Fenomén kruhů v obilí je považován za nejzvláštnější tajemství XX. století spojené s výzkumem „tajemna" 

* 5. Filozofie cropmakerů a nový pohled na fenomén kruhů

 

5. Filozofie cropmakerů a nový pohled na fenomén kruhů

Po dlouhá léta byl podíl cropmakerů na fenoménu kruhů v obilí niedoceněn. Kromě nedostatku víry ve schopnosti přesného ohýbání obilí pomocí prkna byla také nepochopena motivace nutící lidi k takové aktivitě. Poznání filosofie cropmakerů je klíčové pro porozumění celého fenoménu kruhů v obilí, o čemž m.j. psal anglický výzkumník Colin Andrews, a dovoluje pochopit tajemství v o něco jiném místě než se doposud očekávalo.

5.1 Motivace cropmakerů

Když se odpověď na otázku: „Existují lidé, kteří dokáží ohýbat obilí?“ stala jasnou pro všechny, objevila se další: „Kvůli čemu by to měli dělat?“ Protože se nepodařilo najít uspokojivé vysvětlení, část pozorovatelů tohoto fenoménu vyspekulovala podezření, že cropmakeři jsou placeni tajnou vládní agenturu, která se snaží před lidmi ukrýt pravdu o cizí civilizaci, která zkouší komunikovat s pomocí znaků v obilí. Podle názoru tvůrců této teorie byla nejlepší formou diskreditace autentických piktogramů tvorba falešných nápodob a soustředění pozornosti právě na ně nebo na jejich tvůrce. Přirozený sklon člověka ke generalizování měla zajistit zbytek, tedy způsobit, že fenomén byl uznán veřejným míněním za výsledek aktivity skupinky excentrických umělců. Právě tento způsob uvažování vedl k tomu, že někteří lidé neuvěřili verzi představené v roce 1991 „Today“, která hlásala, že dva postarší pánové, Dough a Dave v uplynulých několika letech s nepředstavitelným úsilím a v úplném utajení vyznačili všechny kruhy, které se v Anglii objevily.

Doug Bower a Dave Chorley ve skutečnosti nevytvořili všechny kruhy, které vznikly v letech jejich aktivity. Rozhlášení tohoto jevu médii způsobilo, že se objevili následovníci slavného páru. Také není vyloučeno, že část kruhových útvarů byla výsledkem originálního fenoménu. Přesto ovšem tento pár vtipálků odpovídal za značnou část kruhů, které vzbudily takový zájem veřejného mínění v letech sedmdesátých a osmdesátých minulého století, což dokládal důkazy.

Doug Bower na otázku na motivaci pro svoji činnost nejčastěji odpovídal, že to dělal pouze pro legraci. Taková odpověď se zdá být nepřesvědčivá, pokud uvážíme počet let jím strávených tou občasnou aktivitou. Hodně zvídavým lidem se ovšem podařilo zjistit, že příčiny je třeba hledat také v Bowerově zájmu o jev UFO a hlavně událostmi v Tully v Austrálii. Jedná se o okrouhlé stopy v rákosí, které se objevily roku 1969 a dostaly označení  „hnízda UFO“, vzhledem ke tvaru polehnutí a pozorování objektu UFO nad tím místem. Jedním z přání prvního cropmakera bylo oživení diskuse na téma cizích civilizací ve vesmíru a možnosti otevřeného kontaktu s nimi. Rob Irving, který mnohokrát soukromě hovořil s Bowerem, vzpomíná ještě jednu, možná nejdůležitější příčinu tohoto excentrického koníčku. Je spojená s nějakými smutnými událostmi v Dougově životě a bude zveřejněna teprve po jeho smrti.

Na stránkách internetového fóra kdysi odpovídal jeden z anonymních cropmakerů, že vytváří piktogramy pro svoji předčasně zemřelou dcerku; dokud ještě žila, dával jí darem své kresby. Můžeme zde hovořit spíše o cestě ze země do Nebe, tedy zcela obráceně než je to interpretováno lidmi, kteří navštěvují jeho piktogramy. 

