Je to příběh, který se čte jako komiksový román.

 

 


Americká palebná síla pátrá po nacistickém vůdci, ukrytém v pevnosti. Navzdory skončení druhé světové války vůdce Třetí říše stále přežíval ve svém skrytém doupěti a plánoval zničení civilizace. Nový Berchtesgaden byla nacistická základna v Antarktidě, založená v roce 1939. Během druhé světové války Britové zkoušeli nejméně jednou proti ní zaútočit. V roce 1946 Američané zkoušeli totéž. Teprve v roce 1958 tři jaderné bomby nakonec zničily Nový Berchtesgaden a ukončily nacistický režim.

Je to příběh tak zvláštní a strhující, že se divíte, že jste o něm dosud neslyšeli. Ale je tak sugestivní, že nevíte čemu věřit. Protože části tohoto šíleného příběhu jsou skutečně pravdivé.

Podstata příběhu spočívá v tom, že v roce 1938 poslali nacisté loď nazvanou Schwabenland k Antarktidě, aby zde založili vojenskou základnu na příkaz admirála Dönitze. Přistála v norském sektoru Antarktidy zvané Země královny Maud a nazvali ji New Schwabia po své lodi. Hluboko ve vnitrozemí kontinentu založili stálou základnu a nazvali ji Novým Berchtesgadenem, po bavorském městě.

Nacističtí prospektoři objevili rozsáhlou síť podzemních tunelů včetně teplého geotermálního jezera a někteří sdělili, že se tam nachází mimozemská technologie. Nacisté použili tento zdroj k vybudování velkého podzemního města, nazývaného buď "New Berlin" nebo "Base 211".

Během druhé světové války nacisté používali Antarktidu k vývoji svých Wunderwaffen, tajných, divných a zázračných zbraní. Patří mezi ně i jejich tajné disky a létající aparáty s názvem Die Glocke (Zvon), které pravděpodobně používaly mimozemskou technologii.

Britové objevili nacistickou základnu a v roce 1943 na ni zaútočili. Byla to operace Tabarin a začala tím, že se snažili vytvořit vojenské základny na několika místech v Antarktidě. Ale byli odraženi dobře zabydlenými a zásobenými nacisty. Britské základny byly obléhány celé měsíce, a to dokonce až do konce války v květnu 1945.

Německo vyslalo v roce 1945 dvě ponorky, U-530 a U-977, aby se vzdaly v Argentině. Ty tam však dorazily o dva a tři měsíce později, než tam měly být.

Důvodem zpoždění je, že nedorazily z hlídky v Atlantiku, ale z antarktické základny.

Obr. 1 Start hydroplánu z lodi Schwabenland

Krátce poté byly bojující britské základny v Antarktidě posíleny britskými jednotkami SAS. Zachránili přeživší z operace Tabarin a dokonce se pokoušeli o vlastní útok proti Novému Berchtesgardenu. Ten se nezdařil a Britové se stáhli. Zdálo se, že nacistická antarktická pevnost zůstane navždy nedobytná.

Válečný stroj Spojených států, i když unavený z druhé světové války, přijal tuto novou výzvu. V roce 1946 poslal americký admirál Chester Nimitz třináct lodí s 4700 muži, včetně ponorky a letadlové lodi s 33 letadly, k Antarktidě, aby zničili nacistickou hrozbu jednou provždy. Šlo o Operaci Highjump. Letadla pronikla hluboko do kontinentu a střetla se s nacistickými létajícími disky, nyní známými jako "Poslední prapor". Několik amerických letadel bylo v boji zničeno.

Americké úsilí trvalo jen několik měsíců. I nadále dalších 11 let prosperovala nacistická pevnost v Novém Berchtesgadenu. Ale pod záminkou Mezinárodního geofyzikálního roku 1958 se obloha nad Berchtesgadenem rozsvítila ohněm jaderného pekla. Američané v operaci Argus odpálili tři nukleární hlavice W-25 a nacistická antarktická základna byla konečně zničena.

