V červnu 1941 sovětští archeologové odkryli několik hrobek mauzolea Gur - Emir v Samarkandu. Okolnosti těchto nálezů, obecně málo známé, jsou opředeny množstvím záhad…

 

 

Poslední roky života veliký a strašlivý Timur často přemýšlel o tom, co se stane po jeho smrti…

Veliký emír se obával, psalo se v knize, že se najdou lidé, kteří budou chtít rušit jeho věčný spánek. 

Obr.2 Timúrova říše

Rodokmen Timura sahal až k samotnému Čingischánovi a chtěl se mu co nejvíce podobat. Věděl, že Čingischán se nechal pohřbít v pusté stepi, přes jeho hrob se přehnala stáda koní, aby ho nikdo nikdy nenašel a nerušil v jeho odpočinku. Jenže doba se změnila a Timúr musel vyhovět tradicím muslimského obřadu a jako pravověrný muslim musel být pohřben v hrobce.   

Ale i tak si Timur vybral Strážce, schopné ochránit místo jeho odpočinku do Strašného soudu.

První ochranou se mělo stát magické prokletí.

Druhým nesmrtelný duch seída, jednoho z potomků proroka Muhammada.

A třetí – temně zelený nefritový kámen…

Timúrův nejbližší člověk byl jeho duchovní rádce, seíd Baraka, vysoce vzdělaný, navíc ovládající mnohé magické a jasnovidné schopnosti. Prováděl různé divy a uměl prý navázat kontakty s oním neviditelným světem, nedostupným prostým smrtelníkům.   

Lidé věřili, že Baraka je schopen v létě pokrýt řeky ledem, nebo v zimě dát rozkvést vinohradům…

Říkalo se, že se uměl rozdvojit, a pobývat na dvou odlišných místech.

Říkalo se také, že Baraka uměl nějaké slovo, které činí jakékoli místo lidem nepřístupným…

V březnu 1403 náhle zemřel Mohammed – Sultan, oblíbený vnuk Timura, kterého emír chtěl udělat svým následníkem. Hluboce otřesený a zachmuřený Tímúr dal pro něj postavit mauzoleum Gur – Emír. Počítal s tím, že jednou zde spočine i on sám.

 

Pokračování


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 223