oak Island3Ne vždy je nutné hledat záhady oceánů jen s potápěčskou výstrojí pod hladinou. Na západním pobřeží Atlantiku, na Oak Islandu (Ostrově Dubů) poblíž Nového Skotska leží záhadná stavba.

 

 


Motto : Slunce právě vycházelo a Flint vypadal bledý jako smrt. Ale vrátil se a těch šest zůstalo na ostrově - šest stop pod zemí. Jak to dokázal, to nikdo z nás na lodi neuhodl. Ptali se ho, kde je poklad. "Jděte si na ostrov, chce se-li vám. Ale loď se, u všech ďasů, vydá za novou kořistí !" Víc jim nepověděl. (Robert Luis Stevenson : Poklad na ostrově )

Ne vždy je nutné hledat záhady oceánů jen s potápěčskou výstrojí pod hladinou. Na západním pobřeží Atlantiku, na Oak Islandu (Ostrově Dubů) poblíž Nového Skotska leží záhadná stavba, která sice není přímo na mořském dně, s mořem však bezprostředně souvisí - bezprostředněji než je to mnoha lidem milé. Romantikové ji nazývají "Jáma pokladů". K čemu však skutečně sloužila a co v sobě ukrývá, to se dosud nikomu nepodařilo zjistit. Přestože snaha odhalit její tajemství stála už několik expedic celkem 2 milióny dolarů a mnoho lidských životů.

Duchové a neznámá světla

Oak Island leží 72 km od Halifaxu. Mezi ním a pobřežím Nového Skotska je jen úzký několikasetmetrový pruh moře. Místní lidé se ostrovu odjakživa vyhýbali, občas tu prý bývalo vidět tajemná světla. Několik rybářů se údajně vydalo zjistit, co se tam děje, za podivných okolností však zahynuli a od té doby na ostrově ještě ke všemu strašili jejich duchové.

oak Island1

Na podzim r. 1795 tři synové farmářů z pobřeží, Tony Vaugham, Daniels Mac Ginnis a Jackie Smith přemohli strach a vydali se na průzkum. Nalezli pod jedním z dubů podezřelou propadlinu a protože pirátství v té době a v těchto místech nebylo jen knižní romantikou, ale téměř ještě aktuální přítomností, nepotřebovali příliš intelektuálního úsilí na dedukci, že zde někdo zakopal poklad. Druhého dne se sem se vší tichostí vypravili s potřebným náčiním a dali se do kopání.

A v té chvíli se příběh začíná od tisíců jiných pokusů hledačů pokladů podivuhodně lišit. Už v hloubce 3 metrů narazili chlapci na plošinu ze silných dubových fošen. Jejich radost neznala mezí, ale po odstranění překážky je čekalo zklamání - pod dutě znějícím poklopem byla jen další hlína. Přesto je nález utvrdil v přesvědčení, že jsou na správné cestě, a tak se dali s chutí do další práce. O 3 metry níže narazili se stejným výsledkem na další plošinu. A v devíti metrech znovu. Tehdy rezignovali, vrátili se domů a svěřili se se svým tajemstvím rodičům.

 Oak Island Treasure Co.

 Ti nechtěli mít s temnými silami na ostrově nic společného. V roce 1804 však objevitelé přemluvili k účasti na podniku bohatého doktora Simeona Lynda, založili Oak Island Treasure Corporation, a pustili se do práce. Historie s dubovými přepážkami se opakovala ještě šestkrát. V hloubce 24 m narazili pro změnu na vrstvu dřevěného uhlí položeného na kokosové rohožce a o 3 m níže na vrstvu hmoty připomínající tmel na utěsňování lodních trupů. Pod ní byl metr a půl dlouhý a půl metru široký pískovcový kvádr s podivnými hieroglyfy. V Halifaxu se je pokoušeli rozluštit místní odborníci, ale neuspěli. Pouze jakýsi optimista tvrdil, že nápis s určitostí obsahuje sdělení o 2 miliónech liber nacházejících se 40 stop pod tímto kamenem.

V 30 metrové hloubce narazila železná tyč jednoho z kopáčů na odpor. Začínalo se stmívat, a tak odložili další práci na druhý den. Ráno stála v jámě voda. Veškeré čerpání bylo marné.

Společnost doktora Lynda se však nehodlala vzdát tak snadno. Na jaře příštího roku začali kopat vedle druhou šachtu, aby jí v hloubce 35 metrů spojili s předchozí příčným kanálem. Její stěna však povolila tlakem vody, a málem pohltila všechny, kdo v ní pracovali. Prostředky byly u konce, Společnost pro hledání pokladů na Ostrově Dubů se rozpadla.

