V řadě záhadologických článků se uvádí, že se v Indii kdysi v minulosti odehrála atomová válka.

 

 


Někteří autoři berou tuto možnost jako úplně jasnou. Svědčit o tom mají prý nezpochybnitelné důkazy. Legenda je už velmi stará, a český čtenář se s ní mohl setkávat u několika autorů:

  • Erich von Däniken ve své knize z roku 1968 (1), uvedl zmínku o možném výbuchu termonukleární bomby, která se prý nachází v Mahábháratě. Přitom však Mahábháratě přisuzuje citáty o vimanech, které se tam nevyskytují.
  • Ludvík Souček v knize „Tušení stínu“ (1974) v kapitole „Dávné Hirošimy“ (2) připomíná citáty z Mahábháraty a ze spisu Vimanika Šastra.
  • V publikaci z roku 1980 se Vladimír Rubcov odvolává na tyto i další citace z Mahábháraty. (3)

Nově se tyto teze opakují a doplňují o nové prvky (4). Tímto novým zdrojem se stal Rense.com, odkazující na KeelyNet, a ten na World Island Review z ledna 1992. Na všech těchto webech už nic takového není k dispozici a World Island Review vůbec neexistuje. Internet však tyto teze roznesl do stovek a tisíců článků po celém světě.

Je tedy možné, aby naši předkové měli před 8 – 12 tisíci lety jaderné zbraně? Jak věrohodný by tento příběh mohl být?

Podívejme se na nejpopulárnější verzi příběhu a jeho neustále se opakující prvky:

Západně od Jodhpuru je místo, kde je prý úroveň radioaktivity tak velká, že obyvatelé již dávno trpí častými typy rakoviny a vrozených vad. Kromě toho zde bylo zničeno starobylé město a půl milionu lidí bylo zabito atomovým výbuchem o mohutnosti, srovnatelným s úderem na Hirošimu.

Archeolog Francis Taylor o tom řekl:

  • „Je tak šokující si představit, že některé civilizace měly jadernou technologii dříve, než my. Radioaktivní popel dodává důvěryhodnost starověkým indickým záznamům, které popisují atomovou válku.“

Jím zmíněným starým záznamem je sanskrtský epos ze starověké Indie s názvem Mahabharata. Zdá se, že skutečně popisuje jadernou válku:

  • „Jeden šíp byl nabitý vší silou vesmíru ... Rozžhavený sloup kouře a ohně, jasnější než tisíc sluncí, vzrostl v celé své kráse ... Byla to velká neznámá zbraň, železný hrom, gigantický posel smrti, který obrátil všechno na popel.“
  • „Mrtvoly byly spálené k nepoznání. Jejich vlasy a nehty vypadávaly, hliněný hrnec se rozpadl bez jakékoliv zjevné příčiny, a ptáci zběleli.“
  • „Po několika hodinách, všechny potraviny byly otráveny. Aby unikli z tohoto ohně, vojáci se vrhali do řeky.“

Tato citace byla komentována indickým historikem Kisari Mohan Ganguli, který řekl:

  • “Indické posvátné spisy jsou plné takových popisů, které zní jako popis atomového výbuchu, jaké byly zkušenosti z Hirošimy a Nagasaki ... Spisy hovoří o boji, kde výbuchy záhadných zbraní decimují celé armády, zabíjí davy bojovníků s koňmi a slony, a hoří, jako kdyby to byly suché listy stromů.“

Tím ale důkazy nekončí. V blízkosti Bombaye je prý obří kráter, vysvětlitelný jedině prý jako důsledek obrovské termonukleární detonace. Říká se mu Lonar kráter, a jeho původ prý rozhodně není vulkanický.

Dalším důkazem je pár objevených starobylých měst - Mohendžodáro a Harappa, s kostrami, které jsou:

  • „... rozptýlené ve městech, mnohé se drží za ruce a leží po ulicích, jako kdyby je dostihl hrozný osud v jediný okamžik. Lidé byli prostě zabiti v ulicích města ... Tyto kostry jsou radioaktivní, na stejné úrovni jako v Hirošimě a Nagasaki. Na jednom místě sovětští vědci našli kostru, která měla radioaktivní úroveň 50 krát větší, než je obvyklé.“

Taková řada důkazů je skutečně překvapující.

