quoMezi hlavní otázky, které si lidstvo klade a na něž se bude stále ptát, patří: Jak lidstvo vzniklo? Na co vzniklo? Proč je takové, jaké je? A kam lidstvo směřuje?

 

 

 

 

Odpovědi na tyto otázky jsou známy hlavně lidem, kteří věří v pravdy hlavních náboženství. A co lidé, kteří nevěří náboženským pravdám? Jaké oni mají názory na vznik, současnost a budoucnost lidstva? Těžko říci, protože žádná základní, syntetizující svatá kniha nevěřících ještě nebyla napsána, i když jednotlivé otázky jsou diskutovány v mnoha publikacích.

V této části se budu snažit popsat předpoklady, proč existuje Motroctví XXI. století. Tyto předpoklady velmi souvisejí s odpověďmi na otázky:

Jak jsme vznikli a proč jsme takoví, jací jsme?

Podle vědeckých poznatků přírodních věd se předpokládá, že život vznikl z neživé hmoty a za několik miliard let to evolucí dotáhl až na Homo sapiens sapiens, t. j. člověk dvakrát rozumný (pro jednoduchost ho budu nazývat Člověk moderní). Zjistilo se, že člověk se ani tak moc neliší od zvířat, jak se snaží si to namluvit. Například genetická informace šimpanze se liší od člověka jen o 1,6 %, takže jde o blízké příbuzenství, přičemž doba oddělení druhů nastala před 4-8 miliony let.

Nejnovější výzkumy předpokládají, že my, Homo sapiens sapiens - Člověk moderní, jsme se objevili na savanách východní Afriky zhruba před 200 000 až 100 000 lety. Jako druhová inovace jsme postupně osídlili celou planetu, přičemž jsme úspěšně vytlačili (nebo přemohli) ostatní lidské linie. Všechny dávné vývojové proudy, které vznikly z Homo erectus (obýval Zemi více než 500 000 let) jsme úspěšně přemohli. Někteří vědečtí pracovníci na : základě genetických analýz předpokládají, že nenastalo ani genetické míšení (tomu však lze těžko uvěřit). Náš rod je tedy velmi homogenní a mladý.

Náš nejbližší historicky spolužijící byl člověk neandrtálský (Homo sapiens neanderthalensis). Současná věda předpokládá, že člověk moderní a člověk neandrtálský, jejichž genetické informace se liší orientačně jen asi v 0,006 %, jsou pravděpodobně úplně rozdílné lidské linie. Musely se oddělit od společného předka zhruba asi před 200 000 - 100 000 roky. Zajímavé je, že v Evropě žili společně po dobu více než 10 000 let.


Vyvstává mnoho otázek. Například jakou selekční výhodu měl člověk moderní před ostatními hominidy a hlavně před neandrtálcem? Neandrtálci byli robustní lidé s velkým mozkem a s dokonalou stavbou těla, kteří pohřbívali své mrtvé a vyráběli kamenné nástroje. Měli hluboce zasazené oči, mohutné obočí, vystupující zuby a čelisti a ustupující čelo. Člověk neandrtálský vyhynul před 35 000 - 32 000 lety, spíše náhle než postupně. Od té doby dominuje ve světě člověk moderní, tedy my.

Proč vyhynul člověk neandrtálský a proč jsme v evoluci vyhráli právě my? Někdy před 150 000 až 45 000 lety se objevila nová mutace v našem genetickém kódu, vedoucí ke změně v chování a v anatomii, a dotvořila moderního člověka. Někteří vědci předpokládají, že to byl anatomický a neurologický základ složité řeči, jiní předpokládají, že se vybudovala lepší paměť. Další předpokládají, že následkem mutačních změn u Homo sapiens neanderthalensis prohráli “boj" s technologicky více vyvinutým Homo sapiens sapiens. Jiní zase předpokládají, že člověk moderní křížením rozředil charakteristiky neandrtálského člověka, ale že se jeho populace zvýšila až na úroveň, při níž nastal nedostatek potravy.

Je možné, že v budoucnosti budeme vědět více o našem vztahu k našemu bratranci neandrtálci. Ale jedno se ví určitě už nyní, a to, že jeden vývojový druh člověka zanikl a druhý se rozšířil. Rozhodně tam sehrála velkou úlohu nová mutace v našem genetickém kódu. Co kdybychom si položili dvě kacířské otázky?


1. Je možné, že my jsme přežili, protože jsme byli agresivnější a nenasytnější a že naše mutace genetického kódu nás přivedla k rozhodnutí zbavit se konkurence? Nevím, ale nelze to vyloučit.

