Neidentifikované létající objekty na místě božství 

 

 


Kolem některých neobvyklých úkazů na denní či noční obloze a kolem zkušeností prožívaných jako setkání s různými bytostmi se v posledních přibližně pěti desetiletích spřádají protichůdné hypotézy. Má jít o meteorologické jevy, zkušební letouny nepřátelských mocností, plavidla mimozemšťanů, projevy duchovních bytostí, prožitky kolektivního nevědomí v procesu osobního zrání nebo patologické symptomy. Přede všemi těmito domněnkami se užívalo zdrženlivého označení neidentifikované létající objekty (unidetified flying objects, zkratkou UFO). Zkratka se vžila. Serióznímu bádání, ale i snění o těchto jevech, se dostalo názvu ufologie. Vztahem k prožitkům UFO dostal u některých jednotlivců a skupin v posledních desetiletích podobu blízkou náboženství.
Je oprávněné mluvit v této souvislosti o náboženství'? Mezi evropskými jazyky ojedinělý český výraz (spolu s podobným slovenským) naznačuje zaměření na něco božského. Mnoho jazyků víceméně převzalo latinský výraz religio, který se nejčastěji vysvětluje jako (znovu)navázání vztahu k něčemu dále neurčenému. K něčemu, co je snad významné a určující, ale ne přesně popsané. To umožňuje rozlišit explicitní náboženství, tedy ta, která se k božskému rázu protějšku náboženského vztahu výslovně hlásí, od náboženství implicitních, která mají (sociologicky a psychologicky viděno) jisté religiózní projevy, ale za náboženství je nepovažují jejich stoupenci, případně ani jejich okolí.

V implicitních náboženstvích nejde v zásadě o vztah ke skutečnosti, již by sami stoupenci pokládali za transcendentní (přesažnou, božskou). Příslušníci těchto náboženství se vztahují k imanentním skutečnostem, tedy k jevům, které patří tomuto světu. Také náboženská podoba ufologie je míněna spíše jako vztah k dokonalejším tvorům vzdáleného původu, kteří nemají transcendentní charakter. Tak např. raëliánci jsou přesvědčeni, že dokonalejší obyvatelé jiné planety komunikují s lidstvem prostřednictvím takových postav jako jsou Buddha, Mojžíš, Ježíš nebo Muhammad. Lidé považují tyto návštěvníky zvané Elohím za bohy či Boha, podle raëlistů je to však spíše dokonalejší rasa. V jiných pojetích máme spolu s dokonalejšími vesmírnými tvory společnou transcendentní bytost - nehybného Boha, Vesmírnou energii, Stvořitele Vesmíru apod.

Ať už se v náboženské ufologii o transcendentních bytostech mluví, nebo ne, přece jen pozorujeme, že ve hře je touha po něčem opravdu shůry, co je nad tvory, po druhém břehu, po skutečné transcendenci a po zjevení hluboké moudrosti. A právě v tom lze spatřovat náboženský charakter těchto hnutí.

K propojení náboženské dispozice, uložené snad v nitru člověka, s moderní technickou snivostí může docházet dvojím způsobem. V některých lidech se při četbě sci-fi literatury nebo žurnalistických zpráv o neidentifikovaných létajících objektech a jejich údajných posádkách překvapivě probudí emoce podobné náboženským. Pravděpodobně k tomu dochází u lidí bez věrohodného zázemí v tradičních náboženstvích. Můžeme-li mluvit ve shodě s některými psychology o náboženské potřebě, lze říci, že u nich nebyla uspokojena a zaměřila se do jiné než tradiční oblasti duchovních zájmů.

V jiných případech se zdá, že se spíše tradiční náboženské postavy primárně přítomné v lidské imaginaci odívají pod tlakem moderní technovědné mentality do ufonského roucha. V italském katolickém prostředí a pak i v jiných prostředích sehráli významnou roli "báječní andělé na létajících strojích". Někdy je dokonce i jejich technologie z vyšších dimenzí, neviditelná, ba duchovní. Pak už je to snad spíše jen záležitost terminologie. Ať již jde o zbožštěné údajné návštěvníky z jiných planet nebo o modernizované a technizované anděly, jde o implicitní či kvazináboženské projevy.

