Atlantida podle Timaia

 

 

Základní a klíčový úsek pochází z dialogu Timaios, kde se praví doslova: „... vypravují totiž písma, jak vaše obec zastavila kdysi velikou moc zpupně se valící od Atlantického moře na veškerou Evropu i Asii. Tenkráte totiž bylo lze se dostati přes ono moře, neboť mělo před svým ústím, které vy dnes jmenujete ve své řeči Heraklovými sloupy, ostrov; ten ostrov byl větší než Libye a Asie dohromady a tehdejší cestovatelé mohli se z něho dostati na ostatní ostrovy a z těch ostrovů zase na celou protější pevninu, prostírající se kolem onoho pravého moře. Neboť toto naše moře, které leží uvnitř řečeného ústí, jeví se jako záliv se zcela úzkým vchodem; ale tam to jest vskutku moře, a zemi, která je úplně obklopuje, vším právem by bylo lze zváti pevninou v pravém smyslu slova.“ ... (IV, 24 e).

Národ zde zrozený byl „... panující nad celým tím ostrovem i nad mnoha jinými ostrovy a částmi pevniny. Mimo to pak ještě na této straně k nám vládli nad Libyí až po Egypt a nad Evropou až po Tyrhénii.“ ... (IV, 25 a)

Tato pasáž nám především říká, že Atlantida byla ostrov "větší než Libye a Asie dohromady". Libyí se v Antice běžně rozuměla oblast severní Afriky, Asií potom dnešní Malá Asie. Je tedy nutno pátrat po ostrově s velikosti v řádu statisíců čtverečních kilometrů, tedy minimálně velikosti Velké Británie, ale spíše Bornea ap. Zároveň se dozvídáme, že Atlantida ležela za Heraklovými sloupy v moři větším než "toto naše", za ní ležely další ostrovy a nakonec i protější pevnina, která ono velké moře obklopovala. Ostrov je potřeba hledat přímo proti ústí onoho malého našeho moře do velkého, není tedy možno při hledání od sebe tato dvě místa oddělit.

"Ono moře" bylo možno překročit, a jelikož je známá řecká nechuť k otevřeným pláním, která se vztahovala nejen na vnitrozemí, ale i na moře, a jejich svět se proto omezoval na pruh pobřeží a pobřežních vod a na širé moře se pouštěli jen s nejkrajnějším odporem, musela být cesta od Heraklových sloupů přes Atlantidu a další ostrovy až na protější pevninu lemována ostrovy na dohled od sebe vzdálenými. Geometricky vzato, činí taková vzdálenost při jednokilometrové výšce ostrova 100 km, při třech kilometrech pak 200 km. Nebylo-li tomu tak, pak se těžko dají předpokládat kontakty jiné než jen velmi sporadické.

... Ale v pozdějším čase nastala jednou neobyčejná zemětřesení a povodně; přišel jeden osudný den a noc a tu propadlo se u Vás všechno mužstvo schopné zbraně do země a právě tak ostrov Atlantis se propadl do země a zmizel. Proto až dosud je moře na oné straně nepřístupno plavbě i zkoumání, neboť překáží v cestě vysoko k povrchu nakupené bahno, které zůstavil klesající ostrov.“ ... (IV, 25 d).

Tento úryvek je jedinou konkrétní zmínkou o způsobu zániku Atlantidy právě kolem něj se rozvíjejí rozhodující diskuse. Vyplývá z něj, že Atlantida zmizela během přírodní katastrofy, kdy se po sérii zemětřesení a povodní či zaplavujících vln ponořila během velmi krátké doby do moře, ovšem nehluboko, protože na jejím místě zůstala mělčina, znemožňující mořeplavbu.

Obr. 2 Ignat Donnely

Athénské vojsko postihla stejná katastrofa, země samotná se ovšem nepropadla. Zde ovšem narážíme na nejednoznačnost překladu Františka Novotného: máme brát výraz "propadlo se u Vás všechno mužstvo schopné zbraně do země," doslovně, a šlo skutečně o pokles pevniny i s vojskem, či jde jen o obrazné vyjádření faktu, že bylo po vojsku veta (ať již vznikla nejasnost při překladu, či je obsažena již v originálním textu)? Není také jasné, zda se neštěstí týkalo vojáků "v činné službě", kteří byli ve chvíli katastrofy mimo Athény, či se jednalo o neštěstí, které postihlo veškerý lid Athén. Mimochodem, v Kritiovi se praví, že "tehdy bylo válečné zaměstnání společné ženám i mužům." (IV, 110 b).

Veledůležité je i vyprávění Kritiovo, kterak se k příběhu dostal. Vyprávění pochází od Egyptských kněží bohyně Amasis ve městě Sais. Bylo popsáno v osm tisíc let starých posvátných písmech, jako historie, která se odehrála ještě o tisíc let dříve. Kněží vyprávěli o válce Athéňanů s Atlantiďany mudrci Solónovi, od něj slyšel historii Kritiův děd, a ten ji vyprávěl vnukovi.

Sečteme-li časové údaje se stářím dialogů, zjistíme, že Atlantidu musíme hledat v době před 11 500 lety. Ve stejné době musíme hledat i slavnou athénskou obec, která byla schopna vojensky překonat Atlantidu.

Pokračování

 


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1068