Carl Sagan, ředitel Laboratoře planetárního studia, profesor astronomie a kosmických věd na Cornellově univerzitě v USA a nositel Pulitzerovy ceny za literaturu (1), prohlásil na zasedání Americké astronautické společnosti před více než dvaceti lety: „Náš nepatrný kousek všehomíra mohl být během několika minulých miliard let tisíckrát navštíven mimozemskými civilizacemi. Nejméně jedna z těchto návštěv se mohla uskutečnit v historické době."


Tento pokrokový vědec, který byl v poslední době za své postoje i vězněn, se znovu vyznal ze svého přesvědčení v knize „Náš kosmos“, jež se stala v Evropě v roce 1982 bestsellerem:

  • „Již dlouhá léta se zabývám otázkou, zda je možný život i mimo naši planetu, jak asi vypadá a z čeho je vytvořen, a jestli existuje, je-li ze stejných molekul jako na Zemi... Máme plnou důvěru, že se nám velmi brzy, z hlediska kosmického pojmu času, podaří mírovými prostředky připojit naši planetu k nějakému uspořádanému společenství, jež chrání a váží si veškerého pozemského života a chystá se k velkému kroku - začlenění do galaktické, komunikativně připravené společnosti."

Podobný názor zastává mnoho světových odborníků.

Odkud pramení víra vědců v existenci mimozemských civilizací a v jejich možnou návštěvu naší planety? Mimo jiné i z toho, že v kosmu lze v současné době pozorovat několik miliard galaxií, a každá se skládá asi ze sta tisíc sluncí a jejich planet. Nepředstavitelné množství planet v kosmu, kde by mohl vzniknout život.

Proč by měl existovat jen na jedné z nich?

Naopak lze předpokládat pravděpodobnost takové planety, která se technologickým mistrovstvím vyrovná naší, nebo ji ještě předčí. Studium možnosti komunikace s mimozemskou inteligencí se stalo vědeckou disciplínou. První konference tohoto druhu, jež byla zorganizována společně Akademií věd SSSR a Národní akademií věd Spojených států, se konala v roce 1972 v Arménii. (2) Byl pro ni zvolen výstižný akronym CETI (spojení s mimozemskými civilizacemi, ale také jméno poměrně nedaleké hvězdy Tau Ceti, podobné našemu Slunci, jejíž soustava je kandidátem na možný život). Od CETI vědci přešli postupně k SETI (pátrání po mimozemských civilizacích). Od té doby uspořádala tato organizace četná zasedání. Problematikou mimozemského života se začaly zabývat také Mezinárodní astronomická unie a OSN. Pro naše účely je důležité zasedání Všesvazového sympozia hledání rozumného života, pořádané AV SSSR a Estonskou akademií věd v roce 1981 v Tallinu, na kterém se hovořilo nejen o formách možné komunikace s mimozemskými civilizacemi, ale i o problematice hledání stop kontaktu s nimi na naší modré planetě.

Hlavní slovo k této otázce měli známí vědci — L. M. Gindilis, M. Agrest (3) (4) a V. Avinskij.

Připomeňme si alespoň některé závěry L M. Gindilise:

  • „Zamyšlení nad problémy přímého kontaktu s mimozemskými civilizacemi vede k položení otázky o možnosti návštěv Země představiteli vysoce vyvinutých mimozemských civilizací v minulosti i přítomnosti. Tato otázka se zkoumá v rámci paleoastronautiky, nebo přesněji řečeno v rámci problému paleokontaktu. Tento směr naráží na jisté potíže v důsledku krajních tendencí. Jedna z nich spočívá v nekritickém vztahu k faktům, v zálibě příliš kvapných a neodůvodněných závěrů. Druhá popírá vlastní formulaci otázky a má krajně negativní vztah k oblíbeným bádáním v této oblasti. Myslím, že obě tendence jsou stejně škodlivé; je třeba proti nim postavit originální vědecký výzkum problému. V minulých letech nashromáždila paleoastronautika obsáhlý materiál, který nás nutí v mnohém změnit naše představy o kultuře dávných civilizací. Je třeba přiznat, že máme sklon podceňovat nejen úroveň jejich vědeckého a technického rozvoje, ale i hloubku filozofického zevšeobecnění. Pokusy vysvětlit (z našeho hlediska) neoprávněné znalosti starověkých civilizací buď mystifikací, nebo pozdějším přejímáním, nejsou podle mého názoru přesvědčivé... Nechybujeme, když se pokoušíme objasnit například překvapující znalosti Dogonů tím, že je přejímáme z misionářských zdrojů? Čímž nechci tvrdit, že je Dogoni získali přímo od přistěhovalců ze Siria, nebo že terasu v Baalbeku postavili lidé pocházející z Altaira. Podle mého názoru svědčí zkušenosti nashromážděné paleoastronautikou jen o tom, že některé ze známých starověkých civilizací zachovávají stopy styků s vysokou kulturou. Nevíme, jaké jsou prameny této kultury. Připusťme předpoklad, že má kosmický původ, ale takový závěr je samozřejmě nutno důkladně zdůvodnit.“

