Mohli staří Egypťané sami postavit gigantické pyramidy a chrámy? Lidé, kteří o tom jen četli, říkají, že ano, ale ti, kteří se prošli po Gíze, nad tím jen nevěřícně kroutí hlavou...

 

 

Verze Artura Conan Doyla

Teorie, že pyramidy jsou pozůstatkem jakési staré, technologicky rozvinuté civilizace, není nová. Už v roce 1929 otec Sherloka Holmese Artur Conan Doyle napsal fantastický román „Marakotova propast“. Jeho hrdinové se dostávají do jakéhosi města – ostrova, který se před tisíce lety ponořil na dno Atlantiku. Když si jeden z nich prohlíží staré budovy, uvědomuje si, že něco podobného viděl kdysi na zemi. Všechno mu připomíná chrámy v Jarmaku a Luxoru v Egyptě. Podle verze Conan Doyla byly egyptské stavby postaveny Atlanťany.

 

Obr.1 Přesné stáří tohoto kamenného monumentu není dosud známé

A Doyle, podle svědectví současníků, byl znamenitý mistr v kombinacích, vynikal výbornými analytickými schopnostmi. Proč se právě on zabýval Atlantidou?

 

Obr. 2 Významná «Inventární stéla» s nápisem o „restaurování“ Sfingy

Sfinga je starší 5000 let ?

Na čem postavil Doyle svůj román, není jasné. Každopádně se v jeho stopách vydalo mnoho následovníků.

Ti se domnívají, že množství egyptských památek jsou odkazy na předchozí pracivilizaci. Někteří je nazývají civilizací Atlantickou.

Tak např. Sfinga. Klasická egyptologie nás utvrzuje v tom, že byla postavena za vlády faraóna Cheopse, 2,5 tis. let př. n.l. Avšak před 50 lety byla v Egyptě nalezena tzv. „inventární stéla“, na které je obraz a nápis o tom, že Cheops pouze zorganizoval opravu této sochy. Opravit, ne, postavit!

Na počátku 90. let americký geolog Robert Shoch dokázal, že vertikální brázdy na těle Sfingy jsou stopy nikoli větrů, ale dlouhotrvajících lijáků. A takové lijáky proběhly v Egyptě naposledy před 8.000 lety!

Je zajímavé, že poté, co toto zjištění vešlo ve známost, egyptské úřady zakryly Sfingu lešením a došlo k další restauraci – od té doby už žádné takové brázdy nejsou zřetelné. Také „inventární stéla“ byla náhle ukryta pracovníky Káhirského muzea mimo běžné návštěvní okruhy a místo ní byla postavena jiná. Na dotazy návštěvníků pracovníci muzea odpovídají pokrčením rameny. A tak je známa pouze ze stránek alternativní literatury.

Je také známo, že na stavbách jsou stopy po vysoce rychlostních otáčivých nástrojích. Navíc, mnohé staré stavby připomínají bunkry – polopodzemní stavby, nad kterými vznikly pyramidy, které snad měly kopírovat to, co nad nimi stálo předtím. A původních pyramid, postavených pracivilizací, zůstalo jen pár – 3 v Gíze, 2 v Dašúru, a 1 v Medině, možná ještě jedna v Abú Roas, ale není jasné, je-li to pyramida nebo bunkr. A ostatní pyramidy – to jsou dostavené stavby faraóny, podle původních vzorů. A proč takové odolné stavby, které by odolaly i jaderným výbuchům? Co té staré civilizaci hrozilo? Válka? Potopa? Jiná přírodní katastrofa? Pouze to může vysvětlit náhlé zmizení dávné pracivilizace.

Proč, kromě staveb, nezůstalo více materiálních stop takové civilizace?

Ale ano, takových stop bylo nalezeno mnoho. Např. v Gíze byla nalezena železná drť, ze které se ukázalo, že obsahovala velké procento manganu, což odpovídalo vysoce legované oceli, která se dnes používá např. v konstrukci tanků nebo v nástrojích na opracování minerálů. Za kolik let by zkorodoval takový nástroj, když už 8.000 let v Egyptě pořádně nepršelo?

Někdo hovoří o Atlanťanech, kteří se po zániku jejich civilizace rozprchli do různých částí světa, a sehráli úlohu bohů a polobohů v méně rozvinutých oblastech. Jiní hovoří o návštěvnících z vesmíru, kteří přinesli jinou kulturu a vědomosti.

Na počátku 3. století př. n.l. egyptský historik Manethon publikoval svou Historii Egypta. Do dnešních dob se nezachovala celá, ale odvolávají se na ni historici po přelomu tisíciletí.

Manethon sestavil chronologii egyptských vládců. Klasická egyptologie z toho uznává pouze „dynastickou část“, ve které je řeč o známých faraónech – lidech. Manethon však hovoří o prvních egyptských vládcích – bozích, kteří vládli před 10 – 12 tisíci lety.

Mnoho se hovoří o tom, jak bylo možné ustavit milióny tun kamenných kvádrů. Což si položit jinou otázku, neméně zajímavou. Jak byly kameny opracovány? Nejde jen o řezání kvádrů, ale i o jejich dopracování do konečné podoby. Občas se zachovaly stopy po nástrojích, i stopa po tloušťce řezu.

 

Na plátech z černého bazaltu, rozložených u chrámu vedle velké pyramidy, jsou vidět stopy po kotoučové pile. (obr.3) Dnes je poháněna hydraulicky, pneumaticky nebo elektricky. Staří Egypťané však neměli ani jedno. Kde se tedy v Egyptě vzala?

Pokud stavitelé pracovali ručními pilami z mědi, nemohli by vůbec práci zvládnout. I s dnešními pilami s diamantovými hroty by to byl nadlidský výkon.

 

Fragment žulového obelisku v Jarmaku. Leží 10 m od turistické trasy. Jsou na něm podivné otvory o průměru 1 cm do hloubky 10 cm. Některé jsou pod úhlem 10 – 20 stupňů. Udělat něco takového ručně v žule není možné. (obr. 4) 

  

Obelisk, ležící na břehu posvátného jezera v Carnaku. Je vidět dekorativní rýha o šířce 3 mm a hloubce 1 cm. Prý to bylo zhotoveno nástrojem podobným hřebíku. (obr. 5)

 

Artefakt z jižní Sakkáry, kam turisté nemohou – blok z černého bazaltu. Blok byl vyříznut po celé své délce – jsou vidět stopy kotoučové pily. Druhá část se pokoušeli odřezat ručně. Na první pohled je vidět rozdíl. (obr. 6) 

 

Vchod do dosud zavřené části Carnackého chrámu. Úplně nahoře je v žule udělán polokruhový otvor, který byl, podle úvah vědců, používán k mechanismu otvírání dveří. Stroje, které by toto vytvořily, byly sestrojeny teprve před 10-15 lety. (obr. 7)

 

Asuánské kamenolomy. Otvory vedou do hloubky několika metrů. Průměr je takový, že by se do nich vešel ležící člověk. Takových šachet je zde mnoho. Podle egyptologů byly otvory udělány proto, aby se zjistila směr trhlin v masívu. To je nesmysl – proč by se dělal takový otvor, když se to dalo zjistit zvnějšku? Ale otvor jasně ukazuje, že byl vytvořen jakousi frézou. (obr.8)

Stopy této pracivilizace nám ukazují, že pracovala s žulou jako my s plasty.

 

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 261