Ufologové věnují pozornost, péči a zájem skutečnostem, které pocházejí z nebe. Mají obvykle běžné školní vzdělání a s ním spojenou představu o místě Země mezi ostatními tělesy Sluneční soustavy a galaxie. Nevracejí se ke staré mýtické představě "patrového" vesmíru s vyšší (božskou) skutečností nahoře, světem lidí uprostřed a temnými silami dole. Přesto se ale u nich vrací motiv čehosi, co přichází shůry, a proto je to dokonalejší. Ukazuje se, že moderní vědecky orientované školní vzdělání a vědecká osvěta nemá sílu nahradit archaický obraz světa. V mysli našich postmoderních současníků spíše oba přístupy koexistují. Symbol nebes si zachovává svou archetypální symbolickou sílu. Vyjadřuje totiž něco dávného a příliš hluboce uloženého. Symbolika vyšších kosmických sil je jiného řádu než exaktní fyzikální popis vesmírného prostoru, a proto se nevylučují.

Je zajímavé si všimnout a nezaujatě popsat rozepři mezi ufologickými kulty vzniklými v posledních dekádách tohoto století a tradičními náboženstvími. Ufologičtí nadšenci mívají jednoduché a zcela nepodložené hypotézy o vzniku významných systémů. Všechny jsou podle nich vlastně plody setkání s mimozemšťany. Statisíce stránek odborných textů, které zkoumají vznik těchto náboženství v historických, politických, sociálních, sociálně-psychologických a kulturních souřadnicích, nechávají nepovšimnuty. Ufologové mají své informace shora a my ostatní jim musíme na slovo věřit.

Přívrženci etablovaných náboženství západní civilizace (křesťanství a judaismu) nezůstávají ufologům nic dlužni. Za legitimní protějšek náboženského vztahu považují jen jediného osobního Boha. Z tohoto hlediska se jim kulty orientované na UFO nejeví jako náboženství hodné respektu. Stoupence starších polyteistických náboženství považují pouze za politováníhodné pohany, kterým nebylo dopřáno poznat Boha pravdivě a plně. Se stoupenci UFO je to horší. Prý dobře vědí, že domnělé předměty a události jejich zájmu, i kdyby skutečně existovaly, by zcela patřily tomuto světu. Protože tedy adresují cosi jako náboženskou úctu něčemu imanentnímu a navíc fiktivnímu, jsou trestuhodnými modloslužebníky.

Dovolíme-li si religionistický odstup od tohoto sporu, můžeme vidět ještě jiné, diferencovanější řešení tohoto problému. Předměty náboženského zájmu náležící nepochybně tomuto světu, mívají v náboženstvích dvojí možnou funkci, idolickou nebo ikonickou. V prvém případě stojí vnitrosvětské předměty na místě božské skutečnosti, nahrazují ji a zastírají pohled na ni. Druhou možností je to, že věci a události našeho světa poukazují nad sebe a za sebe, jsou v jakémsi smyslu průhledné směrem k transcendentní skutečnosti. Upoutávají na sebe pozornost jen při prvním kontaktu, ale pak vedou mysl dál a samy se relativizují. Připusťme ovšem, že je nesnadné z vnějšku rozhodnout, o kterou z těch dvou situací v konkrétním případě jde. Sotva dnes po podrobném zkoumání můžeme připustit, že by některá náboženství byla zaručeně idolatrická (orientovaná na idoly nahrazující Boha) a jiná by měla předem zajištěno, že smyslově vnímatelné znaky v něm mají vždy čistě ikonickou funkci. Oba přístupy jsou promíseny a nakonec jde především o zcela osobní postoj, religionistickému badateli sotva dostupný.

Zkoumání můžeme uzavřít tímto konstatováním: Pro některé naše současníky jsou neidentifikované létající objekty a jejich údajné posádky alespoň v praktické (ne-li též teoretické) rovině tím, čím jsou pro tradičně náboženské lidi Bůh, bohové, andělé nebo jiní Boží poslové. Nebo jsou moderními, technické mysli srozumitelnými, symboly transcendentní, skutečně přesažné, božské skutečnosti. Jedním z úkolů badatelů (ale i publicistů, terapeutů a pedagogů) je střežit, aby ufologické kulty nesklouzly do poloh nepřátelských životu na této Zemi. Touhy nechat se dopravit viditelnými či neviditelnými létajícími talíři či na ocasu komety do šťastnějších světů (byť za cenu sebezáhuby) neohrožují lidskou integritu ovšem o nic více než nelidský asketismus nebo totalitní náboženské autority.

Ivan Odilo Štampach

Z časopisu Dingir č.4/1999, Internet: http://www.dingir.cz/

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 886