V červnu 1941 sovětští archeologové odkryli několik hrobek mauzolea Gur - Emir v Samarkandu.

Okolnosti těchto nálezů, obecně málo známé, jsou opředeny množstvím záhad… 

 

Tak se psalo v záhadné knize…

Pověsti o ní a záhadných starcích, kteří ji přinesli, se donesly i do evropské části města, kde žil inženýr Mauer. Ten se proslavil v roce 1932. Díky jeho projektu se podařilo napřímit jeden z minaretů v medrese Ugulbeka, který se hrozivě naklonil a hrozilo jeho zřícení.

Inženýr však nad hrobkou Ugulbeka provedl v roce 1925 pokusy, kterými zjistil, že se v ní nachází paramagnetické těleso a možná i další předměty.

Mauer svými názory dovedl zaujmout středoasijského historika Massona, který v roce 1929 podal do Uzbekistánského Sovnarkomu (sovětský lidový komisariát – tj. vláda) návrh prozkoumat hrobku.

Jenže poté jak Mauer, tak i Masson, s udivující jednomyslností, se odtáhli od tohoto úkolu. Mauer například začal tvrdit, že špatně interpretoval měření přístrojů. Připomeňme, že to byl vzdělaný a zkušený inženýr.

Ale najednou se začalo doporučení Massona křísit a začal se připravovat průzkum hrobky. Proč tak najednou?

Hledání rukopisů Navoi bylo úplným nesmyslem – když se narodil, Timúr už dávno ležel v hrobce.

Začalo se však říkat, že v hrobce je pověstná Timúrova šavle, která by se nyní, když Hitler zachvátil celou Evropu, mohla stát důležitým artefaktem, využitým v propagandě. 

Ale objevily se i pověsti, že se nad hrobkou Gur – Emír objevilo záhadné světélkování.

5. června 1941 byla otevřena hrobka Šachrucha, 17. června 1941 hrobka Ugulbeka.

Práce však šly pomalu, jako by je brzdily záhadné síly. Ve sklepě každou chvíli nesvítila světla a ani přivolaný elektrikář nemohl najít příčinu poruch. Pracovníci nejednou slyšeli záhadné hlasy a pociťovali obtíže s dýcháním.

19. června 1941 expedice přistoupila k otevření hrobky Timúra.

Nejprve sňali náhrobek – hrubě otesanou masívní desku z šedého vápence, jehož povrch chránila tenčí deska s posvátnými nápisy. Náhrobek vážil 240 pudů (1 pud = 16,4 kg). Pod deskou ležela vrstva 10 cm sádry a hlíny. Pracovníci začali vrstvu odstraňovat.

V tu chvíli seběhl po žebříku do hrobky mladý filmař Malik Kajumov (5), který se přidal k expedici z Taškentského kinostudia. Řekl vedoucímu výzkumů, profesoru Kary-Nijazovovovi, že před hrobkou stojí tři starci s velmi vážným výrazem v tváři a žádají o vyslyšení. Profesor nařídil přerušit práce a vyšel před hrobku.

Obr. 1 Sadriddin Ajni

V tuto chvíli k mauzoleu došel známý spisovatel, klasik tádžické literatury Sadriddin Ajni (6) se svým 13 letým synem Kamalem, který tehdy žil v Samarkandu.   

Ajni nebyl členem expedice, ale živě se o vykopávky zajímal a často expedici v Gur Emír navštěvoval.

Před vchodem stáli tři šedovlasí starci, v dlouhých bílých chalátech a tubetějkách na hlavě. Jeden ze starců vyndal z mošny knihu v kožené vazbě a podal ji filmaři Kajumovovi.

Další starci řekli vedoucímu výzkumu – otevírat hrobku velikého emíra není možné. Je tam ukryt Duch války. Pokud bude vypuštěn na svobodu, do dvou dní vypukne strašná válka, jak se píše v této knize.

Kajumov proběhl očima řádky v knize a předal ji Kari – Nijazovovi. Při tom, jak později vypověděl Kamal Ajni, ji filmař držel vzhůru nohama. Zjevně neznal jazyk farsi, a kniha byla napsaná persky.

Kary–Nijazov předal knihu Sadreddinu Ajni, který byl znalcem starých rukopisů a manuskriptů.

Obr.2 Malik Kajumov 

Zdálo se, že profesor je připraven vyslyšet starce a zanechat průzkumu.

Ajni proběhl očima text knihy, prolistoval ji a řekl: „Tato kniha je nazvána Džung – noma a představuje sborník legend o době Timúrovy vlády. Není možné ji nazvat jako starou – vznikla ne déle než před sto lety. Úvodní strana byla udělána ručně.“  Knihu vrátili starcům.

Práce však pokračovaly. Poté, co byla odstraněna vrstva hlíny, bylo pod nimi objeveno pět masivních desek, naskládaných vedle sebe. Pod nimi se nacházela hrobka velikého emíra.

Desky odkrývali až pozdě v noci. Sklep byl osvícen mnoha lampami. Kajumov filmoval každý postup prací. Přítomen byl i významný antropolog, profesor Gerasimov, který podle částí lebky rekonstruoval tvář Timúra, Ugulbeka, Šachrucha i Miranšáha.

Podle vzpomínek Gerasimova byla uvnitř dřevěná okovaná rakev. Železo však bylo už zkorodované. Když rakev otevřeli, vyšel z ní takový zápach, že se všem zatočila hlava. Psali o tom jak Kary – Nijazov i Kajumov. Zápach připisovali smole a bylinám, které byly použity při balzamování Timúrova těla.

Možná z rakve vyšlo i něco jiného?

Za dva dny, přesně podle legendy, začala 22. června 1941 strašná válka …

 

Odkazy

(1) Gur-e Amir. Wikipedia, Internet: http://en.wikipedia.org/wiki/Gur-e_Amir

(2) Tamerlán. Wikipedia, Internet: http://en.wikipedia.org/wiki/Tamerlane

(3) Ališer Navoi (1441, Herát – 1501, Herát), turkmenský básník, filozof, psal v jazyce farsi. Wikipedia, Internet: http://ru.wikipedia.org/

(4) Nádir – šáh. Wikipedia, Internet: http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1dir_%C5%A0%C3%A1hv

(5) Malik Kajumov. Wikipedia, Internet:  http://ru.wikipedia.org/

(6) Sadriddin Ajni. Wikipedia, Internet:  http://ru.wikipedia.org/

 


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 229