocit něčeho povědomého. Prolistoval jsem několik starších knih, až jsem narazil na knihu, popisující počátky archeologických objevů, autora Pavla Dvořáka "Odkryté dějiny" (Mladá fronta, Praha 1984). Tam, na straně 196 je několik reprodukcí skalních rytin z francouzských jeskyň Les Trois Fréres, z Dordogne a Les Combarelles. (obr. 3-5) Podobnost je až udivující. A tu jsem si vzpomněl na jednu z povídek Ludvíka Součka právě o těchto rytinách. V knize povídek "Zájem Galaxie", (Mladá fronta, Praha 1973), je povídka "Prouklovi kočkeni".


Obr. 1 Jedno z mnoha vyobrazení chupacabra

V této povídce si chce ověřit profesor Patrovský na svém prvním lovu pocity dávných lovců – je totiž významnou vědeckou kapacitou v oboru etnografie a archeologie. Omylem však zastřelí podivného tvora, ve kterém poznává bytost, nakreslenou právě ve zmíněných jeskyních. Ukáže se, že tito tvorové se dostávají do našeho světa časoprostorovým tunelem mezi naším a jiným světem či vesmírem, umístěném v chlívku pana Proukla. Tento tunel byl tedy otevřený již v pravěku a proto se obrázky těchto zvířat objevily už tehdy na stěnách jeskyň.

Obr. 2 Další  z mnoha vyobrazení chupacabra

Kočkeni v povídce byli těžcí, ale sotva metr vysoká zvířata. Na hlavě měly dva divně tvarované parůžky. Byly to polotuhé sytě rudé, masité výrůstky, silné takřka jako lidská ruka a poněkud rozeklané, jeden se mu pod hlavou přehnul jako gumová hadice. Měly plochý soví obličej, ozdobený vysoko posazenými slechy, soví oči.

Tělo se podobalo tělu velké kočky, alespoň předními běhy a trupem, ale zadní běhy byly podivně zformovány a dost nápadně a úděsně se podobaly lidským. Tělo bylo zarostlé dlouhou šedivou srstí, na bocích a zadních bězích ozdobené černými pruhy vytvářejícími podivný ornament, poněkud podobný dekoru zvířete okapi. Měli černý žíněný ocas. Jejich krev byla namodralá, vazká, rychle osychala a měnila se ve světle šedý prášek rozfoukávaný větrem. Kočkeni plašili kozy, kvákali jako husa nebo jako žába. Jinak šlo o krotká zvířata, které ovšem často utíkala z ohrady. Pan Proukl pásl svoje kozy na mimozemské modré trávě a oni potom dávali namodralé mléko.

Obr. 3

Kromě kočkenů z jiného světa za bránou vycházela ještě jiná zvířata, tzv. hopsáci. Ti měli hlavu kamzíka, zarostlí hustou hřívou, v níž mizely přední končetiny (pokud vůbec existovaly) a s klokaníma svalnatýma nohama skákali velmi vysoko. Dorozumívají se ostrými hvizdy jako svišťové. V nich poznal profesor Patrovský „lidské postavy tanečníků v kamzičích maskách“ z jeskyně Teyjatu.

Jak pan Proukl vypověděl, z jiného světa se k nám dostávají i tzv. puklice – létající stroje, které jsou namalovány v jeskyních s vyobrazeními kočkenů a hopsáků, na což upozornil francouzský ufolog Michel Aimé. Profesor Olsen z Harvardu jej však zkritizoval za neznalost prehistorické ornamentiky.

Obr. 4

Aby renomé prof. Patrovského nebylo ohroženo, vystrašil pana Proukla natolik, že ten raději podpálil chlívek, ale než se okno do jiného světa zavřelo, viděl profesor inteligentní udivenou tvář. Tolik Součkova povídka. 

Podivní kočkeni v Součkově knize, přicházející z jakési brány z jiného světa, skryté v obyčejné kůlně, plašili, stejně jako portorická chupacabras, místní kozy. Také UFO se prý v oblasti výskytu chupacabras vyskytuje ve zvýšené míře. Vše prý začalo po jednom, velmi ničivém cyklónu roku 1995. Od té doby začala podivná napadení domácích zvířat. Podle publikovaných informací je napadají asi metr vysoké bytosti, chlupaté, s velkýma červenýma očima. Popisy se pochopitelně různí. Ačkoli je prý vidělo mnoho lidí, dosud se je nepodařilo chytit – skáče prý na vzdálenost až 12 metrů. Svým obětem – kozám, slepicím a dalším domácím zvířatům – vysává krev a zanechává na nich charakteristické rány po svých zubech – dva ostré vpichy.     

Obr. 5

Není to zvláštní shoda? Jde o příliš odvážnou kombinaci nebo jen o souhru náhod? 

Věděl Souček o chupacabras? Jde opět o další příklad tajemného sdělení, které Souček maskoval zdánlivě žertovnými povídkami? Proč také použil jako jméno hlavního hrdiny jméno svého přítele, když měl na výběr milióny jiných příjmení? Je zmínka o "modré trávě" odkazem na americký kontinent, kde se chupacabra bude jednou vyskytovat?

Nebo se jen chtěl vysmát krkolomným vysvětlením dávných kreseb, která předkládají veřejnosti renomovaní odborníci?

Nebo je všechno jinak? Nestojíme na prahu šokujícího odhalení, mystifikace a žertu?

Nedostala se náhodou kniha Ludvíka Součka do Střední Ameriky? Třeba v zavazadle některého z emigrantů?

Popusťme uzdu fantazii ! Co když ten nebo někdo z jeho nových přátel, kterému povídku přeložil, ji použil pro první články do místního tisku? Tak se náhle objevily případy setkání prostých vesničanů s tajemným tvorem. Obyčejná novinářská kachna, čerpající v cizím prostředí ze staré knihy, v Portoriku naprosto neznámého autora - lepší podmínky pro totální utajení pravého námětu této mystifikace si nemohl původce přát!

Obr. 6 Ludvík Souček

Možná to byl záměr, možná jen náhoda. Článek vyvolal zájem, jako všechny senzace. Záhada začala žít svým vlastním životem a všeobecný hlad po senzacích učinil své. Začalo pátrání po tajemném tvorovi, našli se další a další "svědkové". Snad to může připadat příliš přitažené za vlasy, ale kdo zná lidskou mentalitu a svět sdělovacích prostředků, bude uvažovat jinak. Když se objeví záhada, každé šustnutí se v atmosféře tajemna stává tajemným tvorem, fantazie pracuje na plné obrátky a tlak tisku vytvoří své. Jeden opisuje od druhého, jedna příhoda stokrát převyprávěná na konci vypadá jako úplně nový případ na rozdíl od původního příběhu. A nelze podceňovat ani vliv komerce – turistika, suvenýry, i písně se začaly skládat. Ani vtipálky, napodobující tajemné tvory a stejně zohavující zvířata, není možné vyloučit. A „tvor“ se šíří – už zanechal své stopy v řadě zemí po celé Latinské Americe.   

Tato úvaha neměla za cíl zpochybnit jednu trvalku na poli zahraničních záhad. Měla jen ukázat, že se mohou vyskytnout i jiné pohledy, i šokující odhalení. A také inspirovat k novému hledání - která varianta je ta pravá? To už záleží na každém z vás.

-sl-

Z  časopisu ZAZ č.2, roč. 2003

Čtěte:  Album kryptozoologických případů. KPUFO.CZ, internet: http://www.kpufo.cz/oblasti/kry/wzoo/index.htm

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 777