rosaecrucis1Za velmi blízký rosikruciánům se považuje řád "Rytířů a bratří sv. Jana Evangelisty z Asie v Evropě" jinak řečeno "Asiatští bratři".

 

 

Jeho členy byli někteří moravští šlechtici (např. Karl z Liechtenstejna), přes kterého se řád pokusil uchytit v Opavě, když pronikl do tamní lóže "Pythagoras". Ta však byla záhy zrušena, a to již brzy po svém založení, roku 1785. Základem jejího učení byl výklad kabbaly a číselná symbolika.

V Brně přišly úřady na stopu tajným společnostem rosekruciánského typu v únoru 1744. Schůze tohoto společenství se konala v domě brněnského lazebníka. Spolek sice existoval od roku 1740, nemohl však svou činnost rozvíjet, protože jeho hlava, důstojník pocházející z rakouského Nizozemí, Jean Thoux de Salverte, byl po dobu války v poli u své jednotky.

Thoux se své funkce mohl prakticky ujmout až před vánocemi roku 1743, ale činnost se rozvíjela pouhých 6 týdnů, neboť v únoru 1744 byli členové tajného bratrstva zatčeni, na udání dragouna Karla Glomingera.

Jak ukázalo další vyšetřování, projevovali členové bratrstva "zájem o výrobu zlata a kamene mudrců alchymistickými prostředky". Kromě toho se prý zabývali "rouhavými obřady … urážejícími samotného boha". Sama císařovna rozhodla v listopadu 1744 o potřebě viníky potrestat. Protože alchymistické hledání zlata a kamene mudrců nebylo podle platných zákonů trestné, nezbývalo než využít údajného rouhačství, které trestné bylo. Thoux byl odsouzen k pevnostnímu vězení v Komárně (po odpykání trestu se uchýlil do Polska, stal se vychovatelem v několika šlechtických rodinách, ale nadále si udržoval velký zájem o tajné vědy, založil ve Varšavě kuriózní Academie des Secrets). Trestu neunikl ani udavač, který byl odsouzen ke třem měsícům žaláře.

Stopy brněnského "bratrstva hvězdného kříže" vedly při vyšetřování do východních Čech a do Olomouce. Šetřením v Olomouci se dospělo k závěru, že činnost bratrstva "má blíže k magii než k herezi".

Přes veškerou bdělost úřadů byly v Praze v letech 1761 a 1764 údajně znovu objeveny stopy činnosti tajného bratrstva odhaleného roku 1744 v Brně. Dr. František Mašlaň v práci "Dějiny svobodného zednářství v Čechách" se zmiňuje o tom, že "začátkem roku 1764 zastavila lóže "U tří korunovaných hvězd" (šlo o "dědičku" první pražské lóže) svou činnost, neboť v tajné společnosti "růžového kříže" (Rosenkreuzer) bylo odhaleno též několik zednářů pražských a náčelníci její potrestáni šestiletým žalářem na Špilberku".

Emanuel z Lešehradu píše, že "v Čechách se vyskytuje v té době (po roce 1760) Bratrstvo či Společnost zlatého a růžového kříže v Praze, s nímž souvisela starší odnož zednářských lóží Bratrstva s hvězdou kříže v Brně", roku 1764 byli někteří členové Společnosti v Praze vsazeni do žaláře".

Bedřich Šindelář pak připomíná, že "s rosenkreuzerstvím se setkáváme po čtyřiceti letech znovu v prvé zednářské lóži v Brně, kde řadě členů byl vytýkán zájem o alchymii, magii…"

Jedná se pochopitelně o z historie dosti známou lóži "U vycházejícího slunce", založenou dne 13. ledna l782 mimo další zakládající členy také důstojníkem Cornerotem a Františkem hrabětem Kounicem (kteří oba byli rosenkreuzeři a jako tzv. "rosenkruciánští princové" patřili k nejvyšším představitelům tohoto hnutí…) a jejím prvním stoličním mistrem se stal Karel starohrabě Salm-Reiferscheid, známý také jako "otec moravského zednářstva".

Brněnská Salmova lóže měla ve středoevropském svobodném zednářství významné postavení. Hrabě Salm a hrabě Kolowrat - Liebsteinský se objevili na pověstném zednářském konventu ve Wlhelmsbadu v roce 1782. Salm byl velmi vzdělaný, projevoval zájem o mnoho obrů : o přírodovědu i alchymii, o ekonomii i magii, o metalurgii i výrobu porcelánu i o literární dějiny a dějiny umění, o medicínu. Jeho sympatie patřily Swedenborgovi, Messmerovi, Saint-Germainovi (!) a Cagliostrovi.

Salm v lóži "U vycházejícího slunce" vybudoval tajné středisko moravského "Řádu křižovníků zlata a růže (Orden der Gold- und Rosenkreuzer)".

K organizaci a ideovému zaměření tohoto Řádu lze uvést, že základem řádové činnosti bylo propojení se svobodným zednářstvím. Výchozím stupněm se stala hodnost mistra ve svobodném zednářství (její nositel se nazýval "Mistr světelné záře a ztraceného slova"), nad touto hodností bylo devět stupňů zasvěcení.

Sídlem řádu byla Vídeň, Drážďany a Berlín, identifikovat vedoucí řádu se dosud nepodařilo, také moravští příslušníci disponovali tajnými jmény, z nichž jen některá můžeme přiřknout konkrétním osobám.

Náplní společnosti byla alchymie, magie, "zaklínání duchů" (patrně theurgie). Základem reformovaného učení řádu byl spis "Kompas mudrců", nejvyšším stupněm rosenkruciánského myšlení je obdoba víry markýze Saint-Martin. Rosenkruciáni se orientovali především na vědu l7. století (růže) a neoplatónsky pojímané náboženství (kříž), k čemuž ovšem přidávali i novější vědecké poznatky experimentální přírodovědy.

Z časopisu ZAZ

 

***

 Líbil se vám článek a celý web?

Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 041