arkaimPopulární čínská nauka o harmonii přírody a lidského žití, které má být v souladu s jejími zákony, nauka feng-šuej, má i svou slovanskou odnož. 

 

 

 

Také ve slovanské kultuře existoval ucelený systém pravidel ke stavbě lidského obydlí i systém soužití člověka s okolní přírodou. Bohužel, vlivem křesťanství byly mnohé souvislosti zapomenuty a potlačeny, a tak zůstaly jen ve formě izolovaných zlidovělých pověr a nařízení.

Všichni třeba víme, že sedět na rohu stolu se nemá. Také sousedovi se nedává nůž špičkou napřed. A tak dále. Nevíme, proč existují taková pravidla. Jsou to malé částečky staré duchovní nauky o souvislosti všech jevů a objektů.

Ve všech dobách byl dům připodobňován ke hnízdu, ochraňující své obyvatele od nepohody a zla. Kde se vzalo pořekadlo: „Doma i stěny léčí“? Nekonečný svět jevů si naši předkové přibližovali za pomocí různých obrazů, vytvářeli svůj život v souladu přírodními rytmy.

Naši předkové ctili mnoho pravidel, které můžeme vysledovat například při stavbě domova - v přímém i přeneseném smyslu.

Stavba má začínat po novoluní – v době přibývajícího Měsíce. Současně se základním kamenem je nutno ve středu budoucího dvora postavit strom. Dříve to byla bříza nebo jeřabina. Později naši předkové připojili k jednotlivým stromům určité vlastnosti – dub symbolizoval sílu a odvahu, borovice přinášela peníze a uzdravení, višeň lásku, cedr dlouhověkost, javor lásku a materiální prospěch, ořech zdraví…

Z dávnověku se zachovalo pravidlo – pokud chceme zachovat štěstí a zdraví, v rozích stavby, pod první břevna se má položit chomáček vlny, hrstka zrn nebo mince. Před tím, než se podestlalo dobytku, ve stáji se pověsila vydělaná medvědí kůže a kravám se dal chléb, piroh nebo hrnec s kaší a předním rohu postavit zelenou větvičku – ta má zajistit zdraví rodiny.

Zvláštní místo domu našich předků zaujímal – práh. Byl vyvýšený a pevný. Pod ním se ukládal za starých časů prach předků. Tak se stal práh místem přebývání rodových předků. Vždyť až dosud se zachoval zvyk nehovořit na prahu, mezi dveřmi. Na vchodových dveřích, nad hlavním prahem domu, se věšela podkova – symbol štěstí a ochrany od negativních sil.

Předsíň byla prostorná a světlá, vždyť zde se vítali hosté, odtud se vyprovázeli lidé do práce. Zde se střetávaly různé vlivy a síly domu a vnějšího světa.

Okna také spojovaly obyvatele s okolím – proto je bylo třeba maximálně nastavit na sluneční stranu. Východ a jih symbolizuje život a teplo, proto je potřeba okna pokojů a ložnic zaměřit na jih a východ, zatímco vchod, kuchyň, koupelnu a toaletu nasměrovat na západ a sever.

Střed domu ve všech slovanských obydlích byl vždy vyhrazen jídelně a k ní přiléhající kuchyni a na venkově – peci. Zde byl střed všeho života – setkávali se zde lidé přicházející z práce, besedovalo se s hosty, učily se zde děti, vzpomínalo se na předky… Proto toto místo muselo být vždy čisté a krásné. Bylo to i místo modliteb a domácí chrám – na poličkách byli bůžkové, za křesťanských dob zde visely ikony, kříž v záhlaví stolu.  

Stůl podle slovanských obyčejů měl v domě dvě určení – pracovní a duchovní. Na jeho hlavní straně – pod ikonami seděla hospodyně – živitelka. Na stole stál samovar, přikrytý pokrývkou, která měla u Slovanů hluboký význam – věřili, že ochraňuje dětské sny. Byl ušitý nejstarší ženou rodiny. Ochraňovala duše a bez ní by byl dům pustý.

Lněné osušky a ručníky byly u Slovanů velmi oblíbeny jako ochránci domu – kuchyně, jídelny i ložnice.

Zrcadlo ukazovalo hmotný prospěch rodiny. Pověsit zrcadlo ve směru ke stolu nebo v kuchyni znamenalo přinést bohatství. Nikdy se ovšem nedoporučovalo umístit zrcadlo do ložnice! V žádném případě se nesmí zrcadlo pověsit nad lůžko – v tom případě to naruší spánek, celý život, odebere sílu. Nad lůžko se také nesmí věšet poličky, skříňky nebo obrázky s negativními náměty. V ložnici by také neměly být žádné květiny.

Naši předkové dávali značný význam květinám, kterými léčili nebo je jinak využívali pro život v domě. Například lilie nebo trs jalovce, pověšený u vchodu, ochraňoval dům od zlých duchů.

Zbytečných věcí nemělo být v domě mnoho. Každá věc měla sloužit k určitému účelu a měla tak určené místo praktické i duchovní. Zbytečné věci vytváří chaos a nepořádek, otvírající dveře hádkám a zlým duchům. Proto se rodina vždy dvakrát do roka velkým úklidem zbytečných věcí zbavovala – před Velikonocemi a před Vánoci.

Systém ochrany domu před zlými silami byl skutečně komplexní – ochranné znaky a symboly byly na dveřích, oknech, i u krbu a komína. Na ně se zavěšovaly siluety zvířat, ryb nebo ptáků – podle zásady, že dům musí ochraňovat bytosti ze všech tří světů – se souše, z vody i ze vzduchu. U východních Slovanů byli oblíbeny figurky koně – symbolu života, medvěda – symbolu síly a bohatství, slepice – symbolu plodnosti, holuba – symbolu dobra a krásy, býka – symbolu síly, atd., atp.

To vše vytvářelo z domu chrám, bohatý a příjemný příbytek pro plný život, štěstí i odpočinek po práci.

Podle : http://www.iamik.ru

 

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 097