zednar0mKdo vlastně jsou zednáři? Církev, hnutí, řád?

20. dubna 1884, téměř na sklonku století vítězného tažení osvícenských a humanistických myšlenek, římský papež Lev XIII. vydává encykliku Humanum genus, ve které oznamuje světu existenci Říše Satanovy na Zemi. Tato říše má ve světě vést tajnou i čím dál více otevřenou válku proti pravdě, dokonalosti a katolické církvi.

O jejích hlavních administrátorech není pochyb: »Tajný svaz zednářů se v průběhu uplynulého jeden a půl století překvapivě úspěšně, drze a lstivě uchytil na všech místech státní správy a získal moc, která se rovná moci vládní.« Byl konec století, po obloze se tiše vznášely balony a vzducholodě, belle epoque se uzívaně těšila na zlatý věk 20. století a pod povrchem dějin právě vrcholila řevnivá bitva mezi církví svatou a tajemnými měšťany, kteří si říkali zednáři...

Společenství znovuzrozených

Kdo vlastně jsou zednáři? Církev, hnutí, řád? V základním zednářském spisu, tzv. konstituční knize, jejíž plný název je mnohem delší, ale obecně se označuje jako The constitutions of the Freemasons, vydané roku 1723 v Londýně, sami zednáři své hnutí charakterizují jako náboženství deistického typu. Deismus je přesvědčení, že Bůh stvořil svět a uvedl jej do chodu. Tím své dílo skončil a veškerý další vývoj vyplývá z přírodních zákonitostí a svobodné vůle tvorů, hlavně člověka, který je ve svém rozhodování nejsvobodnější. Zednáři také chápou člověka jako v podstatě dobrou bytost, u níž stačí výchovou a prostředím nezardousit přirozený sklon k dobru. Díky tomuto důrazu na výchovu svedli také zednáři historickou bitvu o odstranění vlivu katolické církve na školství. Boha-Stvořitele zednáři označují jako Velkého Architekta Univerza. Stručně řečeno, zednářký program lze charakterizovat jako společensky aplikovanou ideu humanismu. Cílem zednářského hnutí je podle Encyklopedie svobodného zednářství (1863) vytvoření »všeobecného lidského svazu«. A. W. Wolfstieg zase hovoří o zdokonalení lidského rodu a o nalezení nejkratší cesty ke »konečnému cíli«, který je pojmenován jako »společenství znovuzrozených«. N. Lennhoff pojmenovává tento cíl symbolicky »zbudováním chrámu všeobecné lidské lásky«. Protože v praxi naplnění těchto vznešených cílů znamenalo v minulosti zejména boj proti katolické církvi, katoličtí autoři tyto cíle pojmenovávají samozřejmě trochu jinak. Zvláště nenávist mezi jezuitským řádem a zednáři je téměř proslulá. Druhý vatikánský koncil v letech 1962 - 1965 však prý tradiční spory a řevnivost mezi Římem a bratrstvem zednářů definitivně zažehnal.

Kružítko a trojúhelník

Základními cíly zednářů bylo prosazování demokratických, humanistických a osvícenských myšlenek. Nutno ovšem dodat, že zednářské hnutí je silně vnitřně diferencované, zejména od 18. století, kdy se začalo spojovat s rozličnými lokálními politickými strukturami. Informace o původu zednářů - přesněji Svobodných zednářů - se rozcházejí. Někdy se kořeny hledají v egyptském hermetismu, jindy v gnosticismu. Hovoří se i o návaznosti na manicheismus a zejména na středověký rytířský řád templářů, který byl rozprášen na papežský příkaz, a odtud tedy má pramenit zednářská nenávist vůči římské církvi.

zednar1

Tuto teorii má potvrzovat i fakt, že ve zřejmě nejznámějším zednářském ritu - tzv. skotském zednářství - je třicátý iniciační stupeň »rytíř Kadoš« zasvěcen právě památce templářů. Nejčastěji se původ zednářského hnutí hledá ve středověkých stavitelských spolcích, zejména u stavitelů gotických katedrál. I stavitel svatovítského chrámu Petr Parléř měl být zasvěcencem a roku 1416 se měl stát dokonce mistrem jedné z pražských lóží. Sami zednáři odvozují svůj původ od legendárního stavitele Šalamounova chrámu Hirama. Z tohoto stavitelského zázemí vyvěrá i zednářská symbolika: zejména trojúhelník a kružítko, někdy též kladívko, majzlík, zednická lžíce a symbolický neotesaný kvádr. Zednáři však často používali i symboliku alchymistickou či astrologickou. Často se rovněž objevuje symbol pyramidy, což jako by odkazovalo na egyptskou tradici. Naopak dva sloupy Šalamounova chrámu Boas a Jakin jsou kabalistickými symboly. Jejich význam je zhruba stejný jako ve východní filozofii populární symbol jing-jangu - tedy polarita mužského a ženského principu. (Ostatně stejný význam má i známý symbol rosenkruciánů - růže a kříž).

Od Goetha k Leninovi?