 Kus zlatého řetězu

 Na 50 let zavládl nad záhadnou jámou klid. V roce 1849 žili z původní společnosti už jen Vaugham a Lynd. Nedalo jim to, založili nový spolek a dali se znovu do práce. Spustili do vyčištěné a znovu zatopené šachty dlouhý kovový vrták poháněný koněm a postupně se s ním propracovávali do hloubky. V 33 metrech narazil nástroj na překážku a vynesl na povrch kousky jedlového dřeva. Pak prošel 30 cm prázdným prostorem a další přepážkou tentokrát z dubového dřeva. Po 10 cm usoudil zkušený vrtař obsluhující stroj, že tyč se točí mezi kusy kovu. Po jejím vytažení na ní našli pár článků zlatého řetězu. Další průběh vrtání naznačil, že kdesi v hloubce leží na sobě nejméně 2 velké bedny naplněné "tvrdými kovovými předměty".

Nikdo nepochyboval, že je to vytoužené zlato, problém ovšem byl, jak se k němu dostat. Začali hledat kudy do jámy proniká mořská voda. Vaugham si vzpomněl, že při odlivu viděl na jednom místě pobřeží vytékat z písku praménky vody. Začali tam kopat a našli vrstvu vláken z kokosové palmy. Ke všem záhadám ostrova přibyla další : kde se tady, na chladném severu, vzal kokos ?

 Spojení s mořem

Hledači pokladů brzy pochopili, k čemu to slouží. V těchto místech končil podzemní kanál, který do 170 m vzdálené Jámy pokladů ústil v přibližně třicetimetrové hloubce. Vlákna kokosu se při odlivu nasákla vodou a propouštěla jí se zpožděním do kanálu. Když byla jáma prokopána do 35 m hloubky, voda se díky rozdílu tlaků vevalila dovnitř. Kokosová rohož (pod pláží byla uložena v délce 50 m), kromě toho při odlivu zpožďovala i odtok vody, a tak v jámě udržovala stálou hladinu. Lyndovi lidé se ještě pokusili místo kolem pláže zahradit, ale bezúspěšně. Zkrachovali podruhé a tentokrát definitivně.

Pak se na ostrově střídala jedna společnost za druhou. Jáma pohlcovala obrovské prostředky, aniž by ze sebe cokoliv vydala. Lidí usmrcených při nehodách a pracovních úrazech pomalu, ale jistě přibývalo.

 oak Island2

 

Koncem 19. století tu začal pracovat bohatý průmyslník z Halifaxu Frederick L. Blair. Vydal se na ostrov s nejmodernějším vybavením a nejlepšími vrtáky té doby, které se používaly při ropné prospekci. Začal tam, kde skončil Lynd a pomalu se dostával hlouběji. A stejně jako Lynd, i on narážel každým krokem na nové záhady. Když byla sonda v 45 m vytryskl ze šachty gejzír vody a hladina rychle stoupla. V 50 m vrták prorazil 20 cm vrstvu a poté 10 cm vrstvu dubového dřeva. Pak prošel 80 cm volným prostorem a poté další vrstvou dřeva a cementu v opačném pořadí. Přitom vynesl na světlo kousek pergamenu, na kterém později pod mikroskopem objevili znaky připomínající písmena VI nebo WI. V 60 m narazil vrták na pevnou skálu.

Teď se Blair rozhodl proniknout k pokladu osobně. Nechal vyhodit do povětří pláž, odkud pronikala voda. Čerpání však bylo i nadále bezvýsledné. Barvicí pokus ukázal, že jáma je spojena ještě s několika dalšími místy na opačném pobřeží ostrova. Tehdy rezignovala i Blairova společnost.

 Mapa kapitána Kidda

 A zase se střídaly party hledačů pokladů a ostrov se pozvolna začínal podobat hromadě gigantických krtinců. Od roku 1928 se tajemstvím ostrova zabýval milionář Gilbert Hedden z New Jersey. Odkoupil od Blaira jeho práva na hledání a v létě 1935 zahájil novou kampaň. O 2 roky pozěji mu kdosi ukázal v knize o legendárním pirátovi kapitánu Kiddovi mapu nápadně připomínající situaci na Oak Islandu. Podle ní našel na ostrově 2 žulové balvany s kulatými otvory a když jimi podle návodu na mapě provlékl lana, objevil pod nimi ve křoví trpojúhelník vytvořený z kamenů. Ukazoval k Jámě pokladů. Historka s mapou měla pozoruhodné rozuzlení : autor knihy Heddenovi prozradil, že mapu nakreslil po paměti podle jiné, která ovšem zobrazovala ostrov ležící nikoliv u amerických, ale u čínských břehů. Existuje snad na opačném konci zeměkoule ještě dvojník tohoto tajemného objektu ?