2. Druhá otázka je podobná a v současnosti možná taky zakázaná: Je možné, že genetickou mutací se v budoucnosti vytvoří (nebo se už vytvořila, nebo se vytváří) nová linie člověka, která v budoucnosti ovládne svět? Zanikne Homo sapiens sapiens podobně jako . zanikl Homo sapiens neanderthalensis?

Na vytváření nové linie člověka poukazují publikované údaje, že za posledních 30 let se zvyšuje rozdíl mezi příjmy nejchudobnější a nejbohatší vrstvy obyvatelstva? Nevím, ale je to možné. Neumím si představit situaci, že by bylo povoleno zveřejnit a legalizovat hypoteticky novou genetickou mutaci člověka.

Předpokládá se, že naše chování je podmíněno naším zděděným genetickým kódem a prostředím, v němž jsme byli vychováváni a v němž žijeme. Neví se přesně, jaký velký vliv má prostředí a jaký genetický kód. Předpokládá se, že oba příspěvky jsou zhruba stejné. Někteří autoři dokonce předpokládají, že se více řídíme genetickým kódem než prostředím.

Je potřebné si uvědomit, že velká část kvality našeho života (zdravotní stav, chování a vědomí) závisí na naší genetické informaci, kterou máme každý ve svých buňkách. Uvedu několik příkladů.

- Je fascinující, že obrovský rozdíl v myšlení a chování mezi normálními lidmi a nějakým způsobem retardovanými lidmi je způsobený malou změnou genetického kódu jedné jediné bílkoviny, přičemž ostatních 20 000 bílkovin je neporušeno.

- Například mutace v blízkosti genu FMR-1 způsobí změnu v jedné bílkovině. Následkem je zpomalení duševního vývoje, tzv. syndrom Martina Bella.

- Dalším příkladem může být Huntingtonova Chorea, která je též způsobena mutací jediného genu. Mnohé dědičné choroby jsou výsledkem mutace genetického kódu jediné bílkoviny.

- Analogicky můžeme říci, že malou změnou mutace jedné bílkoviny se může změnit chování jedince, že bude moudřejší, civilizovanější, nebo agresivnější. A vědecky je prokázáno, že mutování našeho genetického kódu nelze zabránit.

Jaké vlastnosti máme my, jediná linie člověka, která zůstala a dosud dokázala dominovat ve světě? Jakou genetickou informaci nesou naše geny a jak se evolucí formovaly?

Zjednodušeně řečeno, evoluce nás učí, že v zájmu reprodukce života genetický kód' každého jedince obsahuje informace o tom, jak žili a co dělali jeho předkové. Evolucí se vyvinulo, že tato informace - příkaz v genetickém kódu říká: “Dělej všechno tak, jak to dělali tvoji předkové. Protože když tvoji předkové přežili a dokázali se reprodukovat, pravděpodobně přežiješ i ty a dokážeš se reprodukovat, jen musíš žít tak jako oni." Tento příkaz se dostal do našeho kódu náhodou, ale mají ho všichni. Protože jen ti, kteří ho mají, se reprodukují. K tomu, abychom plnili příkazy tohoto genetického kódu, je v našem mozku nebo v nervových seskupeních jiných druhů uzpůsobeno něco, co můžeme nazývat komplexem “uspokojení".

Mohli bychom to nazvat i komplexem radosti a rozkoše, anebo taky komplexem odměny. To znamená, že když děláme to, co nám ukládá náš genetický kód, pociťujeme radost, uspokojení a cítíme se šťastně. Naše pocity jsou výsledkem chemické stimulace vhodných neuronových receptorů v mozku. Jako příklad mohu uvést pavouka, který tká pro něho typickou síť, protože při této činnosti pociťuje radost, uspokojení a cítí se šťastně. Plní jen příkaz genetického kódu

- “Dělej to tak, jak to dělali tvoji předkové". Stejně tak genetický kód přikazuje některým ptákům letět mnoho tisíc kilometrů, aby někde snesli vejce a vychovali potomstvo, protože tak se dokázali reprodukovat jejich předkové. Podobně se chovají i ostatní živé druhy.

