„Nikdy se nesměj živým drakům, hloupý Bilbo!“ říká sám protagonista příběhu Hobit (1) po drsném střetu se Smaugem. Velký plaz a tělo pokryté šupinami, drápy, létající a plivající oheň, to je obraz šelmy Smaug. (2)

Nicméně, ne všichni draci se do takového popisu vejdou. „Ve světě fantastických zvířat je drak jedinečný. Žádná jiná imaginární bytost se neobjevovala v tolika možných způsobech,“ říká zoolog Desmond Morris (3) v předmluvě knihy, věnované právě drakům – „Dragons: A Natural History“ (1995), kterou napsal Karl Shuker. (4)

Drak je univerzální. Objevuje se od Aljašky, přes Etiopii, ve střední Evropě i v Indii, od Polynésie do Severní Ameriky, z Japonska do Mezopotámie, ze staré Číny až k současným filmům a TV seriálům a knihám žánru fantasy a komiksům.

Obr. 1 Svatý Jiří zabíjí draka

„Jsou to nejvíce gigantické a ty nejhrůzostrašnější mýtické příšery. Zároveň také nejsložitější. Důvod je jednoduchý, drak je, tak říkajíc, syntetický tvor,“ říká paleontolog Willy Ley (4) v knize. (5)

Jednorožci a obři se zrodili z fantaskních výkladů fosílií a koster nosorožců a slonů, ale draci nemají jednotný původ. Jsou to děti mnoha šelem. Mohou mít hlavu ještěra nebo hada, ale i lva nebo jiného dravce; může mít krokodýlí kůži, šupiny nebo srst...

Obr. 2 Obálka knihy „Dragons: A Natural History“ (1995)

Existují dvě významné dračí tradice, které se ovlivnily navzájem: evropská, s čtyřnohými zlými draky se dvěma křídly, kteří chrlí oheň z úst a čínská, s drakem s hadím tělem a čtyřma nohama, přicházející z vody, jako symbol moci, síly a štěstí.

Nejstarší vyobrazení draků jsou na amuletech z jadeitu kultury Hongšan, která se vyvinula v Číně v období 4700 - 2900 př. n.l. (6)

Hadí podoba draků se poprvé připomíná v pravěkém Středomoří. První zmínky se datují do starověkého Řecka. Drak je obří had.

Strážce známé věštírny v Delfách, byl také Python.

Matt Kaplan v knize (7) a další odborníci se domnívají, že mýtus o dracích a dalších podobných tvorech ve Středomoří jsou založeny na popisu velkých hadů Plinia Staršího (23-79), který je popisuje ve své „Historii přírody“. „Ve skutečnosti, když klasičtí autoři mluví o dracích, popisují obrovské hady třídy python. Plinius tvrdil, že žil v Indii a takoví hadi padali ze stromů na své oběti, které zabily,“ píše Ley.

 

Obr.3, 4 Fosílie "draků"

Klasický evropský drak vznikl ve středověku, od 5. století a v 13. století získává schopnost létat a chrlit oheň z úst. I když jejich vzhled mají nadšenci tendenci srovnávat s dinosaury, a zejména tyranosaury, pro tuto spojitost chybí důkazy. Není nijak doložena spojitost draků s nálezem dinosauřích fosílií, ať v čínské nebo evropské tradici.

„V Evropě je více legend o dracích, které mohou být spojeny s nálezy fosilních pozůstatků čtvrtohorních savců. Něco podobného se děje v Číně, v tomto případě s kostmi savců z kenozoika,“ vysvětluje José Luis Sanz v knize „Mytologie dinosaurů“. (8). Španělský paleontolog si uvědomil, že mnoho jeskyní ve střední Evropě má název od doupěte draka nebo draků.

Například, v sedmnáctém století dva lékaři, Němec Petersonius Hayn a Rumun Johann Georg Vette, nalezli v jeskyních na Moravě a v Sedmihradsku kosti draků, které byly o století později identifikovány jako pozůstatky jeskynních medvědů.

Na počátku dvacátého století rakouský paleontolog Othenio Abel zkoumal legendu draka z Klagenfurtu (9) a zjistil, že lebka údajného draka pocházela od nosorožce.

Obr. 6 Obálka knihy "Mytologia de los dinosaurios" 

Na druhém konci světa je to stejné. „Číňané nazývají dračí kostí některé fosilní zbytky, třeba jako dračí zuby,“ říká Ley.

Sanz však píše, že podle některých německých paleontologů by původ některých místních draků mohl pocházet od nálezů kompletních koster plesiosaurů.

Je zajímavé, že právě mořský dinosauří plaz je základem vysvětlení současného, ne méně mýtického zvířete, Lochneské příšery.

Neexistující drak je tedy v našem světě všudypřítomný. Proč? Možná proto, že křehký savec, bez drápů a zubů, který vystoupal na vrchol evoluce, soustředil ve svém vědomí za celou éru svého boje s přírodou všechny obavy do jedné bytosti. Do takové výjimečné, mocné a děsivé bytosti s těmi vlastnostmi, kterých se nejvíce obával.

Obr. 6 Čínský drak

Horký dech šelmy

I když lze najít různé prvky, podle kterých lze identifikovat základ legendy o dracích, jednu vlastnost nelze najít u žádného zvířete. Neexistuje žádná bytost, která chrlí nebo plive oheň. Odkud tedy pochází myšlenka, že to drak dělá?

Jeden z prvních odkazů o dračím chrlení ohně se objevil v Historia regum Britanniae, jejímž autorem byl duchovní Godofredo de Monmouth, mezi léty 1130 a 1136. (10) V 5. století chtěl v Británii král Vortigern vybudovat pevnost na jedné hoře, ale nešlo to. Vždy, když postavili stěny, země se otřásla a stavba spadla. Král požádal o pomoc svou radu starších, a ti mu řekli, že všechno by vyřešilo prolití krve dítěte bez otce. Monarcha sirotka našel, ale chlapec mu řekl, že jeho obětování mu nebude nic platné, protože hlavním důvodem problémů při stavbě hradu jsou draci v útrobách hory, kteří hlídají zemi. Vortigern nechal muže kopat do hloubky hory a ti našli draky dýchající oheň.

Matt Kaplan připomíná tuto legendu a tvrdí, že ohnivý dech draka mohl mít původ v uhelných dolech Walesu a na dalších místech, kde muži s pochodněmi mohli způsobit exploze. Protože neznali příčinu ve výronech plynů, mohli horníci připsat výbuch smrtícímu dechu zvířete. A tak drak začal žít v podzemí a chrlil oheň...

Obr. 7 Drak, symbol Marduka, božího patrona Babylonu. Detail z Ištařiny brány

Odkazy

(1) Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hobit_aneb_Cesta_tam_a_zase_zp%C3%A1tky 
(2) Smaug. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Smaug  
(3) Desmond Morris. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Desmond_Morris  
(4) Willy Ley. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Willy_Ley  
(5) Ley, W: The Lungfish and the Unicorn: An Excursion into Romantic Zoology. Modern Age Books. (1941).
(6) Hongshan culture. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Hongshan_culture  
(7) Kaplan, Mitt: The science of monsters. The origins of the creatures we love to fear. (2012)
(8) José Luis Sanz: Mitología de los dinosaurios (1999).
(9) Cardenas, M.: Leyenda de lindwurm y klagenfurt. Sobre Austria, 13.5.2009. Internet: http://sobreaustria.com/2009/05/13/leyenda-de-lindwurm-y-klagenfurt/ 
(10) Historia regum Britanniae. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Historia_Regum_Britanniae 

 

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1057