V roce 1830 vyšlo v USA první vydání Knihy mormonů, jež se později stala opěrným pilířem jedné z nevlivnějších náboženských sekt. V knize se prohlašuje, že tvůrci amerických předkolumbovských civilizací byla právě různá semitská plemena. 

 

 

Praktičtí mormonští duchovní pastýři se neomezili na autoritu svaté knihy, nýbrž založili ve státě Utah za peníze vybrané od svých oveček celé universitní středisko, jež se stalo semeništěm jejich názorů. Pod zástěrkou vědeckosti se tam snaží vzkřísit nejapné teorie dávno minulých staletí. V roce 1953 uveřejnili v universitním bulletinu dva články věnované rozboru motivu kříže v mayském umění. Autoři tvrdí, že staří Mayové znali biblický mýtus o potopě světa, že křesťanské učení proniklo do Ameriky dávno před Kolumbem, že hlavní mayský bůh není nikdo jiný než vlastně sám Ježíš Kristus.

Mohlo by být ve všech podobných hypotézách aspoň zrnko pravdy?

Dnes už víme, že symbol kříže se vyskytuje u mnoha starých národů a byl obvykle spjat s uctíváním ohně nebo Slunce. Samo křesťanství převzalo tento symbol od starobylých pohanských náboženství. Kříž tedy rozhodně nemůžeme pokládat za něco, co by jednoznačně svědčilo pro určité náboženství, tím méně pro křesťanství. Je ostatně zajímavé, že se v Mexiku vyskytuje vyobrazení kříže na hliněných nádobách, vyrobených již před naším letopočtem, tedy dávno předtím, než vzniklo křesťanství.

A potopa?

V roce 1927 našli geologové při vykopávkách ve městě Ur třímetrovou vrstvu naplavené půdy. Bylo to ve velké hloubce a přitom celá vrstva byla naprosto nedotčená, bez jakékoli stopy lidské činnosti. Jediné možné vysvětlení bylo zde hledat ve velké povodni. Kdysi dávno došlo v sumerské zemi k opravdové potopě, jež zaplavila veškerou úrodnou půdu mezi pohořím Elama a syrskou pouští. Jde o území dlouhé 500 km a široké 150 km. Dá se tím vysvětlit pozoruhodná shoda biblické legendy o potopě s dávným vyprávěním o Gilgamešovi a s pověstí o potopě ve starých sumerských rukopisech. Tato historicky „spolehlivá“ potopa pochopitelně nevyhubila celé lidské pokolení. Byla to pravděpodobně jen neobyčejně rozsáhlá povodeň, jaká není zvlášť vzácným zjevem v deltě Eufratu a Tigridu.

 

Potopa, k níž došlo ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem, zničila celou neolitickou kulturu El-Obeid. V třetím tisíciletí byl na základě legend o dávné potopě vytvořen vynikající sumerský epos o Gilgamešových hrdinských činech. Barvitě se v něm líčí, jak v době strašlivé potopy, jež zemi postihla, se zachrání z milosti bohů jediný člověk, Utnapištim — prototyp biblického praotce Noe. Sumerská pověst se v různých variantách zachovala až do počátků naší éry, kdy byla přejata do bible v podobě legendy o potopě.

Také Mayové, stejně jako většina starodávných národů, měli pověstí podobného obsahu. Věřili, že svět byl celkem čtyřikrát zničen přívaly vody, padajícími z nebes. Bezejmenný umělec zachytil tento strašný obraz v Drážďanském mayském kodexu. (obr. 2) (1)

Odkazy

(1) Drážďanský mayský kodex. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dr%C3%A1%C5%BE%C4%8Fansk%C3%BD_kodex 

Pokračování příště

 

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 236