Stejný příkaz má i genetický kód člověka. Genetický kód si “pamatuje", co dělali naši předkové, a stejně hovoří: “Dělej to a tak, jak to dělali tvoji předkové, a když oni přežili a reprodukovali se, přežiješ i ty a dokážeš se reprodukovat." Abychom se například reprodukovali, všichni naši předkové museli vykonat sexuální akt. A protože tento akt museli udělat všichni naši předkové, je velmi dobře zapsaný v našem genetickém kódu. Proto i odměna, pocit radosti, uspokojení, štěstí a rozkoše při plnění tohoto příkazu genetického kódu, jsou vysoké. Jsou mnohé další činnosti, při nichž dostaneme odměnu, protože děláme podle instrukcí našeho genetického kódu to, co dělali naši předkové. Například výchova dětí, vztah muže a ženy, pomoc druhému, sbírání hub, chytání ryb, lov, turistika, víkend na chalupě, táborák s opékáním slaniny. I za tyto činnosti mnozí dostávají odměnu v podobě pocitu radosti, uspokojení a štěstí.

V současnosti se člověk rozmnožil na 6 miliard jedinců. Přitom dosáhl vysokou technickou, kulturní a společenskou úroveň. Tato úroveň je též výsledkem jeho vlastností, jako jsou láska, svědomí, smysl pro spravedlnost, soucit, přátelství. Tyto vlastnosti mají taktéž genetický základ. Předpokládám, že i víra a nevíra v Boha jsou ve velké míře výsledkem naší genetické predispozice. Je možné, že v budoucnosti bude možné posoudit vývoj genetického kódu, struktury a programů v mozku podle toho, v co lidé v historii věřili. Je pravděpodobné, že kódování vývoje struktury mozku lidí věřících v mnohobožství bylo jiné než u lidí věřících v jednoho Boha a je jiné než u lidí věřících v něco jiné.

Ale v naší historii přežila a reprodukovala se hlavně asi skupina lidí, která se řídila všeobecnou instrukcí, říkající: Rušíme být stále ve střehu a využít každou šanci mít víc. Jestliže to neuděláme my, udělá to někdo jiný a my můžeme z toho mít jen problémy, které sníží naši šanci na přežití a reprodukční schopnost." Tento princip života našich předků, že “každý musí zápasit vždy o víc, aby držel krok s ostatními, aby vyhrál," se též dostal do našeho genetického kódu. Za plnění těchto genetických instrukcí jsme stejně jako za lásku nebo rybolov odměňováni. Pocit radosti, uspokojení a štěstí při výhře ve sportovních disciplinách, vítězství nad někým v práci, v umění, ve rvačce nebo v boji je ve velké míře výsledkem fungování tohoto genetického kódu. Další naší důležitou genetickou instrukcí je touha.

- Proč chudobný touží mít 10 000 Sk a jiný může být šťastný, jen když má o milion víc, a později zjistí, že ani to mu nestačí?

- Proč většina lidí s majetkem, který zabezpečí doživotně pohodlný život jim i jejich potomkům, musí stále pracovat na tom, aby se tento majetek stále zvětšoval?

Je množství příkladů v naší historii, které říkají, že když někdo zjistil, že je silnější, ihned využil tuto situaci a začal využívat slabšího. Kde je limit naší touhy? Předpokládá se, že do našeho genetického kódu není přirozeně zakódovaný limit touhy lidí vlastnit něco, ovládat něco a mít moc nad něčím. Naštěstí taktéž není přirozeně zakódované omezení touhy lidí hledat něco nové, získávat nové zkušenosti a znalosti.

Principy zabudované v našem genetickém kódu, hovořící o tom, že musíme být stále ve střehu a musíme využít každou šanci mít více, se sbíraly v našem genetickém kódu pravděpodobně víc než milion let. V dobách, kdy naši předkové žili v džungli, na savanách a v jeskyních. Avšak genetický kód se mění velmi pomalu. Proto část našeho genetického kódu nás nutí řídit se zákony “džungle" našich předků, a ne současného civilizovaného světa. Tyto zákony džungle byly po miliony let .prospěšné a možná i nevyhnutné pro přežití. Změny v prostředí, v životě i ve vztazích člověka k člověku a k přírodě se V současnosti mění mnohem rychleji, než se vyvíjí náš genetický kód. Starobylé instrukce už nejsou moderní a v současnosti škodí společnosti i jednotlivci.

Motroctví je produktem a součástí našeho starobylého genetického kódu. Snažíme se získat maximální moc, abychom žili bezpečněji . a pohodlněji. Proto útlak a vykořisťování jsou stálými črtami evoluce přirozeným výběrem. Jednou črtou, která odděluje lidi od jiných zvířat, tak charakteristická jako řeč a vzpřímená postava, je fakt, že my jsme našli cestu, jak utlačovat a vykořisťovat. Ať se nám to líbí, nebo ne, jedni mají potenciál kontrolovat životy jiných, nemajetných, majících méně zdrojů.

