Především z Prahy, vane-li příznivý vítr, se do celého světa šíří zvěst ne starší než dvacetiletí a ne mladší jak let pět, že Kniha posvátné magie AbraMelina mága není ve své běžně vydávané knižní formě kompletní, nýbrž potřebuje ku své funkčnosti určitý “klíč”.

 

 

K čemu je tento doplněk rituálu, sloužícímu především k invokaci Svatého Anděla Strážce (SAS), dobrý?

Pokud jste alespoň bedlivěji knihou zalistovali, možná jste zaznamenali, že magické čtverce od páté kapitoly nahoru nejsou vždy na všech místech kompletní, neboť na mnoha místech celé plochy chybí.

Zastánci jedné z teorií se domnívají, že je musí magik v touze po svém SAS, který jedince skrze poznání čtverců a entit v nich obsažených seznamuje se spirutuelním plánem, vyplnit dle vlastních pokusů a omylů za použití přirozené inteligence. Další názor zní, že do čtverců se striktně nemá nic vepisovat a zbytek má být ponechán prázdný. Samozřejmě, skeptikové se domnívají, že doplnit čtverce Mathers ve svém spěšném plagiátorství již nestihl. Poslední a nejfantasknější teorie informuje o existenci “Stříbrné knihy”, která byla z bezpečnostních důvodů oddělena (aby se, jak jinak, nedostala do rukou nepovolaných) a obsahuje přesnou výplň oněch prázdných polí – zde se legenda, tryskající nezávisle na mnoha místech této planety, začíná odlišovat od zbytku světa, neboť my v České republice se z nějakého mně neznámého důvodu domníváme, že víme, kde je skryt onen tajemný bibliofilní klenot.

V Brně.

Přesněji, v archivech bývalé Univezitní knihovny, dnes knihovny Moravské Zemské.

O čem vypráví pověst, zajímavá především svou přesnou lokací?

Údajně prý se sem kniha dostala jako neznámý a nezaregistrovaný spisek spolu s jednou z došlých zásilek, pocházející buďto:

1) z pozůstalosti po jakémsi zesnulém bibliofilovi,

2) nebo za druhé vyplula na hladinu vod kalných v dobách, kdy se T. G. M. postavil do čela první republiky a bylo nutné uspořádat archivy českého písemnictví, spolu s cizojazyčnými svazky, které pocházely převážně z rakouských zdrojů.

Pochopitelně, možností a spekulací může být daleko více, namátkou:

3) kniha byla součástí komunisty zabavené knihovny (šlechtické rody, kláštery...)

4) a poslední nejmodernější a veskrze dobrodružná verze se domnívá, že se na naše území dostala spolu s perutí cizinecké legie, po návratu z Velké Britanie.

Ať byla kniha pohřbena záměrně či z neznalosti, jisté je, že by s největší pravděpodobností do žádné éry českého (československého) státu díky své filozofii nezapadla.

Byť to byla touha po “přirozené” a “dobré” humanitě a vzájemnosti lidstva: dokážete si představit, že Vlasta Burian vytáhne na stříbrném plátně svazek Abramelinův, odepře si poslední štamprličku a buřtíka s křenem, načež vyklidí vdovu se šesti dětmi ze suterénu, aby získal dostatek místa pro svou oratoř? Film by pak zajisté nesl název Upír ze Žižkova či podobně.

Jaký špatný příklad by to byl v éře další, kdy by se tehdy nazývaná “pracující inteligence” vydala krokem zpět a jala se zpátečnicky propagovat pověry, pocházející od imperialistických příživníků? Protože dělnické třídě moudře stačí k četbě jediný velkoformátový list.

Tržní éra má k oněm věcem přístup... no, tržní.

Vedle archetypů starých známých překabáťěných figurek, předstírajících serióznost pramenící v autoritářské a ukřičené slepotě - se tu a tam objevují moderní “dandyové” v oblecích z konopné látky, kteří by rádi dosáhli bohémství a s ním dnes nedílně jdoucí předstíráné znalosti esoterních pramenů.

“Tutúútu, tutúútu...”: troubí se infantilní zednářská znamení a přitom zoufale pokračuje hledání něčeho, co by doopravdy bylo schopné obdařit duši, načrtnout cestu a uzdravit infekci pokryteckého přívalu slov, jež svou mnohostí rozmělnily činy.

Znám výpověď osoby, která ví nejméně o dvou výpravách esoteriků do Moravské Zemské knihovny v Brně, kteří knihu nenašli, sama si dokonce prošla sklepy pod knihovnou.

“Ta kniha tam není!”

Říkají ti, kteří měli možnost archivy prohledat. Dále je zajímavé ještě prozradit, že na stejném místě jsou údajně uloženy i Tajné Lasenicovy deníky, po kterých by jste marně pátrali rovněž.

Přesto jsou však věční hledači nakloněni věřit tomu, že některá templářská či zednářská frakce zákeřně onen svazek zcizila, za účelem jej utajit jenom pro sebe.

V dnešní době však ony "lovecké výpravy" jen stěží budou romantickou procházkou letitým sklepením archivů, neboť ty byly z valné části přestěhovány do moderní nově postavené budovy. Přesto však víra stále neumírá.

Jak jinak si vysvětlit křížovou palbu dotazů, kterými jsou tu a tam Brňané zasypáváni:

“Nevíte něco o “Stříbrné knize””?

Zapsala Soror FFL, na základě konzultací či výpovědí z úst mnohých

 

 

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 337