Objevení hrobu krále Tutanchamóna 26.listopadu 1922 způsobilo světovou senzaci.

Byl to nejbohatší, dodnes nepřekonaný nález v dějinách archeologie.

 

 

 

 

Carter pocházel ze skromných poměrů. Narodil se roku 1874 v Kensingtonu v Anglii. Jeho otec se živil tím, že ve šlechtických rodinách maloval akvarelové portréty domácích zvířat; nemohl si dovolit posílat syna do škol. Carter se tedy naučil od otce malovat akvarely a vypadalo to, že mu osud určil stejně nevábnou dráhu.

Ale v létě 1891 se jeho život zcela změnil. Profesor Percy E. Newberry z Káhirského muzea náhodou ukázal své dávné přítelkyni lady Amherstové z Hackney tužkou načrtnuté obrysy hieroglyfů na starověkých objektech. Potřeboval by prý někoho, kdo by kresby dokončil. Lady Amherstová mu doporučila Howarda Cartera; bylo mu tehdy sedmnáct.

Carter pracoval tři měsíce v Britském muzeu a pak se připojil k výpravě soukromé organizace spolupracující s muzeem, která prováděla vykopávky na Nilu. Nakonec se stal asistentem jednoho z největších egyptologů všech dob, sira Williama Flinderse Petrieho, a v letech 1891 až 1898 trpělivě kopíroval akvarelem malby a reliéfy ze zdí velkého pohřebního chrámu v Dár al-Bahrí.

Carter, malý a statný, se za svých učednických let držel znamenitě. Přestože neměl školní vzdělání, rychle se do archeologie vpravil. Svým nadšením a zájmem si získal respekt představených. Roku 1899 - to mu bylo pětadvacet let - ho Francouz sir Gaston Maspero, ředitel správy starožitností, jmenoval inspektorem pamětihodností v Horním Egyptě a Núbii. A když ho Maspero představil lordu Carnarvonovi a požádal ho, aby mu dělal průvodce, ochotně přijal. Byla to skvělá příležitost pro obě strany.

* * *

Scenérie dramatu, v němž měli vystupovat Tutanchamón, lord Carnarvon a Howard Carter, má děsivou vážnost - Údolí králů. Jméno zní velmi vznešeně, ale místo samo je odlehlé, nepřívětivé, vyprahlé a opuštěné.

Za starodávných časů se stejně jako dnes cestovalo do Údolí z Théb (dnešního Luxoru), ležících na Nilu asi 720 km jižně od Káhiry. Za řekou se táhne asi pětikilometrový pás planiny zúrodňované každoročními záplavami. Místo, kde orná půda přechází v poušť, se za tisíce let posunulo jen o pár metrů. Odtud se holý terén zvedá zprvu postupně a pak v dynamickém crescendu k vysokému útesu zvanému Dár al-Bahrí. Na úpatí útesu je Údolí králů.

Pro starověké Egypťany bylo nade všechno důležité, aby jejich tělesná schránka měla zajištěny veškeré potřeby v záhrobí a aby zůstala neporušena na místě, které bylo pro ni zbudováno. Nejstarší králové se toho snažili dosáhnout tím, že nad ostatky vztyčovali pyramidy, doslova hory kamene. Zkoušelo se všechno, nač mohl lidský důmysl přijít a co se dalo zaplatit. Vstup uzavíraly několikatunové žulové monolity. Stavěly se falešné přístupy, vysazovaly tajné dveře. Všechno nadarmo. V tom nekonečném zápoleni mezi těmi, kdo chtěli skrýt své poklady navěky, a těmi, kdo je chtěli získat pro sebe, bez milosti prohrávali ti první.

Na počátku 18. dynastie, kolem roku 1580 př. n. l., téměř neexistoval v Egyptě královský hrob, který by nebyl vyloupen. Tehdy se Thutmóse I., jeden z největších vladařů Egypta, rozhodl skoncovat s tradicí a vybudoval si hrobku zcela jinou, skrytou v podzemí. Vybral si k tomu údolí pod velkým útesem, který čněl za Nilem proti jeho hlavnímu městu Thébám.

Všichni další monarchové 18. dynastie následovali jeho příkladu a za pět set let trvání impéria byly loupeže hrobů ojedinělými případy. Ale v 19. a 20. dynastii (přibližně období 1320 až 1200 př. n. l.) se vylupování hrobek opět nesmírně rozmohlo a postihlo všechny soudobé velké panovníky.

Howard Carter léta pečlivě sledoval všechny archeologické objevy, více i méně významné, a věděl o každé královské hrobce či mumii. Od samého počátku své archeologické dráhy byl přesvědčen, že Údolí nevydalo ještě všechna svá tajemství, i když každý v dlouhé řadě vědců nebo, hledačů pokladu si byl jist, že právě on prozkoumal celou oblast beze zbytku.

Roku 1875 byl v Dár al-Bahrí učiněn objev do té doby nejpozoruhodnější. Rodina profesionálního vylupovače hrobek - jménem Abdar Rasúl - našla ve skále vytesanou místnost s ne méně než čtyřiceti mumiemi králů z 18. až 21. dynastie, které sem byly společně uloženy v posledním zoufalém pokusu oklamat zloděje.

Tento fenomenální objev přesvědčil historiky, že tentokrát už Údolí vydalo opravdu své poslední tajemství. Nicméně roku 1902 dostal americký milionář Theodore Davis koncesi pro tuto oblast a roku 1907 učinil řadu nálezů poukazujících přímo ke králi Tutanchamónovi.   

Příští rok našel na vršku nedaleko dvou jiných známých hrobů nedotčenou šachtu. Nebyla nijak označena a neobsahovala nic mimořádného - asi 40 keramických nádob s plátnem a množství hliněných šálků a podobných věcí. Zjistil, že „víko jedné nádoby bylo porušeno a převázáno látkou, na niž bylo napsáno Tutanchamónovo jméno". Ale celý objev byl tak skromný, že se nad ním nikdo příliš nezamýšlel.

Nakonec i Davis prohlásil, že Údolí je vyčerpáno, vzdal se svých práv a koncesi získali lord Carnarvon s Howardem Carterem. Při jejím podpisu řekl Maspero oběma, že podle jeho názoru to, co mohou vykopat, jim neuhradí ani výlohy. Ale Carter si byl pevně jist, že v Údolí králů je ještě hrobka jednoho faraóna a že tím faraónem je Tutanchamón.

Pokračování


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 386