V současnosti člověk řídící se zákony starobylého genetického kódu dosáhl takovou technickou úroveň, že kdyby se řídil zákony starobylého genetického kódu dále, je schopný vyhubit sám sebe. Je třeba si uvědomit, že pokrok nám nikdo negarantuje. Jen když budeme moudří, můžeme si pozitivní evoluci garantovat my sami.

Nesmíme se bát snahy pochopit, jak evoluce funguje, a musíme se dozvědět, jak jsme vlastně naprogramovaní. Když zjistíme, jak jsme naprogramovaní, máme šanci překonat ty instrukce, které už nejsou užitečné a které nám škodí. My sami se musíme naučit ovlivňovat směr naší evoluce. Když nebudeme schopni pochopit náš svět, když nebudeme umět pochopit sebe, jsme ztraceni. Zda lidský život bude existovat na naší planetě, závisí jen na nás.

S těmito názory ostře kontrastuje propaganda Motrokářů XXI. století.


- Masové propagování víry v nadpřirozené síly, propagování onoho tajemného, na co nemáme vliv, masové šíření víry v pokoutní léčitele, vykladače snů a života se šíří od slavných katedrál až po nejlacinější barevný televizor.

- Mají odvrátit náš zájem o vědecké chápání světa. Motrokářům, stejně jako v minulosti představitelům různých ideologií, vyhovuje, že je jednodušší žít ve světě iluzí, než zápasit o poznání ve světě reality.

- Ale jak už řekli mnozí moudří lidé tohoto světa: “Lidé všeobecně preferují iluzi před realitou, dokonce i tehdy, když iluze vede k tragickým následkům."


Předpokládám, že jsou to Motrokáři XXI. století, kteří využívají starobylé instrukce našeho genetického kódu. Snaží se vnutit Motrokům “Playboy philosophy". Filozofii, která říká, že máme dělat jen co, z čeho máme my a naše tělo dobrý pocit. Proto je na televizních kanálech tolik erotických relací, proto existuje tolik pornografických časopisů. Naše tělo prý ví nejlépe, co potřebuje. Jinými slovy máme naslouchat, co nám říkají naše geny, a ne současné vědecké poznatky o moderním člověku. Každý pokus, který má zabránit, abychom se řídili potřebami těla, je podezřelý. Prezentuje se jako součást nepřirozeného nátlaku na nás. Nemáme si odříkat to, co nám od přírody patří. Podle Motrokářů XXI. století jsme se narodili na to, abychom si užívali.

Přitom se mnohokrát a opakovaně vědecky dokázalo, že naše tělo často vůbec neví, co je pro ně dobré. Komplex uspokojení, komplex touhy, radosti, štěstí a rozkoše se nachází anatomicky v našem mozku. Aktivováním těchto mozkových center umělými způsoby může-

. mé vyvolat pocit uspokojení nebo radosti, pocity štěstí a rozkoše.

- Například při pokusech n$ potkanech se zjistilo, že elektrickými impulsy, které byly aplikované přímo elektrodami do jejich mozku, bylo možné stimulovat jejich pocit radosti a štěstí. Potkani, mající v kleci potravu, dostávali impulsy štěstí, jen když šli do jednoho rohu klece.


- Zajímavé bylo zjištění, že potkani, když si měli vybrat mezi potravou a impulsy štěstí, si chodili pro impulsy, dokud nezahynuli hlady. Vůbec tedy neudělali to, co bylo dobré a zdravé pro jejich tělo.

- Podobný výsledek se ověřil i při výzkumu opic, které si mohly vybrat potravu, nebo práci, za niž dostali dávku heroinu. Opice si chodily jen pro dávky heroinu, dokud nezahynuly vyčerpáním.

- Podobně to platí i pro lidi. Vysoká čísla narkomanů, alkoholiků, obětí sexuálních chorob, častá nechtěná těhotenství dokazují, že tělo řízené zastaralým genetickým kódem v současné společnosti často neví, co je pro život moderního člověka dobré a co zlé. Naštěstí v našem kódu je zakódovaná taktéž neomezená touha lidí hledat nové, získávat nové zkušenosti a znalosti. Právě tato část našeho kódu byla v historii a je i v současnosti v rozporu s vládnoucí mocí.