V. I. Avinskij doplnil názor metodickým hlediskem:

  • „Problém kosmického kontaktu je základním celovědeckým problémem. Představuje přirozený historický přístup v prozkoumání problému paleokontaktů, o jejichž možnosti mít objektivní charakter se vyslovil již K. E. Ciolkovskij... Jako ,důkaz' kontaktu mohou sloužit předměty a stopy ve výtvorech a památkách dávných pozemšťanů. V počátečních etapách není účelné hledání izomorfního rozumného života, nýbrž hledání sobě podobného, založeného na principu antropokosmismu. Pátrání po stopách činnosti mimozemských civilizací logicky směřuje k anomálním jevům, fenoménům ... Dozrává nutnost vypracovat komplexní program „Paleokontakt.“


Hledání stop a jejich objevení je přirozeně velmi složité. Je třeba proniknout do legend a mytologie, starobylých písemných a jiných materiálních odkazů kultur, snažit se oddělit mimořádné a neevoluční znalosti v oboru lékařství, astronomie, stavebnictví, nalézt tajné knihy a střežená fakta minulosti.

Podivuhodné znalosti některých kultur jsou středem zájmu vědců. Nalezené památky jako by vyjadřovaly: měli jsme teleskopy, dalekohledy, elektřinu, počítače, matematické a astronomické znalosti vyššího řádu, uměli jsme pracovat s materiálem. Na druhé straně se nabízí problém netechnické civilizace. Je proto již dnes možné hovořit o nějakých materiálních stopách, na kterých by se odrážel mimozemský vliv? Úvodem řekněme spolu s L. M. Gindilisem, že takový záměr je nutno náležitě zdůvodnit. Zatím se nám to oficiálně nepodařilo. Bude jednou taková možnost? Může přinést podobný poznatek například studium megalitických staveb a památek?

Podívejme se na jeden z nejvíce diskutovaných stavebních zázraků dávnověku — na terasu v Baalbeku. Jde v podstatě o kamenné kvádry z Jupiterova chrámu, který stál na obrovité kamenné základně ve středu akropole Heliopolisu. Základnu tvořily tři kvádry, zvané trilitón, z nichž každý dosahoval dvacet metrů délky, pěti metrů výšky, čtyř metrů šířky a téměř tisíc tun hmotnosti. Čtvrtý kvádr v terase chyběl. Později byl nalezen nedokončený v kamenolomu nedaleko Baalbeku. Je ze všech největší a váží přes tisíc tun.

Obr.1 Zdi pevnosti Sacsayhuaman (Peru)

Nechme o tom hovořit povolané. Například M. M. Agrest v knize „Kosmonauti starověku“ (5) píše:

  • „Na některých místech naší planety se zachovaly zbytky starověkých staveb, které překvapují svými rozměry, jedinečností konstrukce a různými záhadnými detaily. Pověstný trilitón baalbecké terasy, ležící v podhůří Antilibanonu, tvoří obrovské, nahrubo opracované kvádry, dlouhé bezmála dvacet metrů a vážící kolem tisíce tun. Byly přivezeny z kamenolomu a vyzdviženy do výše sedmi metrů. Takový úkol by byl krajně obtížný i za pomoci dnešní techniky. V lomu však zůstal jeden kvádr, už otesaný, avšak dosud spojený se skálou. Je dlouhý jedenadvacet metrů, široký 4,8 metru a vysoký 4,2 metru. Čtyřicet tisíc lidí by mělo co dělat, aby jím pohnulo z místa. Až dodnes se nepodařilo uspokojivě odpovědět na otázku — kdo, kdy a proč vysekal v lomu tyto kyklopské kvádry?"

