dachauZáhadný útěk z koncentračního tábora Dachau - Mysterydogs reagují na kapitolu z knihy: Jones Frank P.: Tajemné síly, Dialog, 1995 (originál The Mysterious Events, New York, 1994).

 

 


Popis události

O půlnoci ze 7. na 8. ledna 1934 se skupině 23 vězňů podařil mysteriozní únik z koncentračního tábora Dachau.

Ještě před válkou, v roce 1933, nechal Hitler, resp. Himmler v Dachau u Mnichova zřídit koncentrák pro odpůrce nacistického režimu. O širokém spektru původu vězňů vypovídá i složení skupiny uprchlíků, která sestávala z 22 levicových aktivistů či komunistů, avšak byla vedena židovským rabínem Davidem Eisenem, pocházejícím z Mnichova.

Na “normální“ útěk z tábora s elektrickým oplocením a ostrahou SS nebylo ani pomyšlení. Rabín však zvolil cestu židovské mystiky, kterou zřejmě bylo možno aplikovat i na německé “Genossen (soudruhy)“. Bylo třeba jakéhosi rituálního půstu, tedy nikdo ze spiklenců nesměl 48 hodin před stanoveným termínem útěku nic jíst ani pít. Dvě hodiny před půlnocí, na kterou byl útěk stanoven, měli vězňové, přebývající v baráku 32/C, sešít na podlaze své deky dle Eisenova návodu do tvaru šesticípé židovské hvězdy. Přesně o půlnoci se měli pod touto pokrývkou všichni skrýt a opakovat zaklínací formule, které jim bude rabín předříkávat. Následovat mělo jakési odhmotnění zúčastněných a jejich zmizení z tábora.

Jak to tak bývá, obvykle se najde nějaký zrádce. Zde jím byl jiný vězeň, jistý Joseph Konrad. Od něj vzešla informace o chystaném útěku a postupovala dále služební hierarchií následujících funkcionářů tábora: Scharführer Hass, Untersturmführer Mack, Sturmbannführer Karl Erbach (zástupce velitele tábora); ten zorganizoval protiakci: O inkriminované půlnoci vtrhli ozbrojení esesáci do baráku 32/C a těšili se, jak si zchladí žáhu na důvěřivých vězních, bezmocně se zmítajících na podlaze pod sešitými dekami. Marně! Vězňové byli skutečně pryč!

Do Dachau se hned 9. ledna dostavil sám Heinrich Himmler, aby organizoval vyšetřování. Možnosti úniku přes plot, tajného provezení osob náklaďákem či dokonce útěku podzemní chodbou, byly spolehlivě vyloučeny.

Osudy zrádců nebývají veselé. Konala se “úřední“ dohra celé akce. Konrad byl popraven. Erbach byl odvolán z funkce a odsouzen na 15 let. Polovina trestu mu byla později prominuta, výměnou za jeho nástup na ruskou frontu. Zde padl v bitvě o Moskvu.

Walter Ulbricht nechal 9. května 1965 odhalit v Berlíně pamětní desku 22 pohřešovaným levicovým politickým vězňům. Třiadvacátý, ideologicky nevyhovující (tedy ani nacistům ani komunistům) rabín Eisen, byl raději zamlčen.

Židovská mystika je bezpochyby fascinující. Proto zaujala i pana Jonese, jehož knihami s velmi atraktivními náměty jsou stále obložena snad všechna knihkupectví.

Svého času jsem tohoto autora obdivoval. Jak musí být pracovitý, jak rychle a dokonale, možná s týmem spolupracovníků, provádí své rešerše, jaké úžasné zdroje informací se mu podařilo získat; a což teprve moci tak někdy nahlédnout do jeho archivu. Dnes to vše začínám vidět trochu jinak.
pátrání

Po určité době svého pracovního pendlování mezi Českem a Švýcarskem jsem si uvědomil, že při objezdu Mnichova vlastně projíždím v blízkosti Památníku koncentračního tábora Dachau (KZ Gedenkstätte Dachau). Což se tam takhle jednou vypravit a na vlastní oči a uši se seznámit se svědectvím o tomto fantastickém útěku?

Abych situaci poněkud připravil, zaslal jsem na kontaktní adresu Památníku e-mail, ve kterém jsem vyjádřil svůj zájem o tuto pozoruhodnou událost z dějin tábora.

Rychle a ochotně mi odpověděl odborný pracovník archivu Památníku, pan K. Obsah odpovědi byl však zdrcující. Doufaje v nějaký omyl, napsal jsem ještě jeden či dva upřesňující dotazy. Odpovědi pana K. však byly vždy jednoznačné:

    První vězeň, kterému se z koncentračního tábora Dachau podařil útěk, byl jistý Hans Beimler v roce 1933. Později se podařilo některým jednotlivým vězňům uprchnout z pracovišť, nacházejících se mimo území tábora. Avšak k útěku organizované skupiny vězňů z tábora Dachau nikdy nedošlo.

    O žádné z jmenovaných postav, tedy jak vězňů, tak funkcionářů tábora, včetně údajného zástupce velitele tábora, není v dokumentech tábora ani zmínka.

    V táboře byly baráky číslovány podle pořadí výstavby. V inkriminované době měl tábor pouze 10 baráků, existence baráku číslo 32 je vyloučena.

Závěr

K mysterióznímu útěku z koncentračního tábora Dachau, tak přesvědčivě popsanému panem Jonesem, nikdy nedošlo!
komentář 2

 Líčení pana Jonese je podvod, což by bylo mnohem výstižnější, než výraz “Erfindung“, tedy “smyšlenka“, který ovšem použil profesionálně zdvořilý pan K. z archivu Památníku.

Důvěřivci, pozor na pány Jonese, se kterými, jak se zdá, se v posledních letech trhá pytel.

Ti úplně nenapravitelní se mohou jít pokusit hledat pamětní desku do bývalého východního Berlína.

Z časopisu - ZAZ