Když začneme od začátku, překvapuje mne, proč Bůh zakázal Adamovi a Evě trhat ovoce ze stromu poznání. V Bibli v knize Genesis, kapitola 2, ve větách 9, 16, a 17 se píše: “Na samém prostředku ráje stál “strom života" a “strom poznání dobra a zla". Bůh Jahve dovolil Adamovi jíst ovoce ze všech stromů s výjimkou “stromu poznání dobra a zla". To mu zakázal jíst pod trestem smrti. V kapitole 3 věta 6 se píše, že Adam a Eva jedli ovoce ze stromu poznání a byli za to potrestáni.


Je možné, že právě zákaz jedení ze stromu poznání zrcadlí velmi starou tradici ve společnosti. Nadřízeným, mocným, vládnoucím nevyhovuje, když podřízení příliš mnoho vědí a umějí rozeznat, co je dobré a zlé. Máme mnoho příkladů zákazu trhání plodů ze stromu poznání z daleké i blízké minulosti i ze současnosti. Víra více vysvětluje náš svět, naši evoluci jako exaktní poznání. A takovou filozofií, která je obsažena v jejich propagandě, se řídí i Motrokáři XXI. století. Tato filozofie jednoduše praví, že není žádoucí, aby Motroci “trhali plody ze stromu poznání."


Stejně jako bylo zakázáno v ráji Adamovi a Evě trhat ovoce ze stromu poznání, i ty máš zakázané se ptát: Quo Vadis, Homo sapiens sapiens? A stejně jako Eva a Adam i pod trestem smrti odtrhli a jedli ovoce ze stromu poznání, tak věřím, že i my, i když pod trestem, se budeme snažit poznat náš svět a úzkostlivě se zeptat: Quo Vadis, Homo sapiens sapiens?


Přikázání jedenácté:

Budeš ctít a dodržovat motrockych jedenáct přikázání bez toho, aby sis to uvědomoval.

V naší 100 nebo 200 000 leté historii lidé většinou přijímali zákony života a společnosti takové, jaké byly, a předpokládali, že jinak to ani nemůže být. Často žili svůj osud podřízeného nebo nadřízeného v domnění, že je to přirozené a tím i spravedlivé. Tento stav v současnosti nazýváme demokracií. Nebylo vhodné, aby si podřízení svůj osud uvědomovali, a bylo žádoucí, aby se neptali sebe, ale vždy svých nadřízených, co je spravedlivé a správné. A nadřízení to vždy uměli věrohodně vysvětlit. Podobně je tomu i v případě Motroctví XXI. století.

Proto i my, Motroci XXI. století, přísaháme stejně, jako před deseti, sto až tři sta lety přísahali obyvatelé Afriky, blízké a daleké Asie, Latinské Ameriky a dalších zemí.

Proto i my, Motroci XXI. století, se neptáme sami sebe, ale Motrokářů, co je spravedlivé a správné, a tím bez toho, abychom o tom věděli, přísaháme:

“Budeme ctít a dodržovat zákony Motroctví XXI. století bez toho, abychom si to vůbec uvědomovali."


Zákony Motroctví (moderního otroctví):

Přikázání první:

Dodržovat budeš svobodu slova a projevu pro sebe a pro jiné

Přikázání druhé:

Řídit se budeš jen všemocnou ideologií volného trhu

Přikázání třetí:

Klanět se budeš soukromému vlastnictví a nebudeš mít jiné formy vlastnictví

Přikázání čtvrté:

Volit budeš své představitele jen ve svobodných volbách

Přikázání páté:

Pokládat budeš za civilizovaný svět jen ten, který se ti určí

Přikázání šesté:

Pokládat budeš za demokratický svět jen ten, který se ti určí

Přikázání sedmé:

Odsuzovat budeš lidi, jejichž myšlenky nejsou v souladu se současnou přijatou agendou

Přikázání osmé:

Klanět se budeš image a iluzím, a ne realitě

Přikázání deváté:

Platit budeš pravidelně desátek jen nám a nikomu jinému

Přikázání desáté:

Nebudeš se nikdy ptát: Quo Vadis, Homo Sapiens Sapiens?

Přikázání jedenácté:

Budeš ctít a dodržovat motrockých jedenáct přikázání bez toho, aby sis to uvědomoval

 

 Z knihy: Ondriaš, K.: Kecy a fakta o tzv. demokracii. My, Motroci XXI. století, tak přísaháme. Eko-konzult, Bratislava, 1999

 

***

 Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 060