Všechny zmíněné kořeny zednářství jsou sporné a sehrávají spíše roli legend a symbolů. Z historického hlediska je nezpochybnitelným faktem až ustanovení Velkolóže Londýna a Westminsteru 24. června 1717. Za šest let nato se z londýnského centra prostřednictvím již zmíněné konstituční knihy začíná zednářství šířit po kontinentální Evropě. Velkého vlivu se mu později dostane v Americe při zakládání Spojených států. George Washington, Benjamin Franklin, Thomas Jefferson anebo Abraham Lincoln byli zednáři. Z pozdějších amerických prezidentů Theodor Roosevelt, Franklin D. Roosevelt či prezident Wilson. Pokud jde o populární seznamy slavných osobností jakožto členů zednářských lóží, s klidným svědomím do nich můžeme zařadit básníka J. W. Goetha, který měl ostatně mimořádné znalosti hermetických věd, J. G. Herdera či skladatele Mozarta a Haydna. Mozart celý rituál přijímání do zednářské lóže údajně bral jako zábavnou hru a svým dětinským chováním prý šokoval ctihodné mistry. Na druhou stranu jiné prameny hovoří o důležitosti, kterou Mozart zednářství přikládal, a jehož základní principy též zakódoval do jedné ze svých skladeb. Roku 1733 byla založena nejslavnější lóže Velký Orient Francie. Francouzští zednáři pak sehráli svou roli za Velké francouzské revoluce (zednáři byli prý Danton a Lafayette, ostatně jejich duchovní učitel Voltaire údajně také), ale ta se nakonec, jak už to bývá, obrátila proti nim samým. K francouzským zednářům, u nichž byl nakonec nejviditelnější příklon k liberalismu a socialismu, patřili i spisovatelé Diderot, Montesquieu, utopický socialista Proudhon, Emile Zola, předseda Socialistické internacionály Huysmans či prezident Clemenceau. Členem slavného francouzského Velkého Orientu byl mimochodem i český malíř Alfons Mucha. Silný vliv měli zednáři v italském revolučním hnutí, zednáři byli Mazzini i Garibaldi. Jezuitské zdroje s oblibou označují za zednáře i komunistické revolucionáře Bélu Kuna, Karla Liebknechta, Lva Trockého, Leninova přítele Radka i Lenina samotného. Tomu se lze pousmát (zejména za Stalina začalo být zednářství v Sovětském svazu tvrdě potlačováno), nicméně spojení socialistického hnutí (zvláště v jeho radikálně demokratické podobě) a zednářství bylo mnohdy faktické a logické. Vždyť ještě v roce 1959 podporovali zednáři i Castrovu revoluci na Kubě, zednářem byl i Pinochetem zavražděný Salvador Allende.

Pražský Jeruzalém

Pokud jde o historii zednářů v Čechách, legendární příchod jakýchsi prvních zasvěcenců (hovoří se dokonce o zbytcích německých templářů) se měl odehrát roku 1232. V roce 1252 tato skupina zasvěcenců měla vystavět klášter Jeruzalém na plácku sv. Anny na Starém městě v Praze. Sídlo této lóže mělo být v Celetné ulici (č.p. 589). Později, jak již bylo uvedeno, se členem těchto tajemných kroužků měli stát i architekti přicházející do Čech zejména v době Karla IV. Skutečně nepochybným zakladatelem zednářského hnutí u nás je však až hrabě František Antonín Špork, který chápal zednářství jako dobrou zbraň proti jezuitům, které nesnášel. Roku 1726 založil v Praze lóži U tří hvězd a byl jejím prvním velmistrem. Později se zednářství uchytilo v humanistických kruzích, zednářem byl kupříkladu Josef Dobrovský, badatelé Jan Evangelista Purkyně, Vojtěch Náprstek či František Křižík. Rozkvět zednářství zaznamenalo zejména za první republiky. Asi nejslavnějším českým zednářem byl prezident Edvard Beneš. I Jan Masaryk, Milan Rastislav Štefánik nebo Alois Rašín oblékli zednářskou zástěru. Naopak není pravda, že by zednářem byl Tomáš Masaryk, jak se někdy uvádí, byť k nim měl asi myšlenkově blízko. Mezi válkami také zaznamenáváme rozkvět známých Rotary klubů, které jsou v podstatě odnožemi zednářských lóží a zednářští mistři si v nich prověřují nové adepty. Zakázáno bylo u nás zednářství oficiálně v roce 1949. Údajně však ve skrytu fungovalo dále, po roce 1989 pak v podstatě oficiálně. Charakter tajné zasvěcenecké organizace, který jim vtisklo církevní pronásledování, si však zednáři uchovali dodnes. Mnohdy se spekuluje, že zednářem je i bývalý prezident Václav Havel...

Zednářské hnutí je vnitřně velice diferencováno, a to nejen různými rituálními tradicemi (skotský ritus, francouzské, adopční, švédské, johanitské či egyptské zednářství, specifické židovské skupiny - např. řád B'nai B'rith), ale i programově, podle toho, s jakými politickými proudy se lokálně či v určité historické etapě spojilo. Zednáři spolupracovali s illumináty, italskými karbonáři, skupinami prohlašujícími se za pokračovatele rosenkruciánské tradice, se socialisty, pansofistickým hnutím, neblaze proslulá italská lóže P2 pak dokonce i s mafií. Do pestré zednářské mozaiky se vejde i legendární podvodník »nesmrtelný« hrabě Cagliostro, zakladatel tzv. egyptského zednářství vracejícího se k hermetické tradici a alchymii. I kdyby se zednáři skutečně pokoušeli o tajemné celosvětové spiknutí, pak je-li jejich programem opravdu idea všeobecného lidského sbratření, lásky a míru, nezdá se při pohledu na tento svět, že by jejich »spiknutí« bylo příliš úspěšným...

27. dubna 2001, JAN STERN

Z archivu KPUFO