Tento příběh se zdá být příliš neuvěřitelný. A přesto obsahuje zrnka pravdy, která pronikají každou částí tohoto příběhu.

Schwabenland se plavil do Země královny Maud v roce 1938. Ponorky U-530 a U-977 skutečně dorazily do Argentiny se zpožděním. Operace Highjump byla skutečná, stejně jako operace Tabarin. Operace Argus byla skutečná. Tři jaderné bomby byly odpáleny.

Ale tyto prvky nejsou tak snadno spojeny, jak to vypráví náš příběh.

Ve skutečnosti byly tyto údaje hrubě zkresleny.

Obr. 2 "Nové Švábsko"

Kořeny tohoto příběhu sahají až do roku 1947.

Maďarský spisovatel Ladislas Szabo, který odešel do Argentiny během války, týden poté, co ponorka U-530 dorazila do Argentiny dva měsíce po kapitulaci, napsal pro argentinské noviny La Critica zprávu o tom, v co věřil. Szabo tvrdil, že Hitler přežil konec války a podle plánu uprchl do nacistické pevnosti Schwabenland.

Článek se stal senzací a byl publikován v novinách po celém světě. (1)

O měsíc později dorazila další ponorka U-977 do přístavu a podpořila rostoucí přesvědčení, že Szabo skutečně odhalil nacistický ponorkový konvoj, který směřoval do Antarktidy.

Víra, že Hitler pravděpodobně nezemřel v Berlíně, jak bylo oznámeno, dostala těmito články silnou vzpruhu v podobě rostoucího sentimentu starých nacistů.

Válka v Berlíně zničila důkazy o Hitlerově smrti a téměř od prvních hodin po kapitulaci konspirační teoretici po celém světě se chytali jakékoliv alternativní historie, která by potvrdila jejich víru.

Příběh L. Szabo zasáhl ve správný čas a náhodný pozdní příchod U-977 vypadal jako konkrétní důkaz. Szabo rychle po svém článku vydal celou knihu s názvem „Hitler est Vivant“ (Hitler je živý), ve které dodal k příběhu mnoho dalších detailů.

Během následujících desetiletí od druhé světové války mnoho autorů nadšeně sledovalo toto téma, založené L. Szabo. Dnes literatura tzv. „alternativní historie“ nabízí množství údajů, které vyprávějí celý příběh, s pozoruhodnými detaily, jež provází většinu teorií o zákeřném spiknutí.

Konspirační teorie jsou téměř vždy zdobeny podrobnými detaily, které nelze ověřit.

Podívejme se na operaci Argus v roce 1958. I když byla tehdy tajná, byla později podrobně popsána v New York Times a je nyní plně odtajněna. Jednalo se o extrémní výškové výbuchy v jižním Atlantiku (ve výšce 170, 310, 794 km), jižně od Kapského Města a nikoli nad Zemí královny Maud. Nejbližší exploze operace Argus byla celých 2400 km severně od pobřeží Antarktidy. Jakékoli případné nacistické základny by nijak neohrozily – na zemský povrch výbuchy neměly žádný vliv. (2) (3)

Operace Highjump byla také skutečnou událostí, i když se konala přesně na opačné straně Antarktidy. To bylo také podrobně popsáno 11 novináři, kteří se operace zúčastnili. Nemělo se na nikoho útočit. Měla se založit výzkumná základna Little America IV na ledové kře. Cíle této operace tedy byly vědecké, ale i vojenské. Měly se prověřit schopnosti amerického námořnictva v arktických podmínkách, v případě konfliktu s SSSR. Protože velké soustředění válečných lodí u sovětských břehů by vyvolalo napětí, operace byla nasměrována k jižnímu pólu. Podstatně menší manévry se v téže době přesto konaly u břehů Grónska. Šlo také o upevnění americké přítomnosti na Antarktidě, a proto se také expedice zúčastnilo tolik novinářů, aby o tom ujistili svět. Žádné utajení se nekonalo. Jedno letadlo bylo ztraceno při nehodě, nikoli čtyři - a nebyly hlášeny žádné nacistické létající talíře. (4)

