V červnu 1941 sovětští archeologové odkryli několik hrobek mauzolea Gur - Emir v Samarkandu.

Okolnosti těchto nálezů, obecně málo známé, jsou opředeny množstvím záhad… 

 

Když se postavily základy, Baraka pronesl strašlivou kletbu, ukončenou právě tím slovem, které znal jen on…

Ale dříve, než mohl završit svoje poslání, Baraka odešel do jiného světa.

Timúr pochopil, že se blíží čas i jeho smrti. Nařídil proto uložit tělesné pozůstatky Baraka do dočasné hrobky. Teprve až po smrti velikého emíra měly být přeneseny do mauzolea Gur – Emir.

Timur věřil, že nejen magické prokletí, ale i nesmrtelný duch Baraka bude chránit jeho hrob od nezvaných návštěvníků.

Předtucha hrozného emíra neklamala, píše se ve staré knize. 18.února 1405 náhle zemřel u města Otrar během pochodu do Číny.

Timur nařídil svému synu Šachruchovi a vnuku Ulugbekovi najít nefritový trůn, zhotovit z něj náhrobek a usadit ho jako desku v Gur – Emír nad jeho hrobkou…

Legenda o nefritovém kameni

Mezi potomky Čingischána se uchovávala legenda o zeleném nefritovém kameni.

Původně obrovský kus nefritu spočíval v paláci čínského císaře a byl uctíván jako posvátná relikvie. Čingischán se ho zmocnil a nařídil odvézt ho, ale nepodařilo se mu to.

Po chánově smrti se kámen objevil u jeho syna Čagataje, kterému patřily země Střední Asie.

Jeden z potomků Čagataje přenesl své hlavní město do Karši a dal zhotovit z nefritového kamene trůn.

Obr.1 Tamerlán (1336 – 1405) - rekonstrukce podoby provedená profesorem Gerasimovem podle lebky z mauzolea, odkryté v červnu 1941

 

Čínský císař chtěl nejednou od Mongolů svatou relikvii vykoupit. Nabízel za něj ohromné bohatství nebo stejné množství nefritu. Mongolové jej ale nedali.

Timúr, přesvědčený o čarovné moci kamene, se rozhodl, že se jej zmocní. Jenže když obsadil Karši, trůn v paláci nenašel. Vojáci převrátili naruby celé město i okolí, ale trůn nenašli.

Po smrti Timura vládli v Karši Mongolové do roku 1425, kdy se vlády ujal Ugulbek. Když vešel do paláce uprchlého mongolského vládce, uviděl tam v hlavním sále dlouho hledaný nefritový trůn.

Relikvii poté odvezli do Samarkandu na saních. Vpředu jely zvláštní oddíly, které upravovaly terén.

Nejlepší samarkandští mistři zhotovili z trůnu náhrobek – oddělili pravoúhlou desku a vyryli na ní arabské přísloví.  

Mauzoleum Gur – Emir je vybudováno ve dvou úrovních. V nejnižším podzemním patře jsou umístěny hrobky. V horním patře, v prohlídkovém sále jsou náhrobky, přesně nad příslušnými rakvemi. Desky z temně zeleného nefritu umístili právě v tomto sálu, nad hrobkou Timúra. Tak se u hrobek umístila třetí linie obrany.

 

Pokračování

 


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225