Ale i tak je zřejmé, že existence atomových zbraní je v rozporu s lidskou historií.

Dosažení technologické a vědecké úrovně, která vedla k sestrojení jaderných zbraní, je naprosto neslučitelné s primitivními znalostmi starých Indů.

Je zřejmé, že zde něco není v pořádku. Podívejme se na ty údajné důkazy podrobněji.

Obr. 1 Válka s Dánavy 

V archeologických publikacích o Mohendžodáru a Harappě nelze nalézt nic, co by podpořilo proklamovanou legendu.

Archeologické informace o výkopech v Mohendžodáro, v Harappě, a v dalších lokalitách údolí Indu, jsou široce dostupné v tištěné podobě i na internetu. Není v nich ani zmínka o nálezu radioaktivní kostry nebo velkého počtu koster, nebo koster, držících se za ruce nebo v jiné podivné poloze, která by archeologům stála za zvláštní zmínku. Nálezy koster jsou spolehlivě datovány jako normální pohřby. (5)

Podívejme se na archeologa jménem Francis Taylor. Nepřekvapí, že neexistuje nikdo tohoto jména, který by někdy něco publikoval v archeologické literatuře.

Další jméno, které figuruje v této legendě je "historik" Kisari Mohan Ganguli. O koho jde?

Mahábhárata (6) byla přeložena do angličtiny na konci roku 1800 právě jistým Babu Kisari Mohan Ganguli (7). Nikde není zaznamenáno, že by nějak komentoval obsah eposu, a těžko by do obsahu samovolně vtělil mytickou událost o atomových zbraních dávno před tím, než byly vynalezeny.

Podívejme se dále na ony podivné citace z Mahábháraty. V jakém kontextu jsou napsány? Dříve nebyla k dispozici v angličtině, natož v sanskrtu. Dnes už ano (8).

Uvedené citáty zde můžete hledat, jak chcete, ale ... ne a ne je najít. Nelze ani nalézt nic, co by se jim nějak vzdáleně podobalo.

Hlavní zdroje tohoto příběhu se tedy úplně zhroutily...

A jak je to se zbytkovou radioaktivitou na západ od Jodhpur?

Legenda v záhadologických článcích tvrdí, že díky radiaci, která zde zůstala po jakési jaderné válce před 8 – 12 tisíci lety, způsobuje vysoké počty vrozených vad a rakovinu. Charakteristické pro takové články je, že nikde konkrétní hodnoty nenajdeme. Navíc - radioaktivita klesá v průběhu času, takže pokud je opravdu tak smrtící dnes, byla by ještě více smrtící před 550 lety, kdy bylo město Jodhpur založeno. Což by znamenalo velmi špatnou volbu pro nové sídliště. Nicméně, Jodhpur byl tehdy založen a vzkvétá dodnes.

Kromě toho, velká většina radioaktivních izotopů, vzniklá v důsledku jaderného výbuchu, má extrémně krátké poločasy rozpadu v sekundách, hodinách nebo dnech, a velmi rychle se snižuje na bezpečnou úroveň. Ty, které představují největší hrozbu pro lidské zdraví, jsou Cesium-137 a Stroncium-90, mají poločas rozpadu 30 a 28 let. Jejich rozpad za dobu tisíců let by klesl hluboko pod přirozené pozadí. Ostatní dlouhodobě působící izotopy, vzniklé jadernými výbuchy, jsou v mnohem nižších množstvích.

Koneckonců, i přes atomovou destrukci Hirošimy a Nagasaki, zde už žádné škodlivé záření nepřetrvává. Z toho vyplývá, že všechny ty fantastické údaje o záření, prokazující prehistorickou jadernou válku v Indii, vzhledem ke zkušenostem s radiací a jadernými zbraněmi v nedávné historii, jsou nepravdivé.

