knez-janPáter Jan, také nazvaný Kněz Jan, nebo Jan Starší,

legendární křesťanský vládce Východu, zpopularizovaný ve středověkých kronikách a tradicích jako očekávaný spojenec proti muslimům. 

 

 

 

Mělo se za to, že je Nestorián (t.j. člen nezávislé východní křesťanské církve, který nepřijal autoritu patriarchy Istanbulu) a král-kněz panující "na Dálném Východě za Persií a Armenií", kněz Jan byl středem velkého počtu legend, které se vracely zpět ke zmínkám o "Janu starším" v Novém zákonu.

Legenda vznikla během období křížových výprav (pozdní 11.-13. století), kdy evropští křesťané doufali ve znovu získání Svaté země (Palestina) od Muslimů. V roce 1071 byl Jeruzalém dobyt Seljuqem Tureckým. Na základě zprávy o páteru Janovi od biskupa Hugo Gebal v Sýrii (moderní Jubayl, Libanon) z roku 1145 k papežskému dvoru ve Viterbo, Itálie, příběh první zaznamenal biskup Otto Freising, Německo, v jeho Chronicon (1145).

Podle toho, Jan, bohatý a mocný "kněz a král", údajně přímý potomek tří králů, kteří měli navštívit Krista při narození, porazil muslimské krále Persie v bitvě, vzal útokem jejich hlavní město v Ecbatana, a zamýšlel pokračovat na Jeruzalém, ale byl zdržen v posledním záměru kvůli potížím při přechodu řeky Tigris. Boj, jak se Hugo domníval, mohl být vybojován v Qatwan, v Persii, v roce 1141, kdy mongolský chán Yeh-lu Ta-shih, zakladatel Karakitaiského císařství ve střední Asii, porazil Seljuqského sultána Sanjara. Titul vladařů Karakitai byl Gur-chán, nebo Kor-chán, který může byl změněný foneticky v hebrejštině na Yohanan nebo v syrštině na Yuhanan, tak na výsledný latinský Johannes, nebo Jan. Ač Gur-chán byli mongolští buddhisté, mnoho jejich vůdčích osob byli Nestoriáni, a podle zprávy od františkánského misionáře Willema van Ruysbroeck z roku 1235, dcera poslední Gur-chána a manželka krále Kuchlug Naiman, středoasijská žena, byla křesťanka. Kuchlug, jehož otcovo jméno byly Ta-yang chán (velký král Jan v čínštině), byl poražen velkým mongolským vládcem chánem Čingisem v roce 1218.

V roce 1221, Jacques de Vitry, biskup Acru v Palestině, a kardinál Pelagius, západní duchovní doprovázející křižáky v Damiettě v Egyptě, oznámil Římu informace o muslimské porážce jistým králem Davidem z Indie, synem nebo vnukem pátera Jana. Tento král David pravděpodobně nebyl nikdo jiný než Čingischán. Kvůli pověstem, nedostatku spolehlivých informací, nebo toužebným úvahám části evropských křesťanů, historickým událostem, osobnostem období a komplikovanosti zeměpisných oblastí se legendy o knězi Janovi zamotaly.

Kronikář 13. století, Alberic de Trois-Fontaines, zaznamenal, že v roce 1165 byl poslán dopis páterem Janem k několika evropským vladařům, zejména Manueli I. Comnenusovi, byzantskému císaři a Frederiku I. Barbarossovi, císaři Svaté říše Římské. Literární smyšlenka, dopis byl v latině a byl přeložený do různých jazyků, včetně hebrejštiny a staré slovanštiny. Ač adresovaný k byzantskému (řeckému) císaři, žádná řecká pasáž dopisu není známá; a jeho anti-byzantská zaujatost je demonstrována oslovením osoby byzantského císaře jako "guvernér římský," spíše než "císař."

V dopisu, království pátera Jana, "tří Indií", je popisováno jako země přírodních bohatství, zázraků, míru, a spravedlnosti spravovaná dvorem arcibiskupů, převorů, a králů. Preferujíc jednoduchý titul kněz, Jan deklaroval, že zamýšlí dospět k Palestině, se svými armádami bojovat s Muslimy a znovu získat Boží hrob, pohřební místo Ježíše. Dopis poznamenává, že Jan je opatrovník skříně s ostatky Sv. Tomáše, apoštola v Indii, v Mylapore, Indie.

V odpověď na poselství od pátera Jana, papež Alexandr III. poslal odpověď v roce 1177 k Janovi, "vynikajícímu a skvělému králi Indie a milovanému synu Krista." Osud tohoto dopisu je neznámý, ačkoli jeho záměr nepochybně byl získat podporu pro Alexandra v jeho sporech s Barbarossou. Ve 13. a 14. století různí misionáři a světští cestovatelé, jako Giovanni da Pian del Carpini, Giovanni da Montecorvino a Marco Polo, všichni hledali království kněze Jana a založili tak přímý kontakt mezi západem a Mongoly.

Uprostřed 14. století se stala Etiopie středem hledání království kněze Jana, který byl spojován s negusem (vládcem) toho afrického křesťanského národa. Legenda nicméně lokalizuje Zemi kněze Jana v Asii, zejména v nestoriánských oblastech.

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 051