Tajemné ringvaly

 

 

 

Včelí úl a svatyně

Pozornosti českého archeologa Zdeňka Buchteleho neušla nápadně častá souvislost místního názvosloví lokalit ringvalů s chovem včel. Příkladem na našem území může být již zaniklá vesnice Včelná - někdejší „Zeidlwiese", okolní luční plocha zvaná Včelnice - v historických pramenech uváděná jako „Bienengarten“ - Včelí zahrada, nebo v německém příhraničí rozlehlé údolí kolem ringvalů s názvem „Zeidelweide" - Včelí pastva.

Chov včel měl pro staroslovanské zemědělce zásadní význam srovnatelný s chovem dobytka či pěstováním obilí. Včelí med byl v těch dobách jediným použitelným sladidlem. Nejen propolis, ale i med představovaly dostupné univerzální léčivo pro vnitřní i vnější použití. Velký objem medu byl využíván našimi slovanskými předky k výrobě oblíbené medoviny. S postupnou kultivací krajiny, pěstováním kulturních plodin a rozvojem sadařství si osadníci stále víc uvědomovali význam včel pro opylování, a tedy i pro získání bohaté úrody.

Zajistit včelí chovy v podmínkách divoké přírody před škůdci ale nebylo snadné. Byly totiž vystaveny útokům divokých zvířat žijících v okolním hustém pralese. Luky, šípy a oštěpy proti vyhladovělým medvědům, divokým prasatům a mlsným jezevcům ale nemohly včelí úly před zkázou účinně ubránit. A ne každý slovanský osadník měl vlastnosti pověstného Bivoje. Jedině důmyslně vybudované včelnice na izolovaných ostrůvcích, chráněné hlubokým vodním příkopem a vysokou palisádovou ohradou spadající přímo pod vodní hladinu, mohly lesní šelmy zastavit. A tak slovanští zemědělci, a možná již jejich keltští předchůdci, budovali poblíž vesnic, stranou zakouřených sídlišť, ale na chráněných místech s jižní expozicí velmi účelně řešené zemní stavby, které dnes označujeme jako ringvaly.

Všestranná snaha o detailní průzkum ringvalů se neobešla bez využití schopností psychotroniků. Ostrůvky nejsou nijak rozlehlé, a tak nebylo obtížné srovnat výsledné dojmy senzibilů, získané prostřednictvím virgule. Shodným nálezem na kruhových plochách několika psychotronicky prozkoumaných ringvalů bylo zvláštní místo při severozápadním obvodu středového ostrůvku. Ve všech případech se jednalo o necelé tři čtvereční metry s aktivitou virgule do hloubky kolem tří metrů pod povrchem. Vysvětlit mimořádně silné vjemy senzibilů na tomto místě nebylo snadné. Teprve na základě rámcové rekonstrukce kruhového areálu prastaré včelnice, projekce celodenní dráhy slunečního osvitu a postupujících stínů dřevěných konstrukcí, dopadajících na tuto plochu, mohl být vysloven pravděpodobný závěr:

Vedle řad včelích úlů byla severozápadní část areálu včelnice využívána slovanskými zemědělci i jako místní kolektivní svatyně. Tvořil ji malý posvátný okrsek s oltářem pro předkládání obětí a do země upevněnou modlou nejčastěji uctívaného božstva severozápadních Slovanů, pravděpodobně sloupového dřevěného idolu boha Svantovíta - dárce úrody, s nezbytným atributem rohu hojnosti v ruce.

Uspořádání sakrálního prostoru uvnitř kruhového palisádového ohrazení včelnice lze odvodit od archeologicky dokladované podoby velkých slovanských svatyní.

Podoba zemědělského posvátného střediska musela být analogická. Tak jak je známá z nálezů velkých tradičních slovanských chrámů, samozřejmě v přiměřeně zmenšeném měřítku. Včelí svatyně sloužila ke kolektivnímu duchovnímu vyžití obyvatel, tak jako včelnice sloužila celé osadě ke kolektivnímu chovu včel, získávání medu a ostatních včelích produktů. Ringvaly sloužící jako účelně zbudované prastaré objekty pro chov včel se tak stávají názorným příkladem často teoreticky uvažovaného spojení staroslovanského duchovna s přírodou. Vedle posvátných hájů, otevřených přírodních rituálních shromaždišť nebo ohrazených chrámových areálů starých Slovanů představují kruhové ostrovní včelnice další podobu slovanských přírodních svatyní.

Řada prastarých „včelích"" rituálů se dochovala až do současnosti. Donedávna patřilo k běžným vesnickým obyčejům oznámit včeličkám narození nebo také smrt v rodině hospodáře. Včelstvu byla vždy přisuzována vyšší kolektivní inteligence.

Původní rozloha ringvalu u Rankovic poblíž západočeského města Teplá byla sotva třetinová. V posledních sto letech byla střední část rozšířena a stala se součástí okolních polí.

Obr. 2 Ringval u Rankovic

Domestikace - dílo člověka či dar bohů?

U včely medonosné, tak jako u některých dalších druhů odedávna využívaných hospodářských zvířat, není doposud uspokojivě objasněn proces pravěké domestikace.

Účelná změna genomu, nutná k vyšlechtění příznivých vlastností kolektivního hmyzu nejen k vysoké užitkovosti, ale i k mírnému neagresivnímu chování vůči lidem, by byla i pro současnou vědu náročným úkolem.

Přesto již neolitický zemědělec choval zdomácnělá včelstva. Jediný domestikovaný hmyzí druh s ustáleným genofondem optimálních vlastností plně využitelných ku prospěchu člověka. Přispěla k tomu šťastná náhoda, nebo to byl „dar bohů"? Připuštěním možnosti radikálního zásahu boží síly do procesu evoluce tohoto hmyzího druhu by včelí svatyně získaly podstatně hlubší smysl. Uctívání tradičních pohanských božstev pak může být chápáno jako výraz vděčnosti celých generací lidí za konkrétní dobrodiní a náklonnost nepozemských sil. Vděčnosti za dobrou úrodu zemědělských plodin díky opylení početným včelstvem a za bohatou snůšku medu. Příkladem praktikování kultu prastarých božstev by se mohly stát právě staroslovanské včelí svatyně. Obřadné uctívání boha Svantovíta v prostoru magického půlkruhu úlů představuje přirozené spojení účelného využívání životodárných přírodních sil s demonstrací lidské vděčnosti božstvu za poskytnuté dobrodiní.

Význam a rituální využívání ringvalů jako staroslovanských přírodních včelích svatyní nepřímo potvrzuje i teze našeho předního historika slovanské minulosti Dušana Třeštíka: „Náboženství předpokládá bohy, jeho podstatou však není víra v ně, ale aktivní vztah k nim, projevující se v kultu." (Třeštík, Dušan: Mýty kmene Čechů, Lidové noviny, Praha 2003).

Obr.3 Na ostrůvku původního ringvalu v obci Tíhava u Hořovic byla v 18. století postavena barokní kaplička. Vodní příkop byl časem rozšířen na malebný návesní rybníček. Toto místo pamatuje knovízské, keltské i pozdější slovanské osídlení.

 

 

MVDr. Pavel KROUPA

Z časopisu Regenerace č. 4/2010

 

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 917