Níže popsaná záležitost se udála přesně tak, jak je vylíčena. Nic tu není přikrášleno ani zveličeno, zato důsledky jsou přímo děsivé. Jde o výsledky experimentu, který vlasně původně ani experimentem být neměl a nechtěl.

 

V jisté době byl kdekdo posedlý tibetským horoskopem. Protože to byla doba ještě před internetem, horoskop se kopíroval z časopisů, lidé si jej v práci vyměňovali za kuchařské recepty, četli, vykládali sobě i druhým. Až to bylo protivné.

Tu jednoho poměrně vzdělaného člověka napadlo, z horoskopu obecně (nejen z tibetského) si zcela nepokrytě trochu vystřelit. I vycucal si z prstu malajský horoskop, ryzí parodii a pustou mystifikaci.

Pravý bulvární horoskop totiž vyžaduje některé atributy, a jakmile je splňuje, zaujme. Není zas tak složité na ně přijít. Především, „malajský horoskop“ se lišil od všech ostatních tím, že kromě data narození je důležitý i den v týdnu. Tedy, kdo se narodil řekněme ve středu 4. března, má úplně jiný horoskop, než kdo se narodil v pátek 4. března jiného roku. Takový horoskop tu ještě nebyl, a už to v sobě nese atraktivitu. Autor pomocí nejjednodušší kombinatoriky vytvořil tabulky, podle kterých se kdokoli mohl přiřadit k určitému znamení, pokud ovšem den narození takto znal.

Pak už zbývalo jen popsat povahy a předpoklady v jednotlivých znameních, kterých, také atypicky, nebylo dvanást, ale čtrnáct. Aby takový popis byl pro každého přijatelný, musí obsahovat čtyři složky:

1) Lichotky. Každý člověk je rád, když se o sobě dozví, že je zásadový, cílevědomý, otevřený, pravdomluvný, upřímný, atd., atd. I když ve skutečnosti třeba opak je pravdou. Ovšem, co nám lichotí, tomu rádi uvěříme.

2) Výroky typu „Nebude-li pršet, nezmoknem.“ Uveďme rovnou příklady: „Pokud ho nic nerozčílí, je klidný.“ „Nezvyšuje hlas, pokud k tomu nemá důvod.“ „Přijímá nové podněty, ale nebrání se ani starým pořádkům.“ „Vznikne-li krizová situace, může ho někdy i zaskočit.“ Vymyslet se dá mnohé a nic se tím nezkazí.

3) Výroky typu „Kdo nevěří, ať tam běží“. To jsou už konkrétněší informace obsahující často i nějaké varování, tedy s praktickým dopadem pro život. Třeba: „Příznivý den je sobota.“ (Těžko potkáme někoho, kdo by sobotu neměl rád.) „Nepříznivý den je pondělí.“ (Totéž v bledě modrém.) „Na začátku kteréhokoli měsíce se nedoporučuje uzavírat větší obchody.“ „Čtvrtek není vhodným dnem pro žádné sázky.“ „V únoru se nedoporučuje vydávat se na delší cesty.“ „První týden v červenci pozor na konflikty v rodině.“ Čtenář, který uvěřil, nebude tedy na začátku měsíce uzavírat větší obchody, sportku půjde podat denně kromě čtvrtka, při plánování exotických dovolených se vyhne únoru a pokud se náhodou první týden v červenci pohádá s manželkou, bude si to moci zdůvodnit horoskopem. Pokud ne, nevzpomene na to. Je to čistě jeho problém, nic se tím nezkazí ani nevylepší a život poběží dál v normálních kolejích.

4) Výroky rizikové. Ve skutečnosti ovšem rizikové vůbec nejsou, pokud se jich do takto vzniklého koktejlu naservíruje menšina, která by rozhodně neměla přesáhnout osminu celkového objemu. To už jsou konkrétní sdělení, která mohou a nemusejí vyjít. Napíšeme-li o někom v  charakteristice jeho znamení třeba to, že má rád akční filmy, a on je zrovna nesnáší, řekne si: „No, tohle zrovna nevyšlo, ale ve všem ostatním se ten horoskop trefil!“ Dokonce to tedy výsledný efekt jistým způsobem okoření. A pokud se na nějaký akční film občas podívá a pak si toto přečte, uvěří, že je má vlastně docela rád. To samé třeba se zálibou v exotice, manuální zručností, nebo čímkoli, co si vymyslíme. Ovšem znovu, všeho s mírou.