Motivaci pro svou činnost popsali také nejznámější cropmakeři ze skupiny circlemakers v rozhovoru vedeném Markem Pilkingtonem. John Lundberg kdysi mínil, že znaky v obilí nemohou být dílem člověka. Přesvědčil ho teprve konkurs na ohýbání obilí, zorganizovaný v roce 1992 z iniciativy Ruperta Sheldrakea. Tehdy ho napadlo, že piktogramy mohou být novou formou umění, která mu dovolí vyjít ze zdí galerie. Rob Irving na počátku své činnosti chtěl přede vším sám sobě dokázat, že vytváření složitých a rozsáhlých piktogramů za krátkou dobu je možné, přestože výzkumníci tohoto jevu hlásali opak. Později se řídil hlavně tvůrčím instinktem, který zvládl do té míry, že tvorba piktogramů se stala jeho životním posláním.

Někteří cropmakeři vyšli z prostředí zastánců kruhů, jako například Peter Sorensen. Další, popisovaní v knize „The Field Guide“ věřili, že část piktogramů vytváří neznámá síla a svoji činnost na polích brali jako formu dialogu s tajemným tvůrcem.  

5.2 Filosofie cropmakerů

Cropmakeři jsou nejčastěji považováni za žertéře, kteří tvoří piktogramy jenom proto, aby se v úkrytu smáli naivitě lidí, kteří v nich vidí projev působení neznámé síly. Toto hodnocení je jenom zčásti pravdivé. Takováto motivace snad může stačit pro vyznačení jednoho nebo několika piktogramů, ale ne k tomu, aby člověk tomu zasvětil mnoho svého času a věnoval se této činnosti pravidelně.

Cropmakeři si uvědomují vazby, které je poutají k zájemcům o kruhy. John Lundberg ze skupiny „circlemakers” v mnoha rozhovorech vzpomíná, že jejich umění má smysl jenom tehdy, když najde angažované odběratele. Protože většina lidí piktogramy vnímá jako formu vzkazu od cizí inteligence, cropmakeři dodržují zásadu nepřiznávat se k autorství konkrétních znaků. O tom, že je to správná zásada, přesvědčují Lundberga znaky v obilí provedené pro komerční účely. Tajemství zbavené závoje, když víme, že autory jsou umělci, už nepřitahují tolik lidí a negenerují tu specifickou atmosféru charakteristickou pro anonymně vytvořené piktogramy. 

Podle Lundberga piktogramy vytvořené v úplné tajnosti jsou druhem umění, které neskončí okamžikem zakončení práce s ohýbáním obilí. Kreativními tvůrci, aniž by o své roli měli tušení, jsou také návštěvníci, kteří přemýšleje nad jejich významem dotýkají se otázek o své identitě, smyslu života nebo podstatě vesmíru. Podle Lundbergova názoru piktogramy plní úlohu dočasných energetických bodů, kde si mohou lidé klást filosofické otázky, na něž není čas v každodenním životě a mohou dosáhnout zvláštních stavů mysli. Rob Irving si myslí, že nejdůležitějším prvkem pro vytvoření výjimečné aury je tajemství, násobené mnohoznačností.

Potřeba vytváření tajemství je nejdůležitějším společným znakem všech cropmakerů. Právě proto je tolik dráždili lidé, kteří se jmenovali do pozic expertů na piktogramy a snažili se ostatní přesvědčit, že mají v ruce klíč k rozluštění záhady. Dvojici prvních cropmakerů velmi znervózňoval dr. Meaden, který celý jev považoval za meteorologický fenomén. Právě s úmyslem vyvrátit jeho teorii se Doug a Dave rozhodli přejít od tvorby obyčejných kruhů v obilí ke složitější geometrii. Další překážkou byl  dr. Levengood, který řídil výzkum piktogramů vědeckým způsobem a pojal celý jev jako složité výpočty a vzorce, které byly průměrnému zájemci nesrozumitelné. I když výsledky Levengoodových výzkumů ukazovaly, že za piktogramy stojí jakýsi neznámý jev, snad vír atmosférické plasmy, vědecké pojetí problému zbavovalo jev magie a tajemství. Můžeme také připustit, že cropmakery iritoval fakt, že jejich anonymní dílo přináší slávu lidem, kteří dělají ve svých výzkumech evidentní chyby. Možná, že právě to bylo důvodem pro zosnování intriky s železným práškem, popsané výše, která podryla důvěru v Levengoodovy výzkumné metody. Železný prášek identifikoval jako meteoritický prach, což posloužilo výstavbě teorie o atmosférické plasmě vytvářející kruhy.

