...skrytá mementa esoteriky českého baroka 

 

 

 

PREHISTORIE, ZEMĚDĚLSTVÍ A CÍRKEV

Pravěká pohřebiště byla v 17. století, tedy v době budování kaplí Božího hrobu, jistě v popředí zájmu především církve. Bylo to období nástupu pokrokovějších metod zemědělství, zejména většího využití tažného dobytka. To umožňovalo rozšiřování ploch obdělávaných polí, při kterém docházelo často i k likvidaci mohylových pohřebišť.

Obr.1 Směřování podélné osy a orientace průčelí staveb božích hrobů v Čechách jsou rozdílné. U objektu v Horšovském Týně je prostorný vchod do andělské kaple situován směrem k západu. Po stranách jsou do zdi zapuštěny kartuše s rodovými erby místní šlechty. 

 

 Zemědělci nacházeli prastaré hroby s pravěkou keramikou, a hlavně lidské kosti. Pro své nálezy požadovali vysvětlení. Dozníval středověk a znalosti o prehistorii nebyly v té době žádné. Jak nejsnadněji objasnit někdy velmi masivní nález lidských ostatků? Rozhodující slovo měl místní pan farář. Tvrzení církevních autorit, že se jedná o pohanské, tedy zatracené bezvěrče, pohřbené do neposvěcené země, se zdálo být přesvědčivé. Odpovídalo liturgickým představám o temnotách záhrobí. Taková místa pak nepochybně získala obecně zlověstný charakter podsvětí. Stala se symbolem protipólu víry i pro budovatele kaplí Božího hrobu.

Obr.2 Motiv zobrazující svědectví o zázraku zmrtvýchvstání Krista najdeme na několika našich barokních replikách kaplí Božího hrobu. Nejzřetelněji se zachoval na překrásně kamenicky zdobených sloupech střešního altánu v Drahorazi.

   Okna kaplí Božího hrobu, procházející neobyčejně silným zdivem, mohla být záměrně budována tak, aby představovala vstupní linie dvou světů. Světa zbožného křesťanského života z jedné strany a temného podsvětí pohanských hrobů ze strany druhé. Obě pomyslné duchovní dráhy dobra i zla se střetávají v symbolickém místě Kristova pohřbení. V tom místě, kde se odehrál zázrak Spasitelova vzkříšení. Prostor kaple Božího hrobu tak symbolizuje křižovatku života a smrti. Současně nabízí východisko v podobě zázraku vzkříšení Ježíše. Vzbuzuje naději, že duše člověka po smrti nemusí být zatracena, ale vedena vírou v Boha vystoupá z hrobu, jak tomu bylo u Spasitele. Do stavebního řešení kaplí Božích hrobů byla jejich tvůrci zakomponována idea řešení věčného dilematu pomíjivé pozemské existence a posmrtné duchovní věčnosti. Kaple Božího hrobu se tak u nás staly architektonickým svědectvím duchovních rozměrů víry, esoterických představ své doby a také především zdrojem naděje pro věřící. V té podobě si uchovávají svůj význam až do dnešních dnů.

MVDr. Pavel Kroupa, KPUFO Domažlice

Regenerace č. 2/2010, http://www.regenerace.cz/

 

***

 Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 330