Byli templářští rytíři skutečnými „únosci ztracené archy"?

Templářští rytíři byli možná prvním tajným společenstvím na světě.

 

 

TEMNÁ STRÁNKA TEMPLÁŘŮ

 Podstatná část knih napsaných během uplynulých sta let poukazuje na „černou legendu", která templáře a jejich dílo obestírá, legendu, jejímž základem je přesvědčení, že v řádu působila skrytá, zvláštní skupina, která vyznávala věci naprosto nekřesťanské, jako byl satanismus, homosexualita, dětské oběti a jiné ohavnosti. Podle méně extrémních teorií se „vnitřní kruh" zabýval zapomenutým okultním učením, a když nadešel čas, byli do těchto „tajemství" zasvěcováni kandidáti, kteří přicházeli v úvahu. V pečeti templářů, znázorňující dva rytíře jedoucí na jednom válečném koni, která symbolizuje přísahu chudoby a skromnosti řádu, spatřuje badatel Juan G. Atienza jednoznačný projev znalosti kabaly a kabalistického učení, které stanoví, že „pouze dva lidé spojení v meditaci nad slovem božím mohou stvořit živou bytost".

Důležitou roli ve vývoji řádu sehrál gnostický dualismus, znalost učení východních filozofií. Svým způsobem měla inkvizice pravdu, když templáře označovala za kacíře — přijímali gnostické principy (pravděpodobně skrze styky s islámskými ófity), pravděpodobně popírali Kristovo božství a vysoce si ho vážili jako proroka a avatáru. George Andrews ve své knize Extraterrestrial Friends and Foes (Mimozemští přátelé a nepřátelé) v souvislosti s templáři zmiňuje jednu zajímavost. Jedná se o údajný přepis přiznání templářského rytíře známého jako bratr Arnold, jež z něj bylo v únoru 1310 vynuceno pod nátlakem (tedy „mučením"). Trýzněný rytíř v něm inkvizitorovi během jejich hrůzného rozhovoru přiznává, že na jeho hradě se nacházely podivné obřadní předměty a hliněné tabulky s okultními nápisy.

Na oné templářské pevnosti se nacházela ještě větší zajímavost. Jednalo se o skříňku, která prý dokázala v jakémsi neznámém jazyce odpovídat na otázky, jež jí kladl templářský kaplan. Bratr Arnold pod tlakem inkvizitora dále uvedl, že tato skříňka byla Archa úmluvy, která byla v roce 1127 přivezena z Jeruzaléma a uschována na hradě v Gréoulx. V textu se dále uvádí, že zmíněný mučený muž, jenž utrpením zešílel, blábolil něco o cestování v čase, Apokalypse a sporu mezi silami dobra a silami zla v jiných světech, než je tento. Možná ještě proslulejší než tato mluvící skříňka je „modla" Bafomet, kterou templáři údajně při svých obřadech uctívali. Podle inkvizitorů, kteří zničili řád levou rukou, byla tato záhadná socha důkazem smlouvy templářů s ďáblem.

Pokusy o zajištění tohoto usvědčujícího důkazu dopadly neúspěšně a „mluvící hlavy" zůstaly jen další lákavou součástí templářského tajemství. Nicméně Guillaume Pidoye, majordomus a správce templářské kapituly v Paříži, byl v roce 1308 přinucen inkvizici vydat několik soch, které měl v úschově.

Podle záznamů byla úřadům předvedena obrovská hlava ženy z pozlaceného stříbra s nápisem „Caput LVIII". Atenzovy výzkumy odhalily zajímavý aspekt zájmu templářů o předměty pohanského uctívání. Když křesťané opětovně vybojovali Španělsko z rukou Maurů, požadovali templáři, aby se pozemky, jež jim měly být darovány za jejich pomoc při tomto úsilí, nacházely na jistých zvolených místech. Všechna tato místa se téměř bez jediné výjimky nacházejí v blízkosti megalitických komplexů a prehistorických dolmenů.

Řád byl k těmto opomíjeným místům, jež pro pověrčivé středověké venkovany představovala spíše nepříjemnost či nutné zlo, evidentně něčím přitahován. Lze třeba předpokládat, že tyto stavby ve stylu Stonehenge pocházejí z dob, kdy prehistorický člověk z různých důvodů ještě čerpal ze zemské energie? Templáři by byli nade vší pochybnost tyto vědomosti chránili jako oko v hlavě spolu s muslimskými archivy, které se jim dostaly do rukou, když byli Maurové ze Španělska neúprosně vytlačeni na jih. Existují též domněnky, že tajné uctívání, které bojovní mniši praktikovali, bylo spojeno s předkřesťanským, snad dokonce předkeltským náboženstvím, jako bylo uctívání boha Luga, jehož jméno se vyskytuje po celé Euroasii maskováno nejrůznějšími místními jmény, od města Lugo ve Španělsku po ruiny egyptského chrámu v Luxoru.

Pokračování

Čtěte více: Řád chudých rytířů Krista a Templu Šalamounova. KPUFO.CZ: http://www.kpufo.cz/oblasti/ota/templar/index.htm

 


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 594