Kdy došlo k potopení Atlantidy? 

 

 

Teorie o potopení Atlantidy zaujala i astrofyzika Otto Mucka (1882-1956). Při svém bádání Muck našel dokument Mayů (Madridský kodex, který se nachází v knihovně v Madridu), který Atlantidu popisuje tak důkladně, jak to učinil Platón. Dokonce i počet obyvatel Atlantidy je stejný jak u Mayů, tak i u Platóna: 65 milionů.

V madridském dokumentu astrofyzik našel ještě jednu stopu, a to tvrzení, že příčina zkázy Atlantidy bylo zemětřesení, potopa a výbuchy vulkánů způsobené nárazem velikého vesmírného tělesa do Země.

To astrofyzik potřeboval — tedy důvod, který lze ověřit matematicky a geologicky. Trpělivě prozkoumal zápisy Platóna, čínské kroniky i zápisy Mayú. Všude se hovořilo o dni, kdy do Země udeřil velký planetoid. Byl to den, kdy Slunce, Měsíc, Venuše a Země byly v jedné přímce.

Z poznámek Platóna i ze zápisů Mayů vyplývá, že katastrofa měla nastat kolem roku 8490 před naším letopočtem. Muck spolu s několika dalšími astronomy vykonal desítky výpočtů a simulací, ze kterých vyplývalo, že taková poloha planet dle našeho kalendáře nastala 6. června roku 8498 př.n.l.

Další simulace potvrdily, že vytvořené gravitační pole následkem takové polohy nebeských těles mohlo přitáhnout jeden z mnoha asteroidů kroužících kolem Slunce na dráhu kolidující se Zemí. A to se přihodí jednou za miliardy let. Přesné výpočty prokázaly, že planetoid se vynořil z oběžné dráhy Merkura a zřejmě by proletěl kolem Země, kdyby nebyla ona osudná poloha dalších planet. A tak zamířil k Zemi a udeřil do ní ve 13 hodin.

Obr.1 Planetární konstelace 5.6.8498 př.n.l., 13 h., a let planetoidu A

Uvažování Muckovy skupiny vědců bylo prosté: Bylo nutné vypočítat místo pádu kosmického tělesa a v těchto místech pak hledat stopy po Atlantidě. K překvapení učenců, simulační výpočty ukazovaly cestu planetoidu, která směřovala k Mexickému zálivu a tedy do míst, kde již snímky pořízené z vesmíru odhalily veliký kráter.

Na základě jeho velikosti vypočítali velikost a hmotnost asteroidu, který udeřil do Země, a dle odhadu měl 600 km3 a jeden až dva biliony tun. Takový úder, vedle mohutného zemětřesení spojeného s erupcemi vulkánů, musel vyvolat v Atlantickém oceánu vlny vysoké 350 až 400 m. Katastrofa takového rozsahu postihla celou Zemi, došlo k náhlým klimatickým změnám a zřejmě i k posunu zemských pólů. Právě proto tehdy došlo k úplnému zalednění Antarktidy a Sibiře, tak náhle, že mamuti zamrzli s potravou v tlamě.

Možná zde je i počátek mýtů o potopě. (1)

Odkazy:

(1) Otto Muck und „Die Welt vor der Sintflut“. Atlantisforschung. Internet: http://wiki.atlantisforschung.de/ 

 

 

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1078