Cropmakeři měli u zastánců kruhů v obilí a některých rolníků vždy špatnou pověst. V diskusi organizované BBC se Lundberg dušoval, že jejich vztahy s majiteli polností jsou velmi dobré, někteří rolníci získali vysoké příjmy ze vstupného na pole s piktogramem, ale není to vždy pravidlem, protože se stávalo, že vlastníci polí ničili piktogramy, aby zabránili nájezdu nevítaných hostí na jejich soukromý pozemek.

Výzkumníci kruhů v obilí vznášejí také námitky, že cropmakeři svojí činností ztěžují práci lidem, kteří zkoumají originální fenomén kruhů v obilí. Umělci ze skupiny „circlemakers” se přiznávají, že pokračují v díle Douga a Dave’a, pro něž byly prvotní inspirací kruhy v Tully a Warminsteru. Zdůrazňují ovšem, že tento fenomén rozvíjejí vlastním způsobem. Jejich úloha končí okamžikem dokončení znaku v obilí. Rozhodnutí o původu piktogramů a interpretace jejich významu, to je už doména výzkumníků. Proto považují označení falsifikátor za nesprávné. Myslí si, že takový název spíše zasluhují ti, kdo své subjektivní hodnocení ohledně autenticity konkrétního piktogramu nebo smyslu v něm ukrytého vzkazu považují za nevyvratitelný fakt a tím uvádějí jiné lidi v omyl. 

5.3 Aspekty psychologické i sociologické

Rob Irving se snaží dokázat, že většina jevů na hranici neznáma probíhá podle identického scénáře. Nejprve máme co dělat s jednotlivou anomální událostí, které vypadá, že se vymyká vědeckému poznání a postupně dozrává v legendu. Pokud nemá přirozeného pokračování, snaží se lidé legendu oživit, imitujíce prvotní jev. Takto se legenda stává skutečností. Když jsem na toto téma diskutoval s Irvingiem, dával jsem mu za příklad úvahy Witolda Gombrowicza v povídce „Kosmos”, které je možní vztáhnout na složitý proces vztahů mezi lidmi angažovanými ve fenoménu kruhů v obilí.

Hrdina „Kosmosu” si ve svém okolí všímá drobných signálů, šipka na stropě, tříska na niti, a rozhoduje se, jestli jsou náhodné a není třeba se jimi zabývat nebo zda se někdo nesnaží mu pomocí nich doručit nějakou informaci. Do intelektuální šarády založené na odkrytí vztahů mezi signály a úmyslem jejich autora vtahuje svého kolegu. Spolu se pak snaží z náhodných prvků poskládat skutečnost. Hlavní hrdina se tak soustředí na dovedení svého vyšetřování do nějakého smysluplného závěru, že se z pozorovatele změní na aktivního účastníka událostí a chová se jako spojenec hypotetického pachatele.

„Kosmos” má formu detektivní povídky, ale jeho skutečným cílem je analýza aktu poznání. Gombrowicz analyzuje, jak člověk zkouší pospojovat jednotlivé prvky skutečnosti ve smysluplný celek. Potřeba uspořádání skutečnosti, hledání cíle a logiky způsobuje, že lidé velmi často přestávají být pozorovateli a zapojují se do procesu ovládání skutečnosti.

Podíváme-li se na fenomén kruhů v obilí pohledem Gombrowiczových úvah, můžeme snadněji porozumět, proč jev jednoduchých kruhů, které se sporadicky objevovaly na různých místech, náhle prošel proměnou a od poloviny sedmdesátých let 20. století nabyl formy stále složitějších piktogramů, interpretovaných jako vzkaz cizí civilizace. Bodem zvratu byl incident v Tully. Jev kruhů v obilí, i když zmiňovaný již dříve, ovšem nikdy nebyl předmětem širokého zájmu ani veřejné debaty. Těžko říci proč, zda díky řídkému výskytu nebo faktu, že byl vysvětlován racionálně jako důsledek atmosférických pochodů. Teprve výpověď svědka z Tully způsobila, že fenomén kruhů se spojil s tehdy velmi populárním jevem UFO. Zda svědek mluvil pravdu, jak si myslí ufologové, nebo si vymýšlel a stopy v rákosí byly způsobeny vzdušnými víry, jak si myslí skeptici, pro další vývoj fenoménu nemělo žádný význam. Podstatné bylo to, že se našel člověk, který se rozhodl oživit legendu z Tully na anglických polích.