Také možnosti ponorek U-530 (5) a U-977 (6) byly velmi omezené. Nemohly by dosáhnout pevniny v Zemi královny Maud, která je skrytá za silnou vrstvou ledu. Tlustý mořský led sahá minimálně 1000 km od Země královny Maud v tomto ročním období, takže se zpáteční cestou to představuje 2000 km pod ledem. Při plavbě pod ledem na baterii by tyto ponorky mohly zvládnout rychlost asi 9 km/h, což představuje 9 nebo 10 denní cestu. To vše bez schopnosti navigovat, nabíjet baterie, dovolit posádce dýchat nebo dokonce vyjít ledem na povrch, jakmile dorazí k pevnině Antarktidy. Ne, ani U-530, ani U-977 nenavštívila Zemi královny Maud. Nemohly by plout dlouho pod ledem, potřebovaly minimálně každé dva dny k vynoření, aby spustily dieselové motory k dobití svých baterií a nasbíraly vzduch i dýchání posádky.

Britská operace Tabarin (7) byla také skutečná, ale nijak nepředstavovala žádnou hrozbu komukoliv. Šlo o zřízení vědeckých výzkumných táborů na třech místech: jeden na Antarktickém poloostrově s 13 muži a dva na nedalekých ostrovech s 5 a 9 muži. Tábory byly asi 2500 km od Země královny Maud. Pozdější autoři teorie spiknutí se snažili je zveličit na obrovské operace a vytvořit z nich fiktivní základny na Zemi královny Maud, ale nic takového se nekonalo.

Takže - pokud nikdo nikdy nedosáhl Nového Berchtesgadenu, co vlastně víme o jeho původu? Nic - protože nikdy neexistoval.

Nacistická loď Schwabenland opravdu dorazila k Antarktidě se dvěma hydroplány. Herrmann Göring (nikoli admirál Dönitz) operaci nařídil v rámci čtyřletého německého plánu hospodářského rozvoje. Německo mělo silné velrybářské zájmy v jižním Atlantiku. Loď Schwabenland strávila jeden měsíc u pobřeží a její letadla zkoumala nově objevená pohoří. Další expedice byly naplánovány, ale byly zrušeny po vypuknutí války. S výjimkou tří krátkých přistání, z nichž každé trvalo jen několik hodin, se Antarktidy nikdy více nedotkla žádná nacistická bota. (8)

Příběh o Hitlerově antarktické základně je už dávno důkladně vyvrácen a je nemožný. Nebyl nikdy nic víc než nápaditý výmysl Ladislase Szabo, podporující jeho nezlomnou víru, že Hitler přežil válku. Historie dokazuje, že nebyl s takovou vírou sám, a alternativní příběhy zůstávají populární dodnes.

Odkazy

(1) -r-: Jak to bylo s nacistickými ponorkami v Argentině. ZaZ, 29.11.2012. Internet: http://zahadyazajimavosti.cz/historie/163-jak-to-bylo-s-nacistickymi-ponorkami-v-argentin  
(2) Operation Argus. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Argus  
(3) Nuclear Vault: Operation Argus (1958) Atmospheric Nuclear Tests. YouTube, 10. 7. 2009. Internet: https://www.youtube.com/watch?v=QUM3PDVnk7M  
(4) Operation Highjump. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Highjump  
(5) SS - U-530 (1942). Valka.cz. Internet: http://forum.valka.cz/topic/view/23931/SS-U-530-1942  
(6) SS - U-977 (1943). Valka.cz. Internet: http://forum.valka.cz/topic/view/94985/SS-U-977-1943 
(7) Operation Tabarin. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Tabarin  
(8) New Swabia. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/New_Swabia 


***
Líbil se vám článek a celý web?

Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1049