26.července 2017 vydalo množství bulvárních novin a webů senzační prohlášení: v nekropoli Kyz-Aul v blízkosti obce Jakovenkovo, v Leninském okrese Republiky Krym - byl objeven ... nic víc a nic míň ... než hrob „mimozemšťana“ ...!

Senzace je na světě, a i když nejde tak úplně o vtip, je třeba ji uvést na pravou míru.

 

 

Samozřejmě, že zpráva nepřekvapila archeology. Ti jen objevili hrob malého chlapce s velmi velkou, protáhlou lebkou, z období zhruba 2. století před naším letopočtem. Je jasné, že nešlo o žádného mimozemšťana ze vzdálených světů, ale o kostru běžného sarmatského chlapce, o věku asi 1,5 roku. V hrobě byly nalezeny další obvyklé pohřební předměty – korálky, úlomky skla, náramek, střepy džbánu.

Obr. 1,2 Krymský nález

Je pro nás nepochopitelné, jaká to byla móda doby bronzové, která vedla k vytváření frontotarzální-okcipitální, umělé lebeční deformace: hlava dítěte byla obvázaná těsným obvazem, takže jak lebka rostla, stávala se podlouhlou. Nadšenci takové lebky považují za znak mimozemšťanů.

Těžko říci, odkud přesně a proč přišla tato móda ke kočovníkům. Ale první takové „královské“ lebky byly nalezeny už v hrobech katakombní kultury v dolním toku řeky Volhy a Manyče, v první polovině 2. tisíciletí před naším letopočtem. (1)

Ale větší rozšíření deformací lebek v této oblasti nastalo u obyvatel volžských stepí a u východních Alanů během pozdního sarmatského období (od druhého do čtvrtého století n.l.). Jak ukazují výsledky archeologických vykopávek, 90 procent mužských lebek nalezených v tehdejších hřbitovech, prošly podobnou procedurou. Nic nového, čím by se současný nález chlapce v Kerči od podobných nálezů lišil.

Je pozoruhodné, že v sarmatských hrobech od 1. století př.n.l do konce 1. století n.l. se vyskytují deformované lebky v 35,7%, tj. 1/3 nalezených lebek, ale v hrobech pozdní éry, tj. 2. – 4. století n.l., se vyskytují lebeční deformace u 88% případů (2).

Do začátku 20. století, se vědci domnívali, že kultura deformací lebek, se nacházela pouze v Mezoamerice a u Indiánů v Jižní Americe. Ale na začátku 20. století, s rozvojem archeologie, se vědci začali setkávat s těmito nálezy i v lokalitách starověké populace Eurasie.

Jeden z prvních, který začal popisovat a studovat tyto nálezy, byl vynikající sovětský archeolog a antropolog Jevgenij Vladimirovič Žirov (3). Vzal jako základ klasifikace lebeční deformace italského antropologa José Imbelloni. (4) Navrhl, že úmyslné lebeční deformace jsou výsledkem ani ne tak specifických tradic nebo náboženské víry, jako spíše vizuální jev, podtrhující příslušnost k elitní vrstvě izolovaných kultur.

Obr.3 Mapa kultur deformovaných lebek

Je důležité si uvědomit, že umělé deformace lebky, žen i mužů, byly stejně tak běžné jako u raných zemědělců v neolitu, kde byla tato tradice spojená s kultem plodnosti, tak i u pastevců, usazených později ve stepích Eurasie. Nejzajímavější je, že právě jen v době bronzové, přibližně ve 2. století před naším letopočtem, se tato tradice nejen široce rozšířila, ale i vyvinula a stala se „výsadou“ pouze mužské populace.

Od počátku velkého stěhování národů a přesídlení Sarmatů a Alanů na západ, se tato móda „neobvyklého tvaru hlavy“ nejvíce rozšířila, včetně všech národů západních stepí, kteří se dostali do styku nebo byli asimilovány Sarmaty a Alany. Hlavními nositeli tohoto obyčeje v Euroasii byli: Tocharové (5), Kušani (6), Kangaři (7), Eftalité (8), Sarmati (9), Alani (10), Protobulhaři (11) a Avaři (12). Soudě podle všech známých archeologických nálezů, tradice změny tvaru lebky postupně začala ztrácet na popularitě až ve 4. století n.l., s objevením se Hunů (13) v Evropě.

A tak došlo vcelku zákonitě k objevení tohoto podivného zvyku i v západní Evropě, kde se do té doby, zejména u „západních“ kmenů, jako byli Frankové, Germáni a Gepidové (14), nevyskytoval. Je známo, že ojedinělé případy umělé deformace lebky se objevily v Polsku, v Čechách (15) i na Moravě a dokonce až ve Francii, a to až do 11. – 13. století, ale pravděpodobně s rozšířením křesťanství tato pohanská tradice úplně vymizela.

Obecně lze říci, že móda deformací lebek postihla velmi odlišné kultury naší planety, a přetrvala u nich po mnoho tisíc let. Proto na tomto archeologickém nálezu není nic překvapivého. Hledat senzace je nutné jinde.

Odkazy

(1) Katakombnaja kulturno-istoričeskaja obščnosť. Wikipedia. Internet: https://ru.wikipedia.org/ 
(2) Tot, T. A. - Firštejn, B. V.: Antropologičeskije dannye k voprosu o velikom pereselenii narodov. Avary i Sarmaty. Nauka, Moskva, 1970
(3) Jevgenij Vladimirovič Žirov. Etnographica. Internet: http://ethnographica.kunstkamera.ru/ 
(4) José Imbelloni. Wikipedia. Internet: https://es.wikipedia.org/wiki/Jos%C3%A9_Imbelloni  
(5) Ztracené bílé migrace – Tocharové. Sarmatia, 28.12.2009. Internet: https://sarmatia.wordpress.com/2009/12/28/ztracene-bile-migrace-%E2%80%93-tocharove/  
(6) Kušánská říše. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/ 
(7) Kangarskij sojuz. Wikipedia. Internet: https://ru.wikipedia.org/ 
(8) Eftality. Wikipedia. Internet: https://ru.wikipedia.org/ 
(9) Sarmati. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sarmati 
(10) Alani. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Alani  
(11) Protobulhaři. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Protobulha%C5%99i  
(12) Avaři. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ava%C5%99i  
(13) Hunové. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hunov%C3%A9  
(14) Gepidové. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gepidov%C3%A9  
(15) Fňašková, Monika: Umělé deformace lebky člověka. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, 2011. Internet: https://is.muni.cz/th/268782/prif_b/Umele_deformace_lebky_cloveka.pdf 

Podle: Gusca, V.: Ostanki „prišelca“ v Krymu. Nectonlab, 27.7.2017. Internet:
http://nectonlab.org/index.php/katalog-materialov/archeology/legends/199-humanoid-krim.html 

 

***
Líbil se vám článek a celý web?

Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1048