První výzkumníci kruhů tak stáli před takovým úkolem jako hrdina Gombrowiczova „Kosmosu”. Z jednotlivých prvků skutečnosti se snažili vybudovat spojitou teorii, jak vznikají piktogramy a co znamenají. I kdybychom souhlasili, že kruhová stopa v rákosí v Tully byla skutečně stopou po přistání UFO, přesto se fenomén piktogramů rozvíjel nezávisle od tohoto prvotního jevu. Brzy dvojice prvních cropmakerů přestala být jedinými kreativními účastníky tohoto fenoménu. Charakteristickou roli sehrál Peter Sorensen, který se změnil z pozorovatele událostí a výzkumníka piktogramů ničím nepřipomínajícího hrdinu Gombrowiczova „Kosmosu” v aktivního účastníka, cropmakera.

5.4 Nový pohled na fenomén kruhů

Pokud skutečně všechny složité piktogramy jsou výlučně dílem cropmakerů, jak tomu mnohé nasvědčuje, mohli bychom všechen čas věnovaný jejich výzkumu pokládat za ztracený. Takovým způsobem reagovali někteří badatelé, kteří poté, co si uvědomili, že symboly v obilí jsou dílem umělců, zcela ztratili zájem o tento fenomén. Můžeme uvažovat, zda všechny neobvyklé události a svědectví lidí spojená s piktogramy by měly být považovány za nevěrohodné, protože vycházely z chybného předpokladu, že piktogramy jsou dílem cizí civilizace. Mám pocit, že to tak není. Možná, že existence tohoto chybného předpokladu byla nutnou podmínkou k vyslovení myšlenky o neznámém, které se nedá vědecky přezkoumat a co se vymyká logice.

V Coelhově povídce „Veronika se rozhodla zemřít” mladá dívka, která ztrácí chuť dále žít, teprve pod vlivem lékařské diagnózy o smrtelné chorobě a blízké nevyhnutelné smrti, se učí radovat se z nejjednodušších věcí a oceňovat každou chvilku života. Když najde smysl vlastní existence, dovídá se, že lékařská diagnóza byla jenom metodou k uzdravení její duše. Podobné to může být v případě piktogramů. Jeden z článků Roba Irvinga má název „Umění a lest“ přesvědčuje, že umění je občas založeno na vytvoření iluze a vyvolání kompletního překvapení příjemců použitím lsti a potom by se vymykalo analýze opřené o logiku.

Takto nepochybně působily piktogramy. Existence rozsáhlých znaků v obilí, jejichž složitou geometrii bylo možné spatřit pouze z velké výšky, se zdála být něčím „ne z této země“, příliš iracionálním, než že by za tím mohl být člověk. Ve „The Field Guide” Irving dodává, že reakce lidí na jejich dílo, které pozoroval a nezvyklé důkazy uvnitř piktogramů nutí ke kladení otázky, jestli existuje něco mezi skutečností společnou pro všechny, která se řídí jednotnými pravidly, a tím co se děje jenom v mysli a představách. Možná, že je nějaká nepřímá rovina, kterou každý může vnímat  svým způsobem a kde nejsou pravidla logiky závazná. 

V okolí výskytu piktogramů se skutečně stávají věci podivné a nelogické. Nejčastějším příkladem anomálií jsou krátké záblesky světla nebo světelné koule. Taková pozorování nepřinášejí jenom zastánci kruhů v obilí, ale také samotní cropmakeři a je doprovázející novináři. Popis takových událostí s účastí cropmakerů je možné najít na stránce (1). Nejzajímavější jsou ovšem svědectví zveřejněná Robem Irvingem na internetovém fóru. Jedna z výpovědí se týká setkání s neidentifikovatelnou světelnou koulí, která budila dojem, že se pohybuje a zastavuje jakoby reagujíc na Irwingovo přání. Připouští, ovšem, že to možná byl subjektivní zážitek, způsobený přirozeným sklonem k přijímání skutečnosti tím způsobem, že je pod vlivem člověka.