Přitom na Zemi je úroveň přirozené radiace velmi rozdílná. Například extrémně vysoká úroveň je na brazilské pláži Guarapari (9), a nikdo zde dávné jaderné výbuchy nehledal a nehledá.

Také tvrzení o starobylém městě s půl milionem obyvatel, které mělo stát západně od Jodhpur, není příliš pravděpodobné. Neexistují žádné stopy po nějakém starobylém městě kdekoli v oblasti západně od Jodhpur. Je tu poušť Thar (10); a půlmiliónové město by těžko moderní archeologie přehlédla.

Navíc Mohendžodáro a Harappa jsou asi 500 km od Jodhpuru, jedno severně a druhé západně. Takže tato města to být nemohla.

A jak je to s obřím záhadným kráterem poblíž Bombaje? Lonar Crater je asi 775 km jihovýchodně od Jodhpuru, a je opravdu skutečný. Má asi 1,2 km v průměru. Je složen z tlusté vrstvy sopečného čediče, nanesené na plošině před 66 miliony lety. Je tedy o mnoho starší než 8-12.000 let. (11)

Obr.2 Lonar kráter 

Po dlouhou dobu se mělo za to, že stáří kráteru Lonar je 52.000 let; i tak by byl příliš starý, než údajná jaderná válka. To bylo určeno termoluminiscenčním datováním, které říká, kdy vzorek byl naposledy roztavený. Ale dvě novější měření pomocí radiometrického argonového datování dospěla k o mnoho staršímu termínu - 570 tisíc let. Tato starší data jsou také více v souladu s úrovní eroze kráteru. Kde se tedy vzal předpoklad o stáří 8 – 12 tisíc let? Rozhodně to nepochází od někoho, kdo se alespoň trochu zaobíral geologií. Kráter vznikl dopadem meteoritu nebo komety. Ani náhodou ho nevytvořil výbuch jaderné bomby.

Závěr je zřejmý - každá část legendy o starověké jaderné válce nesnese ani byť jen trochu kritický pohled. Příběh o starobylé indické atomové válce byl stvořen anonymním autorem, který jej záměrně doložil falešnými zdroji a prokazatelně lživými citacemi.

Kde se tedy legenda vzala?

Odkazy

(1) Däniken, E. von: Erinnerungen a die Zukunft: Ungelöste Rätsel der Vergangenheit (angl. - Chariots of the Gods? česky - Vzpomínky na budoucnost: Nevyřešené tajemství minulosti. – kap. 6) 1968.
(2) Souček, L.: Tušení stínu. Čs. spisovatel, Praha 1974
(3) Rubcov, V.: Astravidjá – mýtus nebo skutečnost? In: Záhady staletí. (sborník statí) Lidové nakladatelství, Praha, 1980. – ZaZ, 25.5.2017. Internet: http://www.zahadyazajimavosti.cz/index.php/historie/1018-astravidja-mytus-nebo-skutecnost  
(4) Nalezeno dávné město vyzařující radiaci z atomového výbuchu. (z Keelynet). Avalon. Internet: http://avalon.wz.cz/Tajemno,energie/Nalezmestazniceneho.htm (5) Zničila Mohendžodáro jaderná bomba? ZaZ, 4.11.2015. Internet: http://www.zahadyazajimavosti.cz/index.php/historie/711-znicila-mohendzodaro-jaderna-bomba  
(6) Mahábhárata. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mah%C3%A1bh%C3%A1rata  
(7) Kisari Mohan Ganguli. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Kisari_Mohan_Ganguli  
(8) The Mahabharata of Krishna-Dwaipayana Vyasa. translated by Kisari Mohan Ganguli [published between 1883 and 1896]. Internet Sacred Text Archive. Internet: http://www.sacred-texts.com/hin/maha/index.htm  
(9) Guarapari. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Guarapari  
(10) Tharská poušť. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Th%C3%A1rsk%C3%A1_pou%C5%A1%C5%A5  
(11) Lonar crater lake. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Lonar_crater_lake 

 


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 345