Ani nález kamenného trojúhelníku nepřinesl obrat v úsilí o odhalení tajemství Jámy pokladů. S vypuknutím 2. světové války musel Hedden práce zastavit. Stály ho údajně 100.000 dolarů.

 Bedny a lidská ruka

 Hledači se však nevzdávali. V letech 1958 až 1959 se syndikát z Ontaria vedený inženýrem Victorem Harmanem zaměřil na záhadný trojúhelník. Harman vycházel z myšlenky, že jáma je pouze falešnou vábničkou a skutečný poklad bude pod ním. Ani 10 vrtů do hloubky až 70 m však nevedlo k objevu čehokoliv významného. V roce 1965 4 lidé z jiné společnosti podlehli smrtelné otravě plynem, když se snažili v osmimetrové šachtě ucpat jeden z vodních kanálů ústících do jámy. V roce 1971 spatřila alespoň TV kamera spuštěná do vrtu 3 bedny v temné jeskyni v hloubce 80 m - a lidskou ruku ! Dostat se však dolů jinak, se ukázalo být nemožné i pro lidi 20. století. Mimo jiné i proto, že uspořádání šachet je podstatně složitější, než badatelé původně očekávali. Je zde celá řada dutin a bočních chodeb a rozsáhlé úseky jsou zavaleny, mimo jiné i díky bezohlednému postupu některých hledačů pokladů.

Kdo vybudoval toto rafinované dílo a co ukrývá, to se asi nedozvíme, dokud lidé neproniknou na dno jámy. Domněnek je celá řada. Nejčastěji jsou vzpomínáni piráti, zejména kapitán Kidd. Mnohé nálezy na ostrově, stejně jako Heddenova mapa by nasvědčovala tomu, že piráti zde skutečně občas působili. Ovšem náročné a rafinované provedení jámy je zcela za hranicemi jejich technických možností. Nálezy pirátských rekvizit mohou být náhodné a s jámou nemusí mít nic společného.

 Reaktor mimozemšťanů ?

 Další hypotézy jsou jen velmi odvážné a nepříliš pravděpodobné spekulace. Jedni tvrdí, že rafinovanost a technické přovedení ukazuje na Inky, kteří zde měli ukrýt své fantastické poklady. Ovšem přítomnost zástupců této jihoamerické civilizace u kanadských břehů by byla velmi překvapivá. Podle jiných je to úkryt tajných alchymistických spisů, francouzských korunovačních klenotů ukradených během revoluce, zlata anglických koloniálních vojsk ohrožených ve válce za nezávislost USA, ale také obyčejná studna na vodu (ovšem s pracně vybudovaným spojením s mořem, které stavu jako studnu naprosto neznehodnocuje), nebo důlní dílo (na ostrově, kde se žádné zajímavé horniny nevyskytují a navíc rafinovaně zaplavené slanou vodou).

Erich von Däniken v jedné ze svých knih cituje myšlenku dr. Johannese Fiebaga, že jde o zbytky jaderného reaktoru. Ten vychází z toho, že pokusy o datování předmětů nalezených v šachtě metodou měření poměru obsahů izotopů uhlíku (známá metoda C 14) přinesly neuvěřitelné výsledky - v jednom případě analýza například údajně určila původ předmětu do roku 3000 po začátku našeho letopočtu (!). To může být způsobeno pouze dodatečným ozářením, ovšem na ostrově se radioaktivní horniny nevyskytují. Dr. Fiebag se proto domnívá, že šachta sloužila jako úkryt předmětu nazývaného Svatý Grál. O něm je v historických pramenech celá řada legend i fantastických líčení, bývá spojován zejména s řádem templářů. Jeho skutečná podstata však není známá. Mnozí zastánci archeoastronautických hypotéz soudí, že jde o jakýsi přístroj dávné vyspělé civilizace či kosmických návštěvníků na naší planetě. Není třeba dodávat, že toto vysvětlení má celu řadu odpůrců.

A tak nezbývá než konstatovat, že nevíme. Netušíme, proč kdosi v hloubce 24 metrů vybudoval něco, co ze všeho nejvíc připomíná chemický filtr s aktivním uhlím, proč o pár metrů hlouběji své dílo velmi pracně spojil na několika místech s mořem, proč pod tím vším ukryl cosi tak důkladně, že se k tomu ani od sám (alespoň pokud byl lidskou bytostí ) nemohl nikdy vrátit. Co je to na Osrově Dubů tak důkladně ukryté před lidskými zraky ?  

Ing. Jan A. Novák

 Upravený úryvek z knihy "Záhady oceánu", Impreso Plus.

***

 

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 052