M. M. Agrest dále dovozuje, že stavitelé byli návštěvníci z dalekých planet, kteří používali tuto terasu k mezipřistáním menších raket při průzkumu naší sluneční soustavy. Proti Agrestově teorii vystoupilo mnoho odpůrců. Jejich hlavním argumentem byl čtvrtý kvádr, na němž byly nalezeny stopy dlát, kterými kameníci kámen opracovávali. A dláto nepatří mezi kosmické nástroje. Stoupenci Agrestovy teorie však poukazují na to, že stopy dlát nemusí mít časovou shodu s výrobou kvádrů jako takovou, zejména u tří použitých. A navíc mohou být tyto kvádry v terase odrazem znalostí vyspělejší civilizace.

Známý publicista dr. L. Souček se ve své knize Tušení souvislostí zabývá hlavně otázkou původu výroby kvádrů:

  • „Nevíme, kdy a kým byla terasa v Baalbeku z kvádrů zbudována, víme však určitě, že ne Římany. Ti jen odstranili fénický chrám boha Slunce, nalézající se snad ve zříceninách, a na jeho místě, na třech obrovských kamenných blocích, nazývaných trilitón, vztyčili Jupiterův chrám s nejvyššími až dosud použitými sloupy, vysokými dvacet metrů. Sama terasa byla tehdy už úctyhodně stará a je pochybné, zda jejími budovateli byli Féničané. Je velmi těžké, ne-li nemožné, provést typologické srovnání — trilitón totiž nemá, snad kromě zdi u Androsu (Bahamy — pozn. red.), obdobu a protějšek. Myslím však, že vznikl značně dávno, nejspíše před stavbou pyramid nebo přibližně v téže době. Není vyloučen ani původ daleko starší. l když nepodlehneme víře v báje a legendy, je jistě zajímavé, že Baalbek je v nich označován jako nejstarší sídliště vůbec — arabské rukopisy ho považují za sídlo Adama a praotce Noeho."

O možnosti zvedání kvádrů a jejich dopravy dr. Souček dále dovozuje, že hypotéza pomocí vrátků a kladkostrojů je nereálná: „Doposud nemáme pravděpodobnější vysvětlení než domněnku, že dávné civilizace disponovaly daleko pokročilejšími nebo jinými technickými prostředky, než připouštíme a než jim přisuzujeme.“ A vnucuje se otázka — odkud se tedy vzaly? Byly výsledkem evolučního vývoje nějaké starší civilizace, a které? Nebo dojdeme k závěru, že Baalbek mohl být stopou kontaktu v dávné minulosti?

Kámen jako možný doklad paleokontaktu vystupuje i v jiné zeměpisné poloze. Nedaleko města Mexika byla nalezena stupňovitá kamenná pyramida zvaná Cuicuilco. Zčásti je tato mohutná stavba zasypaná sopečnou lávou. Geologové lávu zkoumali a došli k závěru, že jediná v úvahu přicházející sopka, která mohla katastrofu způsobit — Cerro Xitle byla naposledy v činnosti před osmi tisíci lety! Pyramida tedy musela být stavěna před více než pěti tisíciletími před naším letopočtem, spíše ještě dříve, vezmeme-li v úvahu délku stavby. To je ovšem v době, kdy na tomto území neměla existovat vysoce rozvinutá civilizace. Posuneme časové hranice civilizací Mesoameriky, nebo šlo o místní stavitele?

Na některé otázky zatím neumíme odpovědět. Hledání mimozemských civilizací a možností paleokontaktu již ale není izolovaným fiktivním problémem. Je těsně spjato s rozvojem současné společnosti, její vědy a kultury. Stává se vědeckým programem.

Na závěr uveďme názor člena korespondenta AV SSSR l. Šklovského k této problematice:

  • „Za předpokladu, že ve vesmíru mohou existovat různá ohniska života, není důvodu k tvrzení, že by mezi nimi nemohla být i ohniska života rozumných bytostí. Vývoj živých organismů od nejjednodušších forem k nejsložitějším, to je velmi dlouhý a složitý proces, jehož základními hybnými silami jsou darwinovský přirozený výběr a mutace. Lze předpokládat, že to platí nejen pro pozemský, ale i pro mimozemský život..."

Ing. František Toth

Z archivu KPUFO

Odkazy

(1) Carl Sagan. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Carl_Sagan  
(2) First Soviet-American Conference on Communication with Extraterrestrial Intelligence. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/First_Soviet-American_Conference_on_Communication_with_Extraterrestrial_Intelligence  
(3) Matest M. Agrest. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Matest_M._Agrest  
(4) Matest M. Agrest. Wikipedia. Internet: https://ru.wikipedia.org/ 
(5) Matest M. Agrest: Космонавты древности. На суше и на море. Географгиз, 1961.

 

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1091