Ještě je dobré ke každému znamení přidat, že se v něm narodili třeba někteří slavní spisovatelé (to by v tom byl čert, aby se nějaký nenašel!) sportovci (to samé) a podobně.

Takto se tedy s úspěchem namíchá horoskop a takto byl i inkriminovaný horoskop sestaven. Nutno znovu opakovaně zdůraznit, že byl zamýšlen jako parodie.

Odtud pak už nebylo daleko k nápadu, pobavit touto parodií společnost. Nejprve v úzkém okruhu přátel.

Co je přitom důležité: hned na začátku jim autor pravdivě, jasně a především důrazně sdělil, že jde o pustou mystifikaci a že mají celou záležitost považovat pouze a jedině za zábavnou hru a nic jiného.

Efekt byl nejprve ten, že kdo neznal den svého narození, začal zcela vážně obvolávat rodiče a pokud se jej nedozvěděl ani od nich, byl zřetelně zklamaný.

Následoval výklad jednotlivých znamení, ve kterých se každý poznal (což potvrdilo úspěšnost testované metody) a který vzbudil nadšení z toho, jak horoskop na každého jednotlivnce úžasně pasuje. A to i přes opakované upozornění, že je falešný.

Další fází byly žádosti o jeho zkopírování. Bylo slíbeno, leč nevykonáno.

Po krátkém časovém odstupu přišly poměrně naléhavé prosby o prezentování horoskopu již ve větší sešlosti. Stalo se, opět s předchozím upozorněním, že jde o mystifikaci.

Vyšlo najevo, že někteří z posluchačů v tomto mírně širším okruhu pátrali po dni narození již předem, protože prezentaci předcházela jakási pověst. Jiní opět obvolávali příbuzenstvo, a to z jediného dosažitelného pevného telefonu, neboť mobilní telefony v té době ještě nebyly rozšířené. Prezentace tedy vyvolala i menší frontu na telefon. Následoval opět větší počet žádostí o rozmnožení, asi v první dvacítce. Opět bylo přislíbeno, s nadějí, že až se věc uleží, nebude to již třeba.

Není snad již ani nutné líčit nadšení každého jednotlivce z toho, jak perfektně jej jeho znamení vystihuje.

Co ovšem bylo nebezpečnější: na autora se od té chvíle začínalo pohlížet jako na významného ezoterika a v tomto smyslu pokračovaly i ohlasy, které se vyskytly ještě po dobu následujících několika týdnů.

Autor se již snažil bojovat tím, že „klientům“ (mezi nimiž byly i dvě či tři zajímavější osobnosti) dopodrobna objasnil výše uvedený postup sestavení horoskopu. Setkal se mimo jiné se vskutku pozoruhodnou reakcí, citujme volně: „Ano, ale to právě svědčí o vašich ezoterických schopnostech. Protože jinak by vás to nemohlo napadnout.“

Totéž pokračovalo ještě na několika dalších setkáních, naštěstí už opět jen komorních. Výhodou bylo, že část přítomného publika vždy již horoskop znala, takže celý případ se pozvolna odsunul doztracena. Naštěstí. Jakou lavinu by býval způsobil, hrůza domýšlet.

Svědomí pak už autorovi nedovolilo tuto recesi ani dál rozvíjet, natož zpeněžit. Možná je to chyba, měl by se dnes třeba dobře.

Poučení a zobecnění mohou být následující:

1) I nezávazný žertík může být veřejným míněním vzat zcela vážně, pokud se přesně strefí do určité módy a atmosféry.
2) I seriózní lidé mohou v určité situaci přestat uvažovat kriticky, pokud tato situace jaksi zapadne do jejich představ a očekávání.
3) Ani apriorní přiznání nesmyslu nemá vliv na jeho akceptaci publikem.
4) Davová psychóza vzniká a šíří se velmi rychle, zvlášť, pokud našla podhoubí v již existujícím názorovém prostředí.
5) Lidé se dají zblbnout nejen snadno, ale především dobrovolně a rádi. Chtít je odradit od takového blbnutí, to znamená brát jim hračku, což se nedělá.

Pak se nedivme, že v dějinách dosáhly takových úspěchů různé sekty a také režimy postavené na demagogii. Za určitých dobře vystižených a správně uchopených podmínek to není nic složitého. Zatímco skeptici byli vždy v defenzivě (pokud nešlo o skeptiky agresivní, což už je ovšem úplně jiná kapitola).

Svět totiž opravdu chce být klamán. Ba dožaduje se klamu velmi vehementně.

Je to zdrcující, ale je to tak. Jak proti takovým jevům bojovat, zůstává zatím nevyřešeno.

J.S.