Zvláštní události v okolí výskytu piktogramů nezahrnují pouze světelné anomálie. Jsou to také podivné zvuky, kterým nelze připisovat přirozený zdroj a zvláštní pocity lidí, které se dají slovy jen těžko vyjádřit, například pocit přítomnosti někoho nebo něčeho, co zůstává neviditelné, nebo pocit celkového vnitřního klidu nebo zvýšené vnímavosti. Takováto svědectví samozřejmě nelze opřít o důkazy, můžeme jim buď věřit nebo nevěřit, popřípadě být sám sobě svědkem netypických stavů vědomí.

Naše civilizace se rozvíjí hlavně díky vědeckým metodám poznání. Věda dovolila lidem odhalení zákonů hmoty a jejich využívání pro vlastní užitek. Zároveň ovšem zatlačila do ústraní jiné metody poznání, založené na intuici a přímé zkušenosti a rozvíjené pomocí modliteb, meditací, obřadů a v těsném kontaktu s přírodou. Dnes žijeme s přesvědčením, že vědecká aparatura je věrohodnějším nástrojem pozorování než naše smysly. Jsme podrobeni jednotnému systému vzdělání a přesvědčováni, že vědění o vesmíru můžeme čerpat pouze pomocí vědeckých metod. Fenomén kruhů v obilí povoluje podívat se na skutečnost ne prizmatem společenské vědy, ale individuální zkušenosti. Lidé, kteří navštěvují piktogramy mají pocit, že na tomto místě se stává možným to, co je všeobecně považované za nemožné. Možná, že analytické vědecké poznání vesmíru není jedinou dostupnou metodou. Kromě toho, že díky vědě víme stále více o tom, jakými mechanismy se řídí hmota, lidé se přesto příliš nepřiblížili odpovědi na otázku „kdo jsem?“, „kam mířím?“, „jaká je moje úloha ve vesmíru?“, „má náš život nějaký vyšší smysl?“. Možná, že analytické vědomí nemůže nalézt odpovědi na tyto otázky.

Piktogramy můžeme přirovnat k mandalám, které vyznavačům hinduismu a buddhismu sloužily jako nástroj k meditaci. Buddhistická nauka hlásá, že opravdové pochopení nepřichází skrze analýzu částí skutečnosti, ale díky dosažení stavu vnitřní harmonie a jednoty s přírodou. Naši předkové stavěli kamenné kruhy, které byly považovány za místa síly. Kruhy v obilí se zdají být jejich současnou obdobou. Možná, že přítomnost hypotetického záření tvarů, kontakt s přírodou, prvek tajemství a pocity, že v tomto místě je vše možné, vytváří odpovídající klima k rozšíření vnímání způsobem, který nemá s logikou nic společného.

5.5 Otázka budoucnosti fenoménu kruhů

Fenomén kruhů v obilí je, zdá se, ve fázi úpadku. Tím hlavním důvodem je využívání piktogramů jako formy reklamy. Cropmakeři přijali v posledních letech mnoho placených objednávek a tím také přesvědčili nevěřící, že lidé jsou schopni nejsložitějších tvarů za podivuhodně krátkou dobu. Stalo se zřejmé, že na anglických polích toto umění praktikovali již dříve, pouze anonymně.

Velká část lidí ztratila zájem o tento jev poté, co si uvědomili, že složité piktogramy asi nemají nic společného a poselstvím cizí civilizace. Jsou ovšem i tací, kteří si myslí, že překročení hranice neznámého je možné právě díky fenoménu, jehož se účastní výhradně lidé.

Čas ukáže, jestli fenomén piktogramů přetrvá bez vědomí, že za ním stojí nadpřirozená síla. A možná lidem otevře branku intuitivního poznání, za hranicemi logiky a zkušeností podobných těm, které získal Bill Witherspoon při tvorbě mandaly Sri Yantra, které jsem popsal v článku (2).

Odkazy

(1) Circlemakers. Internet: http://www.circlemakers.org

(2) Symbolika piktogramów. Wylatowo. Internet: http://wylatowo.plnews.php?art=346&dzial=Piktogramy

  • Dokončení seriálu:  Lebek, Bogusław: „Kregi zbożowe – fenomén poza logiką”, uvedený na stránkách obce Wylatowo. (http://wylatowo.pl)

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 977